
fotografie čipu Conroe - vlevo velké bloky cache
Nejdříve se ale podívejme na samotný Conroe. Protože už jsme se o architektuře (mimochodem, prý by měla být nazvána "Core") pověděli již v srpnu minulého roku, nyní jen malé doplnění. Vypadá to, že počet výpočetních jednotek nebyl nijak drasticky navýšen - jsou zde tři ALU jednotky, jedna FPU a po jedné jednotce pro Load a Store Operace. Zvýšená rychlost tak plyne především z více microOPs zpracovaných během jednoho cyklu a také údajně z urychlení SIMD operací. Intel prostě zlepšil paralelizaci, aniž by nějak extrémně přidával hrubou sílu.

Další změny? Opuštěno bylo od Trace cache použité u Pentia 4. Conroe se tak opět vrací ke známému konceptu použitém v Pentiu III i Athlonu - instrukční a datové cache. Obě mají velikost 16 kByte, tj. stejně jako u Pentia III. Latence v současnosti není známá, dá se ale očekávat někde mezi dvěma a třemi cykly. Mezi další vlastnosti patří digitální snímání teploty, což Intel zavedl již v mobilním procesoru Core Solo / Core Duo (Yonah) uvedeném letos v lednu.
A nyní již k samotnému výkonu, který je opravdu monstrózní:

Quake 4 - Vypnuté využití více jader

Quake 4 - Zapnuté využití více jader
Dřívější dominanta Athlonů 64 - hry - se nyní stává dalším z triumfů Intelu. Nový procesor ve hrách svojí konkurenci doslova drtí. Při využití jednoho jádra je Conroe s nižší frekvencí o cca. 22 % rychlejší než špičkový dvoujádrový a navíc přetaktovaný Athlon 64 FX-60. Při zapnutí podpory více jader se rozdíl ještě zvyšuje na "pouze" 25 %. Podobných výsledků bylo naměřeno i v dalších hrách. Intelův čip je opravdu šampión, běžně proti přetaktované konkurenci vítězí o 20 až 30 %.

Pro AMD by bývalo mohlo být útěchou prvenství v enkódování videa. Ale ani tam se mu nedaří a přestože FX-60 je dnes jedním z nejrychlejších čipů v této disciplíně, Conroe je výkonem úplně někde jinde. Dosahuje totiž o nějakých 30 % vyššího výkonu. Jak se zdá, Intel vytvořil něco, co má vynikající výkon ve většině (ne-li všech) aplikacích, co má nízkou spotřebu a čemu AMD v současnosti nemůže vůbec konkurovat.
Přestože někdy v červnu se od zelených ze Sunnyvale dočkáme nové patice M2, procesory do ní určené budou prakticky identické s těmi současnými. Jedinnou podstatnou změnou z hlediska výkonu bude výměna řadiče pamětí ze současného DDR SDRAM PC400 na DDR2 SDRAM PC2-800. Je poměrně nepravděpodobné, že by výměna pamětí dokázala smazat takový rozdíl (navíc Conroe byl testován pouze s DDR2 PC2-667, ale připravovaný čipset Broadwater má umět až DDR2 PC2-800). AMD to tedy bude mít letos patrně hodně těžké - nejprve se objevily zásadní nedostatky nejpoužívanějšího čipsetu nForce 4 a teď ještě Intel připravuje čip s drtivým výkonem. Uvážíme-li, že by měla být k dispozici i eXtreme Edition verze Conroe běžící na 3.33 GHz s frekvencí FSB 1333 MHz, mohl by nejrychlejší procesor od AMD dostat naděleno od konkurence někdy až 50 % ztrátu ve výkonu. AMD nutně potřebuje jak zvýšit výkon za hodinový cyklus, tak také zvýšit frekvenci. A to se mu v nejbližší době zcela spolehlivě nepodaří. Pokud s nastalou situací nic neudělá ani v příštím roce, mohla by se jeho hvězda během pár let vrátit do dob procesoru K6. Conroe totiž dokazuje, že úspěch Athlonu 64 nestojí ani tak na geniálním návrhu procesoru jako spíš na několikaleté neschopnosti Intelu navrhnout důstojného nástupce architektury P6. Ale co když se obr právě probudil?
Zdroj a všechny testy: Anandtech