Hnědý trpaslík nám nebývale přiblížil "černou vdovu", jeho blízký pulsar

Konkrétně jde o pulsar, neboli rotující neutronovou hvězdu B1957+20, který je jako obvykle pozůstatkem dávno zemřelé hvězdy, ovšem vedle sebe má také hnědého trpaslíka, od nějž si krade materiál. Ten v podobě plynového mračna, jež by nám mohlo připomenout stopu za kometou, proudí směrem k pulsaru. A právě toto mračno mělo opticky zvětšit záření ze samotného pulsaru, jak můžete vidět na následujícím obrázku, což je pochopitelně jen malba.

 

B1957+20 prochází za plynem z hnědého trpaslíka v popředí

 

Jak je dobře známo, pulzary jako rotující neutronové hvězdy vysílají podobně jako maják úzké paprsky do okolního vesmíru. Pokud je Země zrovna v jejich cestě, pak je můžeme pozorovat jako pravidelně se opakující elektromagnetické záblesky. Ty si nezadají s pravidelností atomových hodin, a tak jde i o velice dobře použitelné navigační body ve vesmíru.  

 

Neutronové hvězdy jsou ale také dosud velice záhadné objekty. Tvořit je mají pouze neutrony, které drží pohromadě dle principů kvantové mechaniky tak, že už nemohou být stlačeny do menšího prostoru. Jejich hmotnost se obvykle pohybuje kolem jednoho a půl Slunce, ovšem hmota ji tvořící je koncentrována pouze v průměru několika desítek kilometrů. 

 

Nyní byla takováto hvězda pozorována v bezprecedentním detailu. Astronomové spatřili dvě oblasti vyzařování vzdálené pouze 20 kilometrů vedle sebe u neutronové hvězdy vzdálené 6.500 světelných let. Dle jejich vyjádření je to podobné jako spatřit ze Země blechu na Plutu. Tyto oblasti vyzařování mají odpovídat právě těm bodům pulsaru, odkud vycházejí silné elektromagnetické paprsky. 

 

B1957+20 svého souputníka postupně vysaje, jeho rychlost rotace činí přes 600 otáček za minutu a už předchozí studie napovídají, že jde o jeden z největších pulsarů, jaký byl kdy objeven. Hnědý trpaslík s průměrem třetiny Slunce kolem něj obíhá v asi pětinásobné vzdálenosti Země - Měsíc, což jsou necelé 2 miliony kilometrů. 

Tento systém je tak velice dobrým a užitečným příkladem tzv. plazmové čočky, v jejímž případě nastává efekt gravitační čočky v oblasti naplněné plazmatem. V tomto systému to způsobilo 70 až 80násobné zvětšení a příhodná doba k pozorování nastává téměř každých 9 hodin. Astronomové tak mají dost příležitostí k pozorování, a mohli si o tomto systému utvořit dobrý obrázek. 

 

Navíc je B1957+20 přivedl i možné vysvětlení efektu FRB, čili rychlých rádiových záblesků. Mohlo by jít prostě o záření pulzarů dočasně přiblížené právě plazmovou čočkou. 

 

Zdroj: Astronomy