Gigabyte i-RAM: "Pevný disk" tvořený z paměťových modulů DDR
7.10.2005, Karel Polívka, aktualita
Před pár dny, konkrétně 28.9.2005, společnost Gigabyte oficiálně vypustila zařízení s označením i-RAM, které nemá na trhu obdoby (respektive je to první komerční produkt pro oblast desktopových počítačů tohoto typu), neberme v potaz speciální...
Před pár dny, konkrétně 28.9.2005, společnost Gigabyte oficiálně vypustila zařízení s označením i-RAM, které nemá na trhu obdoby (respektive je to první komerční produkt pro oblast desktopových počítačů tohoto typu), neberme v potaz speciální datová úložiště s označením "Solid State Disk", která se skládají z uskupení paměťových čipů (jelikož se nejedná o jakkoli univerzální řešení co se paměťových čipů týče, tak je jejich cena opravdu vysoká a pro běžného uživatele naprosto nepřijatelná).
Gigabyte tuto myšlenku asimiloval, avšak na realizaci šel poněkud jinak. Přinesl své vlastní řešení pojmenované jako i-RAM, které spočívá ve vytvoření datového úložiště pomocí klasických paměťových modulů DDR a fungujícího následně jako běžný "pevný disk" s rozhraním SATA.
V případě i-RAM se v podstatě jedná o "rozšiřující kartu" do PCI slotu (pouze standardu 2.2 jenž poskytuje 5V, 3.3V nepodporuje) kvůli přísunu energie při zapnutém počítači, která na sobě obsahuje 4 DIMM sloty pro paměťové moduly DDR první generace (184-pin, unbuffered), které můžete osadit běžně používanými moduly v desktopových počítačích (a to je právě zásadní rozdíl oproti zařízením typu "Solid State Disk" - využití univerzálních paměťových modulů) a dosáhnout maximální kapacity 4GB. Podporované jsou rychlosti 266, 333 a 400 MHz (moduly prý nemusí být identické a mělo by být možné použít i moduly různých kapacit i pracujících defaultně na rozdílných frekvencích).
Dále na kartě naleznete slot pro nabíjecí baterii o kapacitě 1700 mAh pracující s napětím 3.7V (podle tvrzení výrobce by měla udržet i-RAM při životě po dobu 16 hodin). A to je další bod u kterého je třeba se pozastavit. Energetické potřeby. Jelikož se jedná o datové úložiště složené pouze z pamětí typu RAM používaných do role operační paměti počítače, tak je pro jejich "provoz" nutný neustálý přísun elektrické energie. Pokud dojde k vypnutí počítače "natvrdo", tak dojde okamžitě k využití již zmíněné vlastní baterie nalézající se na kartě a do doby, než se vybije, jsou data stále v bezpečí (otázka tedy je, jak dlouho opravdu vydrží, aby s tím mohl uživatel dopředu počítat). Avšak pokud se přísun energie přeruší, tak už z principu použitého typu pamětí dojde k nenapravitelné ztrátě veškerých dat. Pro delší absenci (více než udávaných 16 hodin) u počítače stačí uvést systém do režimu stand-by, při kterém je přísun energie stále zaručen a uživatel se pak nemusí obávat ztráty dat.
Další nedílnou částí je paměťový řadič umožňující použití rozhraní SATA (nad baterií si můžete všimnout jednoho SATA konektoru červené barvy) a následné chování jako klasický pevný disk. To zde má na svědomí čip JMicron JM20330 a Xilinx Spartan XC3S1000. Bohužel, jak testy provedené na serveru Tom's hardware ukázaly, je rozhraní SATA první generace pro toto zařízení limitujícím faktorem, co se maximální datové propustnosti 150MB/s týče. Naměřený průměr v testech se pohyboval kolem hladiny 130MB/s. Podle provedených testů samozřejmě k navýšení výkonu došlo, avšak ne až k tak značnému, aby to ospravedlnilo cenu takovéhoto řešení - 150 dolarů by měla stát samostatná karta i-RAM a k tomu je třeba připočítat cenu za paměťové moduly (a takové použití nějakých 256MB modulů by moc valného smyslu v tomto případě nemělo). Ovšem kde i-RAM jasně zabodoval, byl test na počet I/O operací a přístupové doby, kde se s klasickými pevnými disky nemohl absolutně srovnávat (což je samozřejmě logické).
Co se rychlosti týče, tak má oproti pevným disků jasně navrch, avšak rozdíl není v běžném provozu co se týče datové propustnosti až tak markantní, takže poměr cena/výkon-kapacita je značně nepříznivý. Díky neporovnatelně nižší přístupové době by však i-RAM mohl najít své uplatnění v oblasti pracovních stanic a profesionálních aplikací (kde by ovšem již mohla působit problémy kapacita). Jelikož se i-RAM chová jako klasický pevný disk, tak je možná i tvorba RAID polí (což v případě pole typu 0 přinese další razantní zvýšení datové propustnosti a podle testů se tak dostaneme na úroveň 200MB/s). A co teprve kdyby byl i-RAM vybaven diskovým rozhraním SATA II? Počkáme, třeba se dočkáme :-).
Ještě na závěr zmíním, že kvůli způsobu usazování paměťových modulů (pod určitým úhlem) karta zabere dvě pozice. Slibnou budoucnost však mají zařízení, jež by kombinovaly obě technologie - klasické plotny z magnetických pevných disků kvůli vysoké kapacitě a paměťové čipy kvůli vysoké rychlosti - už aby zde takovéto hybridní disky byly.
Zdroj: www.gigabyte.com.tw, www.tomshardware.com
Gigabyte tuto myšlenku asimiloval, avšak na realizaci šel poněkud jinak. Přinesl své vlastní řešení pojmenované jako i-RAM, které spočívá ve vytvoření datového úložiště pomocí klasických paměťových modulů DDR a fungujícího následně jako běžný "pevný disk" s rozhraním SATA.
V případě i-RAM se v podstatě jedná o "rozšiřující kartu" do PCI slotu (pouze standardu 2.2 jenž poskytuje 5V, 3.3V nepodporuje) kvůli přísunu energie při zapnutém počítači, která na sobě obsahuje 4 DIMM sloty pro paměťové moduly DDR první generace (184-pin, unbuffered), které můžete osadit běžně používanými moduly v desktopových počítačích (a to je právě zásadní rozdíl oproti zařízením typu "Solid State Disk" - využití univerzálních paměťových modulů) a dosáhnout maximální kapacity 4GB. Podporované jsou rychlosti 266, 333 a 400 MHz (moduly prý nemusí být identické a mělo by být možné použít i moduly různých kapacit i pracujících defaultně na rozdílných frekvencích).
Dále na kartě naleznete slot pro nabíjecí baterii o kapacitě 1700 mAh pracující s napětím 3.7V (podle tvrzení výrobce by měla udržet i-RAM při životě po dobu 16 hodin). A to je další bod u kterého je třeba se pozastavit. Energetické potřeby. Jelikož se jedná o datové úložiště složené pouze z pamětí typu RAM používaných do role operační paměti počítače, tak je pro jejich "provoz" nutný neustálý přísun elektrické energie. Pokud dojde k vypnutí počítače "natvrdo", tak dojde okamžitě k využití již zmíněné vlastní baterie nalézající se na kartě a do doby, než se vybije, jsou data stále v bezpečí (otázka tedy je, jak dlouho opravdu vydrží, aby s tím mohl uživatel dopředu počítat). Avšak pokud se přísun energie přeruší, tak už z principu použitého typu pamětí dojde k nenapravitelné ztrátě veškerých dat. Pro delší absenci (více než udávaných 16 hodin) u počítače stačí uvést systém do režimu stand-by, při kterém je přísun energie stále zaručen a uživatel se pak nemusí obávat ztráty dat.
Další nedílnou částí je paměťový řadič umožňující použití rozhraní SATA (nad baterií si můžete všimnout jednoho SATA konektoru červené barvy) a následné chování jako klasický pevný disk. To zde má na svědomí čip JMicron JM20330 a Xilinx Spartan XC3S1000. Bohužel, jak testy provedené na serveru Tom's hardware ukázaly, je rozhraní SATA první generace pro toto zařízení limitujícím faktorem, co se maximální datové propustnosti 150MB/s týče. Naměřený průměr v testech se pohyboval kolem hladiny 130MB/s. Podle provedených testů samozřejmě k navýšení výkonu došlo, avšak ne až k tak značnému, aby to ospravedlnilo cenu takovéhoto řešení - 150 dolarů by měla stát samostatná karta i-RAM a k tomu je třeba připočítat cenu za paměťové moduly (a takové použití nějakých 256MB modulů by moc valného smyslu v tomto případě nemělo). Ovšem kde i-RAM jasně zabodoval, byl test na počet I/O operací a přístupové doby, kde se s klasickými pevnými disky nemohl absolutně srovnávat (což je samozřejmě logické).
Co se rychlosti týče, tak má oproti pevným disků jasně navrch, avšak rozdíl není v běžném provozu co se týče datové propustnosti až tak markantní, takže poměr cena/výkon-kapacita je značně nepříznivý. Díky neporovnatelně nižší přístupové době by však i-RAM mohl najít své uplatnění v oblasti pracovních stanic a profesionálních aplikací (kde by ovšem již mohla působit problémy kapacita). Jelikož se i-RAM chová jako klasický pevný disk, tak je možná i tvorba RAID polí (což v případě pole typu 0 přinese další razantní zvýšení datové propustnosti a podle testů se tak dostaneme na úroveň 200MB/s). A co teprve kdyby byl i-RAM vybaven diskovým rozhraním SATA II? Počkáme, třeba se dočkáme :-).
Ještě na závěr zmíním, že kvůli způsobu usazování paměťových modulů (pod určitým úhlem) karta zabere dvě pozice. Slibnou budoucnost však mají zařízení, jež by kombinovaly obě technologie - klasické plotny z magnetických pevných disků kvůli vysoké kapacitě a paměťové čipy kvůli vysoké rychlosti - už aby zde takovéto hybridní disky byly.
Zdroj: www.gigabyte.com.tw, www.tomshardware.com
