Klávesnice a jejich historie

Konektory a bezdrátová komunikace

K původním klávesnicím k IBM PC XT byly připojeny kabelem s pětipinovým DIN konektorem. Standard DIN se v různých obměnách používal a dodnes používá pro propojování audio signálu, avšak klávesnice se s tímto 13,2mm konektorem rozešly s nástupem formátu ATX.

Hromadně se přešlo na menší, šestipinový mini-DIN, neboli PS/2 (IBM Personal System/2) a starší klávesnice byly odkázány na připojení přes redukci. Na stejný konektor přešly z devítipinového sériového portu také myši, avšak konektory pro myš a klávesnici nemohou být u stolního PC zaměnitelné, tudíž byly barevně odděleny na zelený pro myš a fialový pro klávesnici dle standardu Microsoft PC 97 (vznikl za spolupráce MS a Intelu).

Zatím posledním typem konektoru k připojení obou typů zařízení je USB, komunikující pro změnu přes čtyři vodiče a přinášející větší datovou propustnost. Avšak i dnes se stále běžně využívají PS/2 konektory, zvláště u klávesnic a levných myší. Velkým skokem kupředu však byly různé způsoby bezdrátové komunikace, zahrnující infračervené paprsky a rádiové vlny včetně relativně nové technologie Bluetooth s profilem HID (Human Interface Device).

Ergonomie

Pokud se dnes řekne ergonomie klávesnic, určitě se nám vybaví i novinka uvedená Microsoftem v polovině devadesátých let. Nese název Microsoft Natural Keyboard a je určena pro těžce pracující písaře, jimž není osud jejich rukou lhostejný. Na tyto lidi číhá nepříjemný strašák – syndrom karpálního tunelu patřící do RSI – poškození opakovanými pohyby. Syndrom karpálního tunelu se týká středového nervu, vedoucího krom malíčku do všech ostatních prstů. Nesprávné držení ruky v ohnuté poloze způsobuje nedostatečné prokrvení tohoto nervu, a to se projevuje brněním, necitlivostí, atd. Další potíže vznikají opakovanými jemnými pohyby stále stejných šlach a svalů, což způsobuje celou škálu dalších problémů, znepříjemňujících a zpomalujících práci.

Nejvhodnější by tedy byla taková klávesnice, která by nenutila uživatele ohýbat zápěstí do nepřirozené polohy, klávesy měla umístěné tak, aby byly co nejpohodlněji dosažitelné a to i vzhledem k nejčastěji užívaným klávesám. Jenomže ani jeden z těchto předpokladů klasické klávesnice nesplňují, což je při intenzivním užívání řadí spíše ke středověkým mučicím nástrojům, než k periferiím. Microsoft tedy uvedl na trh ergonomickou klávesnici, jež sice nebyla dokonalá, ani první svého druhu, ale zato byla poměrně levná a dostupná.

Tato klávesnice byla rozdělena v půli tak, abychom nebyli nuceni pro správné psaní nepřirozeně ohýbat zápěstí směrem k sobě, což mělo účinně zabraňovat vzniku syndromu karpálního tunelu a také pomáhat k správnému posedu při psaní. Stále to je ale kompromis mezi ergonomií a zažitým vzhledem klávesnice. Už takto uzpůsobená Microsoft Natural byla v podstatě nepoužitelná pro ty uživatele, kteří neovládají psaní všema deseti; plochá klávesnice zůstala alespoň prozatím nezničitelná.Do vývoje se přirozeně vložili i amatéři, jejichž výrobky jsou však utvořeny s ohledem na jejich vlastní představy a ve výsledku tedy vysoce specifické a individuální, jako například výtvor Jense Wulfa, jenž se mimo jiné také pozastavuje nad malou úlohou palce u klasických klávesnic a dává mu větší prostor.

Multimédia a specialitky

Jako multimediální klávesnice jsou označovány ty, které mají kromě povinných kláves ještě speciální k ovládání hlasitosti zvuku, ovládací prvky (play, stop, atp.) k přehrávání audia/videa, klávesy k rychlému spuštění základních aplikací Windows a jiné. K tomuto účelu se nejčastěji k hornímu okraji umísťují už ne tak klávesy, jako spíše tlačítka, nebo rovnou i kolečka podobná těm, jaké známe z myší. Zde mají výrobci volnou ruku a s pomocí svých ovladačů mohou na klávesnici umístit v podstatě cokoliv.
Takováto rozšíření základní funkce klávesnic dokáže být velmi přínosné, jako například kolečko, díky němuž nemusíme k preciznímu posouvání dokumentu přehmatávat na myš, nebo i zbytečné až kontraproduktivní. K takovým osobně řadím tlačítka spouštějící vyhledávání a podobná funkční tlačítka, která v podstatě plní stejnou úlohu, jako jiné klasické klávesy, popřípadě jednoduché a všem známé kombinace kláves.

Dnes se můžeme také běžně setkat s klávesnicemi s plně programovatelnými tlačítky. Těm je možné v ovládacím programu přiřadit funkce jiných kláves, jejich kombinace, nebo rovnou sáhodlouhá makra, což přijde v hod především uživatelům programů (Photoshop, Maya, 3DStudio), nebo hráčům (vyspělé letecké simulátory).

Podsvícené klávesnice

Podsvícení klávesnic je další novinkou, již využijí uživatelé, kteří pracují v noci při vypnutém osvětlení. Zde musím rovněž podotknout, že si na takovou vlastnost moc nepotrpím a raději své oči šetřím nepřímým osvětlením zdi za monitorem, které očím dokáže velmi ulevit a zároveň i osvětluje kontrastní plochu bílé klávesnice. Výhrady mám i k ostré modré barvě světelných diod, která se používá v drtivé většině případů a to jen proto, že modrá je dnes prostě povinnost.

Podsvícené klávesnice bych rozdělil do tří kategorií. Jednak to jsou klávesnice s nejjednodušším způsobem podsvícení – škvírami mezi jednotlivými klávesami. Ty na efekt sice vypadají hezky, ale ve tmě jsou nepoužitelné, protože světlo naprosto přirozeně nemá šanci osvítit popisky kláves. Další modely mají průsvitné celé klávesy, což už dává podsvícení i praktický význam a poslední, obecně nejdražší typy mají těla kláves neprůhledné, ale popisky nejsou pouze vypálené laserem, tvoří je bloky průsvitného materiálu, skrze něž se line světlo. Tyto klávesnice pak vypadají zdaleka nejlépe, i když ty, se kterými jsem se osobně setkal, trpěly nerovnoměrným podsvícením kláves, tvořícím jakousi mřížkovou strukturu, což ve výsledku nevypadá nejlépe.

Miniaturní revoluci ve vývoji multimediálních klávesnic vytvořila firma Logitech se svým modelem G15. Ta obsahuje vyklápěcí grafický displej, k němuž firma dodává i SDK (Software Development Kit), aby bylo možné si funkci displeje upravit k obrazu svému.

Laserové a plastické klávesnice

Specialitkou donedávna spíše z oblasti sci-fi je laserová klávesnice. Ta využívá modulu, jenž laserem promítá na povrch obraz klávesnice, s nímž uživatel pracuje jako s obyčejnou klávesnicí. Pokud prsty přeruší paprsek, zařízení toto identifikuje jako stisk a provede příslušný úkol. Tyto klávesnice jsou díky své kompaktnosti určené pro přenosná zařízení, jako PDA a Tablet PC, nebo i telefony a připojují se bezdrátově přes Bluetooth rozhraní. Nevýhodou je jejich vysoká cena.

Jistým kompromisem mezi objemem a cenou jsou membránové klávesnice z měkkého plastu. Ty je možné srolovat, protože jsou tenké, ale kvůli tomu je psaní na nich také nepohodlné. Oproti laserovým mají ale kromě několikrát nižší ceně ještě výhodu v klasickém rozložení kláves.

Budoucnost

O čem se dnes uvažuje, nejsou ani tak nové technologie týkající se samotných klávesnic, jako spíše nové typy rozložení kláves a ergonomické tvary. Například firma Maltron již nabízí několik typů tzv. 3D klávesnic s optimalizovaným rozložením kláves (ale stále využívajícím QWERTY) pro zdravé užívání. Nevýhodou je samozřejmě nízká produkce a tedy i vysoká cena. Modely od Maltronu si tak můžeme pořídit za 300-400 USD, ale firma si je dobře vědoma této vysoké ceny a klávesnice nabízí za malý obnos i k zapůjčení a ozkoušení.

Výrobce New Standard Keyboards jde jinou cestou. Nabízí zcela nové rozložení kláves a argumentuje, že tím chce zpřístupnit psaní všemi deseti co nejširší veřejnosti. To by vše bylo v naprostém pořádku, ale jen do té doby, než se podíváme, jaké ono nové rozložení je. Zjistíme, že jsou zde pouze ve dvou sloupcích klávesy v pořadí abecedy, aby byly ‘snadno k nalezení’. V tom případě ale nevím, jak toto jde dohromady s psaním všemi deseti bez vizuální kontroly a především jak to, že je abeceda nadřazena četnosti používání jednotlivých znaků a vůbec vší logice, s níž přišel již Dr. Dvorak. Nezbývá tedy než doufat, že jde pouze o další pokus o napálení důvěřivých zákazníků a ne o seriózní pokus o zavedení nového standardu.

Ideální vývoj do budoucna by mohlo být celosvětové představení opravdové ergonomické klávesnice s technologií OLED a tedy i schopností jednoduchého přepínání rozložení kláves. Klávesnice s těmito miniaturními displeji se snad již brzy objeví na trhu (naplánována je na konec tohoto roku) a brzo by mohly následovat i její ergonomické mutace, jež v kombinaci s vhodnějším rozložením kláves snad již konečně otřesou letitým QWERTY. V žádném případě bych si na to ale nevsadil.

Zdroje: Wikipedia, About