Implantáty mikročipů realitou

V případě úspěšné implantace čipy skutečně umožní pacientům přikazovat počítači, co má udělat, a to pouhým pomyšlením na instrukce, které mu chtějí předat. Jde o malý krok na cestě za zlepšením kvality života lidí postižených mrtvicí, mozkovou obrnou, ALS (amyotrofní laterální skleróza v Americe občas označovaná jako Lou Gehrigova choroba po slavném hráči Baseballu) apod. Mnoho obětí těchto chorob dnes dokáže přežít relativně dlouho poté, kvalita jejich života je ale často nízká. "Počítač dnes slouží jako brána ke všemu, co by tito pacienti rádi dělali," říká šéf firmy Cyberkinetics Tim Surgenor.

Cyberkinetics je mnohem dále než další větší výzkumná skupina na tomto poli, atlantská společnost Neural Signals, která vyvinula 6 jednoduchých implantátů jako součást svých testů a plánuje ve výzkumu pokračovat, prozatím je ale jejich systém relativně jednoduchý, vlastně jde o prosté elektrody. Experti se tedy shodují na tom, že to bude právě Cyberkinetics, kdo uspěje v tomto běhu na dlouhou vzdálenost, jehož cílem bude složité zařízení implantované do mozku, kterých se máme reálně dočkat do 3 - 5 let.

Na výzkum malých implantovatelných čipů se v posledních letech samozřejmě zaměřovala celá řada výzkumných skupin, například v roce 1998 výzkumníci z Neural Signals sdělili, že jejich implantát umožnil paralyzovanému pacientovi napsat pouhým myšlenkovým chtěním za pomoci pohybování kurzoru "Uvidíme se později, rád jsem si s Vámi promluvil." O rok později sdělili jiní vědci, že díky elektrodám umístěným na lebkách dvou ALS pacientů mohli dotyční po písmenkách skládat na počítači zprávu.


Zakladatel Cyberkinetics Dr. John Donoghue se zviditelnil pokusem se třemi opicemi (popsáno v časopise Nature ročník 2002), kdy byly třem makakům zavedeny implantáty, které byly zprvu použity pro "nahrání" signálů vznikajících v situaci, kdy opičáci hýbali joystickem do různých směrů. Tyto získané údaje pak posloužily k vyvinutí programu, díky němuž mohl další z chlupatých "dobrovolníků" hýbat po obrazovce kurzorem jen svými myšlenkami.

Idea těchto pokusů tedy není posílit nějakým způsobem mysl, ale spíše zmapovat neurální aktivitu, kdy zkrátka mozek signalizuje, že chce vykonat patřičný fyzický pohyb. "Říkáme pacientům: "Představte si, že hýbete s rukou 20 cm doprava," říká Surgenor a dodává: "Poté se vědci pokusí izolovat mozkovou aktivitu spojenou s tímto úmyslem. Jednoho dne tedy bude možno například naprosto plynule hýbat robotickou paží a provádět požadované úkony."

"Říkat podobným technologiím "čtení mysli" je trochu zavádějící," dodává Dr. Jonathan Wolpaw, který pracuje na podobném výzkumu, "bylo by přesnější říci, že jde o vytrénováni a adaptaci mysli na nový vzor chování příčina - následek. Spíše tedy jde o novou dovednost," říká.

Přesunutí experimentů z opic na člověka bude pro dnešní svět velkou technologickou i morální výzvou. Konkrétně implantát Cyberkinetics Brain Gate obsahuje velmi drobné jehličky, které po implantaci zasahují pouhý 1 mm do mozku a monitorují aktivitu malého množství neuronů. Signály jsou odváděny dráty (!) skrze lebku, ale vzhledem k mimořádnému riziku infekce již firma pracuje na bezdrátové verzi.

Dr. Wolpaw dále dodal, že není vždy nezbytné implantovat podobná zařízení do mozku, protože často vnější monitorovací technologie poslouží stejně dobře, ovšem, co si budeme povídat, idea čistokrevných implantátů přitahuje řádově větší pozornost, a to nejenom autorů sci-fi...