Minerály z meteoritů se ukázaly být starší než Sluneční soustava

Zrnka prachu tvořená karbidem křemíku (tzv. karborundum), která byla nalezena v některých meteoritech, jsou stará mezi pěti až sedmi miliardami let, takže dle toho by musela vzniknout dlouho před Sluneční soustavou, jejíž stáří se dnes odhaduje na 4,6 miliardy let. Dle názoru vědců jde o pozůstatek dávných hvězd, který se z mězihvězdného prostoru dostal do naší soustavy

 

 Mlhovina Vajíčko může obsahovat podobná zrnka prachu jako nalezené meteority

 

Kde přesněji se však takový materiál mohl vzít? Můžeme uvažovat o menších až středních hvězdách, mezi něž patří i naše Slunce a jde o kategorii o 0,5 až 5násobku jeho hmotnosti. Ty se ke konci života "nafouknou" do podoby rudého obra a zbaví se svých vnějších vrstev, což vytvoří mlhovinu podobnou té na snímku. 

 

Postupem času materiál v takových mlhovinách chladne a tvoří se v něm zrnka prachu, přičemž některá se pak mohou dostat do mračen mezihvězdného plynu, z nichž postupem času vznikne nový hvězdný systém, jako je i ten náš. Takový materiál pochopitelně vytvořil i Zemi, jenomže v tomto procesu byl změněn k nepoznání a ve svém původním stavu se tak mohl zachovat pouze v meziplanetárním prostoru uprostřed meteoritů či snad komet. Meteority běžně dopadají na povrch Země a když v dostatečně dobré kondici přežijí průlet atmosférou a impakt, mohou se v nich najít právě i zrnka zvaná presolar grains, která bez zásadních změn pamatují doby dávno předtím, než tu nějaká Sluneční soustava vůbec byla. 

 

Murchisonský meteorit 

 

Vědci zkoumají takováto zrnka prachu už od roku 1987, kdy byla nalezena v meteoritech ovšem máme tu nový výzkum kosmochemika Philippa Hecka (Field Museum, Chicago), který zkoumal 50 takových zrn tvořených právě karborundem. Pochází z Murchisonského meteoritu, který dopadl na území Austrálie v roce 1969 a nyní se podařilo určit jejich stáří na zmíněných 5 až 7 miliard let. 

 

A jakou metodu Heck využil? Zohlednil zde to, jaký vliv mělo v průběhu času na atomy křemíku a uhlíku kosmické záření, které může část materiálu změnit v jiné prvky jako helium a neon. Právě to umožní rámcově zjistit to, jak dlouho daný materiál poletoval vesmírem a většina zrn se ukázala být starší než Slunce, i když spíše mírně, tedy o cca 300 milionů let. Našla se však i některá podstatně starší. 

 

Dle Hecka to podporuje teorii, že v naší Galaxii se zhruba před sedmi miliardami let náhle zvýšila tvorba nových hvězd. Tyto hvězdy pak dospěly a umíraly i jako rudí obři a poskytly materiál pro tvorbu další generace systémů, do níž patří i náš Sluneční. 

 

Zdroj: Astronomy