Hubble se snaží přímo sledovat mladou exoplanetu, JWST se připraví na start

Astronomové našli už tisíce exoplanet, ale drtivou většinu z nich pouze tak, že sledovali její vliv na mateřskou hvězdu, a sice především z hlediska gravitace, anebo změn v jasu hvězdy indikujících přechod planety mezi námi a ní. Exoplanetu PDS 70b je ale možné sledovat přímo, a to pomocí starého Hubbleova vesmírného dalekohledu, přičemž její soustava je vzdálená nějakých 370 světelných let. 

 

 

Hvězda PDS 70 známá také jako V1032 Centauri je oranžový trpaslík o 82% hmotnosti Slunce, který se sám zformoval před pouhými 10 miliony let. Není tak zářivý jako jiné hvězdy jeho typu, což umožnilo, aby byly pomocí European Southern Observatory přímo nalezeny dvě exoplanety v jeho systému. Provedeno to bylo jako obvykle odstíněním světla od samotné hvězdy, což je technika využívaná i koronografy pro pozorování atmosféry Slunce. 

 

Exoplaneta PDS 70b byla objevena v roce 2018 a dle odhadů je stará pouze 5 milionů let, což z ní činí nejmladší exoplanetu, kterou mohou astronomové sledovat přímo. Je to tak ideální kandidát na výzkum toho, jakým způsobem vznikají planety, ale bylo zapotřebí tento cíl sledovat ve větších detailech, což znesnadňuje i to, že systém hvězdy PDS 70 je stále plný prachu a plynu v protoplanetárním disku. 

 

To umožnil nápad, s nímž přišel astronom Yifan Zhou, který navrhl novou techniku filtrující více záření od samotné hvězdy, a to především v ultrafialovém spektru, aby v obrazu zbylo pokud možno jen záření, které se odrazilo od planety. UV záření je přitom atmosférou pohlcováno, přičemž Hubble umístěný na oběžné dráze v tomto spektru dokáže vesmír pozorovat, takže pro tento úkol se hodí asi nejvíc ze všech dostupných zařízení. 

 

Díky Hubbleu nyní víme, že PDS 70b je asi 5x hmotnější než Jupiter, a přitom si tato exoplaneta stále přitahuje materiál z protoplanetárního disku. Tento materiál přitom zřejmě sleduje hotspoty v magnetickém poli planety, zahřívá se a září i v UV spektru. Nicméně PDS 70b už má být spíše na konci svého procesu vzniku, neboť data ukazují, že i kdyby si tato exoplaneta přitahovala stále stejný objem materiálu jako nyní po dobu dalšího milionu let, narostla by jen o cca procento hmotnosti Jupiteru. 

 

 

I toto může být velice zajímavý cíl pro Vesmírný teleskop Jamese Webba (JWST), který se už pomalu chystá do vesmíru. NASA pozvala novináře, aby si jej 11. května naposledy prohlédli. Poté už bude připraven pro start, čili pečlivě zabalen a umístěn na platformu pod aerodynamický kryt rakety Ariane 5.

 

 

Start je naplánován na 31. října.