HH 111 je asi 1360 světelných let vzdálená velice mladá hvězda, která se nachází hluboko v molekulárním mračnu L1617. Uvnitř HH 111 lze rozpoznat dva objekty, a sice VLA 1 a VLA 2, které jsou od sebe vzdálené asi 1200 AU a první jmenovaný tvoří dobře viditelné výtrysky hmoty proudící opačnými směry.
Herbigovy-Harovy objekty jako HH 111 jsou přitom přiřazovány jen velice krátké etapě čerstvě zformovaných hvězd, která trvá jen v řádu tisíců let a hvězda při tom od svých pólů vyvrhuje obrovský objem plynu rychlostí v řádu stovek kilometrů za sekundu. Tento samotný jev má přitom trvat ještě kratší dobu, a sice jen stovky let, takže o to je vzácnější, přičemž lze i během několika let pozorovat výrazné změny, které probíhají především vlivem kolizí vyvrženého materiálu s tím, který se nachází poblíž v mezihvězdném prostoru.
Vyvrhovaný plyn je také velice horký a díky tomu i ionizovaný, neboť atomy byly vlivem tepla zbaveny svých elektronů a právě díky tomu, jak takový plyn prostupuje mračny okolního materiálu, jsou výtrysky velice dobře viditelné i na velkou vzdálenost. Tím vzniká i samotný Herbigův-Harův objekt.
Nový snímek HH 111 byl vytvořen z několika expozic pořízených v infračerveném spektru pomocí Wide Field Camera 3 Hubbleova dalekohledu. Použity pak byly celkem čtyři filtry pro určité vlnové délky a každému pak byla přiřazena jiná barva výsledného snímku, který tak neodpovídá tomu, co lze vidět pouhým okem. To je ostatně zřejmé už z toho, že WFC3 zde fotila v IR spektru, i když je určena i pro viditelné.
Herbigovy-Harovy objekty bychom sice mohli zaznamenat právě i ve viditelném spektru, ale to je zpravidla nemožné právě kvůli tomu, že jsou schovány v mračnech dalšího materiálu, která nám zacloní výhled. Infračervené záření ale projde skrz.
Zdroj: NASA
.jpg)
