Jak si Merkur udržuje led? Nejspíše díky žáru Slunce
19.3.2020, Jan Vítek, aktualita
Merkur obvykle vidíme jako velice horký svět, na němž by snad nic jako led nemělo existovat, a to i proto, že tato planeta postrádá atmosféru, tedy alespoň takovou která by stále za řeč. Led ale na něm existuje, ale jak je to možné?
Na Merkuru panují přímo extrémní podmínky právě vzhledem ke kombinaci třech faktorů. Jednak je tato planeta nejblíže Slunci, a to jen 0,4 AU. Dále tu je chybějící atmosféra, která by dokázala teploty vyrovnávat a pak jde také o to, že Merkur nemá vázanou rotaci. Pokud jde tak místa kolem rovníku, ta se mohou ve dne péct při teplotách přes 400 °C, aby se v noci vychladila až na -170 °C. Na těchto místech ale samozřejmě žádný led nenajdeme.
Led se na Merkuru nachází na pólech, na které kvůli odklonu od Slunce dopadá na metr čtverečný mnohem méně záření než u rovníku. Nicméně tu byla otázka, jak je možné, že se vodní led na planetě dostal do polárních oblastí a vydržel tam právě vzhledem k tomu, že ta nemá silnou atmosféru?
Odpověď mohla přinést sonda MESSENGER (MErcury Surface, Space ENvironment, GEochemistry, and Ranging) americké NASA, která v roce 2011 potvrdila starší zkoumání planety radarem ze Země, takže jsme se mohli přesvědčit, že voda na Merkuru skutečně je ve formě ledu.
Tím se pak začali zabývat výzkumníci z Univerzity v Georgii, dle nichž má hrát ve tvorbě vodního ledu velkou roli právě intenzivní teplo od Slunce, které bychom ovšem mohli označit spíše za kontraproduktivní. Jenomže právě díky tomu, že Merkur nemá atmosféru, mohou na pólech panovat vhodné podmínky pro tvorbu ledu, neboť tu není žádné médium, které by přenášelo teplo od rovníkových částí planety jinam. Čili to, že bychom si na rovníku mohli pod sluníčkem pohodlně odlévat olovo, nemusíme řešit.
Slunce mezitím bombarduje Merkur protony z vodíku, což dle výzkumníků způsobuje tvorbu hydroxylů (HO) v půdě a ty pak za přispění intenzivního tepla mohou poté tvořit už molekuly vody, pokud se sloučí ještě s jedním atomem vodíku. Většina z těchto molekul by se sice měla poté rozpadnout vlivem slunečního záření, ale některé mohou postupně doputovat až k pólům, kde se postupně usazují a tvoří led. Půjde pak především o krátery, podobně jako na Měsíci, do jejichž hloubi nemusí světlo Slunce nikdy dosáhnout.
Výzkumníci pak předpokládají, že za dobu 3 milionů let si Merkur mohl takto vyrobit 11 miliard tun vodního ledu a i to by mohlo být jen deset procent jeho celkových zásob. Většinu z nich by měl získat z asteroidů či především komet.
Zdroj: Extremetech
