Jak zapojíme síť: WiFi bez tajemství

Nejdříve si vysvětlíme, jak pojem WiFi (Wireless Fidelity) vůbec vznikl. U jeho zrodu stála společnost WECA (Wireless Ethernet Compatibility Alliance), která také stanovila standardy 802.11. Až v roce 1999 však přišel na svět standard známý pod označením 802.11b, který v praxi znamená využití bezlicenčního pásma 2,4 GHz pro přenosy s teoretickou propustností až 11 Mbps. I přes mnoho vylepšení a spoustu nových technologií je tento původní způsob přenosu využíván dodnes.
S postupem času začaly vznikat zásadní problémy s kompatibilitou bezdrátových aktivních prvků. Bylo proto potřeba ustanovit standardní technologie, které když byly splněny, získalo zařízení označení Wireless Fidelity (WiFi).

Je předem jasné, že uživatelům nepostačovala nízká přenosová rychlost, což dalo prostor pro vznik nového standardu 802.11g (rok 2002). Zde bylo pomocí modulace dosaženo přenosových rychlostí pohybujících se teoreticky až na hranici 54 Mbps, což přineslo opravdu velký rozmach a kladné ohlasy. Tento standard je dnes nejrozšířenější a je nasazován na tisíce nových spojů každý den.
V aktuálním roce 2009 se veřejnost konečně setkala se zcela novým standardem 802.11n, který přináší další výrazné urychlení (hodnota je stanovena na 300 Mbps). Na detailní parametry se podíváme dále, ale pro začátek stačí vědět, že tento standard byl oficiálně uznán až v tomto roce, i když zařízení s tímto označením jsou na trhu již pěknou řádku měsíců a mnoho nadšenců je bez sebemenších problémů využívá.

Jelikož je dnes cena aktivních i pasivních prvků poměrně nízká, rozmáhají se bezdrátové sítě prakticky exponenciální křivkou. Není vůbec žádným překvapením, když na letišti, v knihovně či na benzínové stanici naleznete přípojný bod a můžete za poplatek využít připojení k internetu. Masivní rozšíření bylo dáno také integrací - výrobci počítačů montují bezdrátové karty a adaptéry prakticky do všech nových notebooků a dnes již i do stolních počítačů.