MIT získal 50 mil. dolarů na stavbu fúzní elektrárny

MIT se tak chystá investovat slušné prostředky a také chce na dosažení svého cíle spolupracovat s firmou Commonwealth Fusion Systems (CFS). Tím není nic menšího než stavba opravdu fungující elektrárny využívající jadernou fúzi, což by byl naprosto zásadní převrat, který by změnil celý svět. Však představme si takové elektrárny jako bezpečný zdroj levné, pro nás nevyčerpatelné energie, jehož uhlíková stopa by byla zcela bezpředmětná. Pokud by byla tato technologie zvládnuta, bylo by jen dobře, kdyby nahradila atomové elektrárny i klasické na fosilní paliva. 

 

 

MIT a CFS chtějí nyní spustit rapidní a etapový výzkum, který povede k nové generaci experimentů točících se kolem jaderné fúze a nakonec ke stavbě elektrárny využívající pokroky ve výzkumu materiálů, jež se chovají jako supravodiče při pozoruhodně vysokých teplotách. Ty jsou sice stále hluboko v minusu, ale už nejde o desítky stupňů nad absolutní nulou, ale třeba o -135 °C, na což stačí pro chlazení i pouhý tekutý dusík. A takový H₂S při extrémních tlacích potřebuje dokonce jen -70 °C k dosažení supravodivosti, což bylo objeveno teprve v roce 2015.

 

L. Rafael Reif, prezident MIT, vyzdvihl právě nové "vysokoteplotní supravodiče" jako ten hlavní prostředek, který má učinit energii fúzních reaktorů dosažitelnou. Upozorňuje také na dopady jak na ekonomiku tak životní prostředí, které jsou zcela zřejmé, ale hlavní otázka je, jak energii z fúze realizovat. Robert Mumgaard, CEO společnosti Commonwealth Fusion Systems, toho chce dosáhnout "využitím už existujících vědeckých poznatků, spoluprácí s těmi správnými partnery a postupným řešením problémů". 

 

Jaderná fúze představuje spojování lehčích atomů (vodík) a tvorbu těžších (helium), při čemž se tvoří velké množství energie. Jde o technologii hvězd, které fungují také tak, takže nás nepřekvapí, že proces fúze se odehrává při tak vysokých teplotách, že nemůže probíhat v žádné fyzické schránce z nám známého materiálu. Proto jsou zapotřebí nesmírně silná magnetická pole, která budou udržovat plazma uprostřed komory mimo kontakt s ní a právě pro vytvoření těchto polí jsou zapotřebí supravodiče. Ve zprávě bylo uvedeno, že se využije supravodivý materiál, který se nedávno dostal na trh. Jde o ocelové pásky pokryté materiálem YBCO (Yttrium Barium Copper Oxide). To je vůbec první objevený materiál, který se ukázal jako supravodivý při teplotě nad bodem varu tekutého dusíku (77 K). 

 

MIT a CFS mají přitom už jeden konkrétní cíl, a sice vytvořit relativně malý tokamak SPARC, který bude schopen generovat 100 MW energie, prozatím jen ve formě tepla. Pokud tento krok bude úspěšný, pak by už měla být postavena silnější fúzní prototypová elektrárna s plánovaným výkonem 200 MW, čili ta už by měla vyrábět elektřinu a pak už by se fúzní energie mohla rozjet ve velkém. 

 

MIT doufá, že do tří let bude mít odpověď na to, zda bude celý projekt uskutečnitelný. Právě tři roky totiž má zabrat výroba supravodivých magnetů z YBCO, na nichž to celé stojí a padá.