Evropské země zvyšují plán výroby větrné energie na moři na 120 GW v roce 2030

I když si mnozí mylně předkládají Green Deal jen jako ojedinělou snahu o zavedení elektromobility, tyto snahy včetně zákazu prodeje vozů se spalovacími motory můžeme najít po celém světě, navíc elektromobilita je jen malinký střípek celého Green Dealu. Stejně tak se nejen EU snaží přejít na větší podíl obnovitelných zdrojů. Zde se opět obvykle setkáváme s tím, že si to mnoho lidí spojuje spíše se solární energií, nicméně EU dává větší důraz spíše na větrnou. Ta má výhodu např. v tom, že v rámci ročních období má o něco vyrovnanější produkci než soláry. A na nedávném summitu v belgickém Ostendu 9 evropských zemí potvrdilo svůj záměr pokračovat v nastolených cílech a dokonce překonat dosavadní plány Evropské unie.

 

 

Deklarace byla loni podepsána Belgií, Dánskem, Německem a Nizozemím, nyní se přidává také Irsko, Francie, Lucembursko a i dvě země mimo EU, Norsko a Velká Británie. Snaha by měla odpovídat nejen na klimatické cíle, ale i na současnou situaci s Ruskem, kdy se většina Evropy chce stát energeticky méně závislou na Rusku, ideálně úplně nezávislou. Jinými slovy řečeno, nebát se o to, zda Putin zavře kohoutky s plynem nebo ne.

 

Pokud se podíváme na samotnou strategii EU, tak ta by chtěla mít do roku 2030 v offshore elektrárnách instalovaný výkon 60 GW, v oceánských elektrárnách pak 1 GW (sem patří různé technologie využívající energii přílivu nebo vln). V případě přílivu je cílem dostat cenu jedné kWh na 0,15 EUR do roku 2025 a 0,1 EUR v roce 2030, u energie vln pak 0,20 EUR za dva roky a 0,15 EUR za kWh v roce 2023. Velkým cílovým plánem pro rok 2050 je 300 GW z větrné energie a 40 GW z různých typu oceánských technologií. Na summitu byl ale plán pro dřívější termín 2030 zvýšen na 120 GW ve větrných elektrárnách.

 

Nyní trochu počítejme. Evropa má nyní ve větrných elektrárnách instalovaný výkon 255 GW (offshore z toho tvoří ale jen zlomek, zhruba 31 GW), přičemž ty v roce 2022 vyrobily 489 TWh. Nejvíce offshore elektráren má Británie (14 GW), pak Německo (8 GW), dále tu máme Nizozemí (2,8 GW) a Dánsko s Belgií mají obě po 2,3 GW.

 

 

Tato čísla nám ale říkají ještě jednu věc, Koeficient využití evropských větrných elektráren se pohybuje okolo 22 % (489000 / (365*24*255)), zatímco u našich českých jaderných elektráren bývá někde okolo 82±1 %. To znamená, že 120 GW instalovaných ve větru na moři by Evropě mohlo přinést cca 230 TWh energie ročně, 300 GW pak asi 580 TWh. Totéž v jaderných elektrárnách by ale přineslo cca 860 TWh, resp. 2150 TWh. Podotkněme ještě, že spotřeba EU je cca 2800 TWh ročně a se zeměmi, které nejsou v EU, to bude ještě o něco více.

 

Jak by se na tom mohla projevit elektromobilita? Počet osobních aut v Evropě se pohybuje okolo 300 milionů. Pokud je průměrný nájezd kolem 12 tisíc km ročně a průměrnou spotřebu včetně ztrát při přenosu a nabíjení budeme počítat okolo 24 kWh/100 km, pak by tato auta měla ročně spotřebovat asi 860 TWh energie (spotřebu navýšit asi o třetinu). Totéž by mělo platit pro ostatní druhy dopravy (nákladní, autobusy a další technika), tedy asi 1700 TWh celkem. S plnou elektromobilitou se dá předpokládat nárůst na více než 4500 TWh ročně. Větrná energie na moři by se dle čísel výše mohla postarat asi o třetinu tohoto nárůstu. Faktem nicméně je, že offshore tvoří asi jen 20 % z instalací větrných elektráren, 80 % je na souši. To by mělo stačit na výrobu energie pro elektromobily navíc, ale bude to stačit i náhradu uhelných (a bohužel v mnoha případech i jaderných) elektráren? U větru by se dalo předpokládat něco okolo 2500 TWh za rok, solární energie by mohla ještě něco dorovnat, ale do 4500 TWh asi bude ještě něco zbývat.

 

Ještě podotkněme, že cena větrných elektráren s instalovaným výkonem 300 GW se odhaduje na 800 mld. EUR, tedy zhruba 2,67 mld. EUR (62,5 mld. Kč) na instalovaný GW. Pokud to ale přepočteme na výrobní kapacitu, máme to cca 1,38 mld. EUR (32,3 mld. Kč) na TWh/rok. Srovnejme to s jadernou elektrárnou. Dukovany mají mít nový 1200MW reaktor, a i když vláda počítá s cenou 160 mld. Kč, dnes stavěné reaktory v Evropě vychází na více než 210 mld. Kč a obecně se předpokládá, že nově zahájený reaktor by byl spíše někde u hranice 300 mld. Kč. Na instalovaný GW by tak jaderná elektrárna byla výrazně dražší (ať už s předpokladem 160 nebo 300 mld. Kč), a to 133,3 až 250 mld. Kč (to je 2 až 4násobek). Takový reaktor by ale díky téměř 4násobně vyššímu koeficientu využití vyrobil asi 8,6 TWh energie ročně, což by na vyrobenou energii znamenalo 18,6 až 34,9 mld. Kč na TWh/rok. Tedy spíše méně než u větru. Otázkou tu je pak i životnost, která je u větrných elektráren mnohem nižší a náklady tak v zásadě může i násobit. A to nepočítáme případná úložiště energie. Na druhou stranu, ceny JE se spíše zvyšují, zatímco ceny úložišť se snižují.

 

To není vše. Kritici plánu vytýkají, že sice máme plán stavět hodně větrných elektráren, ale přestávají tomu stačit úpravy distribuční sítě, které tuto energii mají distribuovat v rámci Evropy (úzká hrdla jsou ve výrobě kabelů, stavbě stanic a podobně).

 

Zdroj: techxplore.com, energy.ec.europa.eu, france24.com, windeurope.org