Kepler-62f vzdálený 1200 sv. let by mohl být obyvatelný
30.5.2016, Jan Vítek, aktualita
Astronomové z Univerzit v Kalifornii a Washingtonu poukázali na planetu známou jako Kepler-62f, která by mohla být dle jejich zjištění vhodným místem k životu. Jedná se ale o planetu vzdálenou 12000 světelných let, což ověření jejich zjištění neusnadní.
Planeta Kepler-62f je jednou z těch, které se pohybují v obyvatelném pásmu kolem své hvězdy, přičemž takových planet již známe na 2300. Není to ale samozřejmě pouze o tom, kde se taková planeta pohybuje. Jde i o její složení, velikost, jádro a magnetické pole a celou řadu dalších faktorů. Kepler-62f nacházející se v souhvězdí Lyry je asi o 40 procent větší než Země, takže patří mezi planety, které mají pravděpodobně kamenitou kůru a také by mohly mít oceány.
umělecké ztvárnění Kepler-62f
Kepler-62f je známá již od roku 2013, kdy ji objevil právě tým Kepler pracující se stejnojmenným teleskopem. Její domovská hvězda se ukázala být menší a chladnější než Slunce, ovšem pak už ji nikdo nezkoumal, až si ji všimla Aomawa Shields spolupracující s dalšími astronomy. Ti se zaměřili především na to, zda by planeta mohla být vhodným místem pro život a jeho vývoj a konkrétně se snažili zjistit něco o její atmosféře a o tvaru její oběžné dráhy kolem hvězdy. Zjistili, že by měla mít atmosféru, jež by na ní udržovala vhodnou teplotu na to, aby na ní existovala voda v tekutém stavu. Jenomže je od své hvězdy dále než Země od Slunce a její hvězda je navíc chladnější, takže by bylo zapotřebí více skleníkových plynů, například oxidu uhličitého, jehož je v zemské atmosféře jen 0,04 procenta.
Tým astronomů také již provedl počítačové simulace planety, kde zkoušeli různé možnosti. Jednak to byla atmosféra se stejnou, nebo až 12násobnou mohutností v porovnání s tou na Zemi. Pak to byly různé koncentrace oxidu uhličitého od stejné úrovně jako u nás až po 2500násobek a pak různé modely oběžné dráhy. Našli tak mnoho případů, kdy by planeta mohla být obyvatelná po celý svůj rok.
Kepler-62f se nachází v podobné pozici zeleného pásma jako Mars
A aby taková byla, potřebovala by tři až pětkrát tlustší atmosféru než má Země, ovšem oxidu uhličitého by musela mít mnohem více, v podstatě by z něj musela být složena téměř celá její atmosféra. Pokud by takovou atmosféru neměla, pak by musela mít alespoň vhodnou oběžnou dráhu, která by ji alespoň po část roku dopravila blíže ke slunci, aby voda rozmrzla. Astronomové v tomto případě poprvé zkombunovali počítačový model HNBody s existujícími modely pro globální klima a sdělují, že stejná technika bude využitelná i pro studii dalších exoplanet, ovšem stále je to jen o pravděpodobnosti podmíněné řadou neznámých faktorů. Nic jiného však nezbývá, neboť teleskopy neposkytují dostatečné množství informacích o planetách, které musíme sledovat jej nepřímo. Umožní to ale do budoucna vytvořit seznam těch nejlepších kandidátů, na než se zaměří budoucí teleskopy.
Uvidíme také, zda se nyní vědci zaměří na jiné a potenciálně lepší kandidáty, jako je třeb Kepler-442b nebo Kepler-62e. První z nich je také v souhvězdí Lyry, a to 1120 světelných let daleko a je oproti 62f daleko blíže k pozici Země v zeleném pásmu a také je o něco menší. Jenomže její hvězda má pouze 61% hmotnost našeho Slunce. Kepler-62e je ve stejném systému jako planeta 62f a dle označení se nachází bezprostředně před ní, a tedy i daleko blíže svému Slunci a má 1,34násobek průměru Země.
Mezi nejnověji objevené takové objekty pak patří Kepler-438b obíhající kolem červeného trpaslíka, který je vzdálen 470 sv. let a jeho průměr je pouze o 12 procent větší v porovnání se Zemí. Dle ESI (Earth Similarity Index - index podobnosti se Zemí) má 438b dosud nejvyšší hodnotu, a to 0,88 (maximum je 1), takže se sama o sobě nejvíce podobá Zemi. Zjistilo se ale, že je přibližně každých 100 dní vystavena supererupcím své hvězdy a ty jsou oproti těm, které běžně ukazuje Slunce, až desetitisíckrát větší. Kdyby jedna z nich zasáhla Zemi, byla by schopna ji během chvíle zcela zbavit života na povrchu. Z toho je jasně patrné, že ani nejlepší kandidát nemusí být nakonec pro život jak ho známe vhodný ani trošku.
Zdroj: Astronomy
umělecké ztvárnění Kepler-62f
Kepler-62f je známá již od roku 2013, kdy ji objevil právě tým Kepler pracující se stejnojmenným teleskopem. Její domovská hvězda se ukázala být menší a chladnější než Slunce, ovšem pak už ji nikdo nezkoumal, až si ji všimla Aomawa Shields spolupracující s dalšími astronomy. Ti se zaměřili především na to, zda by planeta mohla být vhodným místem pro život a jeho vývoj a konkrétně se snažili zjistit něco o její atmosféře a o tvaru její oběžné dráhy kolem hvězdy. Zjistili, že by měla mít atmosféru, jež by na ní udržovala vhodnou teplotu na to, aby na ní existovala voda v tekutém stavu. Jenomže je od své hvězdy dále než Země od Slunce a její hvězda je navíc chladnější, takže by bylo zapotřebí více skleníkových plynů, například oxidu uhličitého, jehož je v zemské atmosféře jen 0,04 procenta.
Tým astronomů také již provedl počítačové simulace planety, kde zkoušeli různé možnosti. Jednak to byla atmosféra se stejnou, nebo až 12násobnou mohutností v porovnání s tou na Zemi. Pak to byly různé koncentrace oxidu uhličitého od stejné úrovně jako u nás až po 2500násobek a pak různé modely oběžné dráhy. Našli tak mnoho případů, kdy by planeta mohla být obyvatelná po celý svůj rok.
Kepler-62f se nachází v podobné pozici zeleného pásma jako Mars
A aby taková byla, potřebovala by tři až pětkrát tlustší atmosféru než má Země, ovšem oxidu uhličitého by musela mít mnohem více, v podstatě by z něj musela být složena téměř celá její atmosféra. Pokud by takovou atmosféru neměla, pak by musela mít alespoň vhodnou oběžnou dráhu, která by ji alespoň po část roku dopravila blíže ke slunci, aby voda rozmrzla. Astronomové v tomto případě poprvé zkombunovali počítačový model HNBody s existujícími modely pro globální klima a sdělují, že stejná technika bude využitelná i pro studii dalších exoplanet, ovšem stále je to jen o pravděpodobnosti podmíněné řadou neznámých faktorů. Nic jiného však nezbývá, neboť teleskopy neposkytují dostatečné množství informacích o planetách, které musíme sledovat jej nepřímo. Umožní to ale do budoucna vytvořit seznam těch nejlepších kandidátů, na než se zaměří budoucí teleskopy.
Uvidíme také, zda se nyní vědci zaměří na jiné a potenciálně lepší kandidáty, jako je třeb Kepler-442b nebo Kepler-62e. První z nich je také v souhvězdí Lyry, a to 1120 světelných let daleko a je oproti 62f daleko blíže k pozici Země v zeleném pásmu a také je o něco menší. Jenomže její hvězda má pouze 61% hmotnost našeho Slunce. Kepler-62e je ve stejném systému jako planeta 62f a dle označení se nachází bezprostředně před ní, a tedy i daleko blíže svému Slunci a má 1,34násobek průměru Země.
Mezi nejnověji objevené takové objekty pak patří Kepler-438b obíhající kolem červeného trpaslíka, který je vzdálen 470 sv. let a jeho průměr je pouze o 12 procent větší v porovnání se Zemí. Dle ESI (Earth Similarity Index - index podobnosti se Zemí) má 438b dosud nejvyšší hodnotu, a to 0,88 (maximum je 1), takže se sama o sobě nejvíce podobá Zemi. Zjistilo se ale, že je přibližně každých 100 dní vystavena supererupcím své hvězdy a ty jsou oproti těm, které běžně ukazuje Slunce, až desetitisíckrát větší. Kdyby jedna z nich zasáhla Zemi, byla by schopna ji během chvíle zcela zbavit života na povrchu. Z toho je jasně patrné, že ani nejlepší kandidát nemusí být nakonec pro život jak ho známe vhodný ani trošku.
Zdroj: Astronomy
