Jak zapojíme síť - 2. část: metalické sítě, zapojení a postupy
3.10.2005, Martin Kuchař, článek
Máme tady druhý díl seriálu o počítačových sítích. Dnes se podíváme podrobněji na metalické sítě - tedy ty, které pro svůj provoz využívají médium UTP. Budu často odkazovat na různé postupy a teoretické otázky, takže vřele doporučuji si nejdříve přečíst minulý díl. Dozvíte se praktické rady pro zapojení, ukážeme si vzorové postupy, návod na zprovoznění FTP serveru a mnoho dalšího.
Kapitoly článku:
- Jak zapojíme síť - 2. část: metalické sítě, zapojení a postupy
- Zapojení sítě
- Nastavení počítačů
- Jak nastavit sdílení dat
- Web server
Úvod
Nejdříve opět něco málo z teorie. Nebudu již rozepisovat detaily, zmíněné v předchozím díle a vysvětlím jen to základní.
Základem zamozřejmě je, aby každý z počítačů v plánované síti byl vybaven patřičnou síťovou kartou. V dnešní době je již zbytečné zvažovat síťovou kartu s BNC/AUI konektorem pro koaxiální sítě, budu se proto věnovat pouze těm z řady T-Base pro rychlosti 100Mbps a 1000Mbps.
Stejně jako jsou již historií koaxiální sítě, je zcela nemístné si pořizovat síťovou kartu, která umí pouze 10Mbps. Zůstaňme tedy na rozumné hranici - pro běžné sítě bohatě postačují síťové karty pracující se 100Mbps. Pokud vlastníte základní desku, která má síťovou kartu integrovanou přímo na sobě, nemáte co řešit, v případě, že takovouto výhodu nemáte, stačí zaběhnout do běžného obchodu s výpočetní technikou a zakoupit si ji v podobě rozšiřující karty do PCI slotu. Vlastníci novějších základních desek mohou zvažovat síťové karty gigabitové.
Pokud náhodou nevlastníte počítač s volným PCI slotem, pak můžete za jistý příplatek bez problému využít síťovou kartu s USB rozhraním, která je (za cenu jistého úbytku výkonu) velice kompaktní a snadno připojitelná bez nutnosti otevírat celou skříň. Vlastníkům notebooků pak doporučuji síťové karty do PCMCIA slotu popřípadě stejně jako v předchozím případě - pro rozhraní USB.
Gigabitová síťová karta do PCI.
Pokud jste již šťastnými vlastníky síťové karty, můžeme přistoupit k dalšímu kroku, kterým je pořízení ostatních pasivních a aktivních prvků.
Aktivní prvky si nechám pro samostatnou kapitolu - jejich výběr a nasazení se podstatně liší podle rozsahu a typu sítě. Přejděme tedy k pasivním - mezi ty se řadí především kabeláž, konektory, zásuvky, skříně a jiné drobnosti. Velmi podstatnou roli hrají zvolené kabely. Pro naše potřeby budeme potřebovat kabeláž typu UTP a to nejlépe v kategorii 5e. Pokud plánujete v budoucnosti síť provozovat kompletně v rychlostech jednoho gigabitu, pak doporučuji zvolit spíše kabel kategorie 6.
Zůstaňme ale u první volby, kterou je 5e - tento kabel se stejně jako všechny ostatní skládá z osmi vodičů, které jsou vždy po párech spleteny. Právě kvůli těmto spleteným vodičům se UTP kabelům říká také kroucená dvojlinka. Další dělení je na drát a lanko - lanko se hodí na koncový kus kabeláže (od PC do zásuvky ve stěně), drát pak pro stabilní rozvody (např. ve stěnách). Jak realizovat rozvody a jak vše zapojit bude vysvětleno později.
Takto vypadají vodiče uvnitř UTP kabelu - všimněte si vinutí.
Zbývají nám konektory a drobnosti. Konektory hrají velmi významnou roli ve finální kvalitě a spolehlivosti sítě. Špatně nakrimpované konektory mohou způsobovat krátké výpadky, zhoršit odezvu či omezit přenosové rychlosti. Pro tento typ sítí se využívají konektory RJ45 - vypadají jako ty pro telefonní linku (RJ 11), avšak mají na spodní straně osm kontaktů. Možná si říkáte, jak tyto konektory na kablík připevnit - na to nám slouží krimpovací kleště, které zajistí pevné spojení mezi jednotlivými vodiči v UTP kabelu a pružnými kontakty (noži) v RJ45 konektoru.
Nakrimpovaný RJ45 konektor.
Žádná síť nedokáže pracovat pouze tak, že spojíme síťové karty kabelem. Je potřeba provést nastavení i v samotných počítačích - především je potřeba nastavit IP adresu (jedinečný identifikátor každého PC), masku podsítě a případně i výchozí bránu či DNS servery. Žádné z těchto nastavení není nikterak složité a po krátkém vysvětlení jej každý pochopí. Samozřejmě mluvím pouze o základních funkcích, které umožňují běžný provoz - pokročilejší nastavení již vyžadují jistou dávku znalostí v dané problematice.
Toto by na úvod stačilo - každý má nyní již základní představu o tom, co bude pro svou síť potřebovat. Je tedy vhodný čas přistoupit k názorným ukázkám a návodům, jak si síť zapojit a zprovoznit.