Množství dat na světě je enormní a je potřeba je nějak efektivně a levně ukládat. Stávající technologie přestávají postačovat svou kapacitou a ani spolehlivost není bez několikanásobných záloh právě nejvyšší. Vědci se proto snaží přicházet se zbrusu novými technologiemi, mezi nimiž jsou i takové, které kombinují informatiku a biologii. Microsoft spojil své síly s Washingtonskou univerzitou (University of Washington) a vyvíjí datová úložiště založená na DNA vláknech.
I když to na první pohled může vypadat zvláštně, DNA je geniálním příkladem zakódované informace. Využívá se k tomu čtyř různých nukleových bází A (adenin), C (cytosin), G (guanin) a T (thymin). Binární informaci, která je normálně tvořena nulami a jedničkami, tak lze přiřadit různým bázím, např. adenin může reprezentovat dvě nuly - 00, guanin pak 01, cytosin 10 a thymin 11. Skládáním bází pak lze kódovat binární informaci pomocí syntetického DNA řetězce.
Vědcům z Microsoftu a Washingtonské univerzity se takto podařilo uložit 200 MB dat, mezi nimiž byla např. HD verze OK Go! videa, Deklarace lidských práv ve více než 100 jazycích a několik dalších dokumentů. Vědcům se podařilo nejenže informaci uložit, ale také ji i zpětně přečíst.
Hlavní výhodou DNA je její prostorová nenáročnost. Testovací data byla uložena na oblasti velikosti hrotu tužky a dle Microsoftu by se veškerá data, která jsou na Internetu, měla vejít do krabice od bot. Podle Karin Straussové z Microsoftu tato testovací data vypadají jako kousek zaschlé soli na dně zkumavky. Přesto se DNA záznamu nedočkáme jen tak rychle. Výhodou je sice již zmíněná kompaktnost a výdrž (jsme schopni přečíst DNA živočichů vymřelých před stovkami tisíc let), nevýhodou je ale nemožnost něco takového používat doma a vysoká cena.
Zapsat 3 miliardy písmen i dnes vyjde na zhruba 1000 dolarů (před 15 lety to bylo 100 milionů). Také je tu otázka editace zapsané informace. Vše se tedy dnes řeší tak, že se digitální informace pošle do speciální laboraře, kde se zpracuje do podoby nukleových bází, dle toho se vytvoří umělé DNA vlákno, které se pošle zpět. Zatím tedy velmi nepraktické.
Zdroje: extrahw.com, blogs.microsoft.com, spectrum.ieee.org
I když to na první pohled může vypadat zvláštně, DNA je geniálním příkladem zakódované informace. Využívá se k tomu čtyř různých nukleových bází A (adenin), C (cytosin), G (guanin) a T (thymin). Binární informaci, která je normálně tvořena nulami a jedničkami, tak lze přiřadit různým bázím, např. adenin může reprezentovat dvě nuly - 00, guanin pak 01, cytosin 10 a thymin 11. Skládáním bází pak lze kódovat binární informaci pomocí syntetického DNA řetězce.
Vědcům z Microsoftu a Washingtonské univerzity se takto podařilo uložit 200 MB dat, mezi nimiž byla např. HD verze OK Go! videa, Deklarace lidských práv ve více než 100 jazycích a několik dalších dokumentů. Vědcům se podařilo nejenže informaci uložit, ale také ji i zpětně přečíst.
Hlavní výhodou DNA je její prostorová nenáročnost. Testovací data byla uložena na oblasti velikosti hrotu tužky a dle Microsoftu by se veškerá data, která jsou na Internetu, měla vejít do krabice od bot. Podle Karin Straussové z Microsoftu tato testovací data vypadají jako kousek zaschlé soli na dně zkumavky. Přesto se DNA záznamu nedočkáme jen tak rychle. Výhodou je sice již zmíněná kompaktnost a výdrž (jsme schopni přečíst DNA živočichů vymřelých před stovkami tisíc let), nevýhodou je ale nemožnost něco takového používat doma a vysoká cena.
Zapsat 3 miliardy písmen i dnes vyjde na zhruba 1000 dolarů (před 15 lety to bylo 100 milionů). Také je tu otázka editace zapsané informace. Vše se tedy dnes řeší tak, že se digitální informace pošle do speciální laboraře, kde se zpracuje do podoby nukleových bází, dle toho se vytvoří umělé DNA vlákno, které se pošle zpět. Zatím tedy velmi nepraktické.
Zdroje: extrahw.com, blogs.microsoft.com, spectrum.ieee.org
