Možné vysvětlení pro vznik dlouhých gamazáblesků? Binární hvězdy
15.1.2020, Jan Vítek, aktualita
Pochopitelně ne všechny binární hvězdy, ovšem některé z nich mohou být právě původci záhadného jevu, jakým je silný záblesk záření gama z hloubi vesmíru. Mluvit budeme o masivních hvězdách a rychlé rotaci.
Občas se astronomům poštěstí a ti zachytí silný záblesk záření gama, který má evidentně původ v nějaké energeticky vysoce vydatné události a můžeme mluvit přímo o explozi, která je vidět i ze vzdálenosti miliard světelných let. Dle odhadů se tak může na místě vzniku během sekund či minut uvolnit srovnatelné množství energie, jež Slunce vytvoří za celý svůj život.
Zaznamenáváme také více typu těchto záblesků a nám nyní půjde o ty s delším trváním (2 až 10.000 sekund), které dle astronomů mohou pocházet právě z binárních systémů, jako je ten, který vidíte na ilustraci. Podle původní teorie mají takové záblesky přicházet od velkých a velice rychle rotujících hvězd, a to z doby jejich zániku. Jedná se o superobří hvězdy o hmotnosti desítek Sluncí, které jsou i několiksetkrát větší. Pro představu tu máme modrého superobra o průměru cca tisíce Sluncí.
Ashley Chrimes z University of Warwick, vedoucí autor dané studie, vysvětluje, že velké a těžké hvězdy, které začnou svůj život rychlou rotací, v průběhu své existence obvykle zpomalí, a to jednoduše tím, jak do okolního prostoru uvolňují materiál, a to velice podstatné množství hmoty. Jde zde o kovy, které v těle hvězdy vlivem rotace stoupají k povrchu a způsobují silnější sluneční vítr. Ten ovšem s sebou bere i hmotu, již pak hvězda ztrácí, a tím zpomaluje svou rotaci stejným způsobem, jako může točící se krasobruslař zpomalit rotaci rozpažením. To celé by však znamenalo, že bychom neměli vidět tolik těchto záblesků, jak ve skutečnosti vidíme, a to asi jeden denně.
Ovšem pokud by taková velká a rychle rotující hvězda měla souputníka, ten by mohl zpomalení rotace zastavit. Ovšem ne pouze gravitací, jak uvádí zdroj, nýbrž tím, že by si od něj superobr v průběhu času přitahoval materiál a nahrazoval by opět svou ztracenou rotační energii. Tento předpoklad byl ověřen v počítačové simulaci s několika scénáři a ta potvrdila, že v binárním systému něco takového je možné. A je třeba také uvést, že šlo o pokus o ověření již několik let staré hypotézy astronomů Johna Grahama a Andrewa Fruchtera, která byla uvedena i zde na stránkách NASA.
To ovšem za dalšího předpokladu, že takových systémů existuje či zde spíše existovalo dostatečné množství. O počtu či poměru jednohvězdných a vícehvězdných systémů se přitom dosud vedou spory. Už jsme se mohli dozvědět, že binární systémy se dvěma hvězdami jsou ve skutečnosti obvyklejší než jednohvězdné, což zdaleka nemusí být pravda, ale snad platí alespoň to, že mezi vícehvězdnými systémy jsou ty binární opravdu nejčastější. Pochopitelně, dokud to někdo opravdu nespočítá alespoň na přesvědčivě velkém vzorku galaxie, těžko čemukoliv z toho věřit.
V rámci daného výzkumu by také dle jeho autora jednoznačně pomohlo i sledování záblesku přicházejícího z některé z blízkých galaxií, nicméně šance na to je opravdu malá. Ostatně snad všechny takové záblesky byly pozorovány ze vzdálených galaxií s nízkým obsahem kovů, a to z doby, kdy procházely rapidní hvězdotvorbou. Takové v blízkém sousedství nenajdeme.
