MPEG - motion picture experts group
26.3.2001, Emil Pavelka, zpráva
Moving picture experts group je skupina pracující na specifikacích komprese obrazových a zvukových dat. O MP3 – MPEG layer-3 už snad slyšel každý. Nás však primárně zajímá video, protože představuje mnohem větší objem dat. Takže se na ně podíváme.
Motion picture experts group je skupina pracující na specifikacích komprese obrazových a zvukových dat. O MP3 – MPEG layer-3 už snad slyšel každý (což je vlastně komprese zvuku z MPEG1). Nás však primárně zajímá video, protože představuje mnohem větší objem dat. Takže se na ně podíváme.
MPEG 1 byl primárně navržen pro kompresi videa v rozlišení 352x288/25 snímků pro PAL (bývá též označováno jako SIF – source input format), nebo 352x240/30 snímků pro NTSC s optimalizací pro datový tok kolem 1.5 Mb/s. To ovšem nikomu nebrání v tom, používat jej i při jiných rozlišeních (dělitelných šestnácti) a počtech snímků za sekundu. MPEG 1 pracuje s neprokládanými snímky. Použijeme-li tedy prokládaný zdroj a jiné než poloviční rozlišení, musíme využít nějaký filtr pro odstranění prokládání – deinterlace. Jinak se setkáme s dříve zmiňovanými pruhy v obraze. Komprese MPEG 1 v nastavení 352x288bodů/25 snímků za sekundu s datovým tokem videa 1150 kbit/s a audia 224 kbit/s (44kHz, stereo) lze použít k výrobě VideoCD.
MPEG 2 Je v podstatě obdobou MPEG 1. Je mladší a byl navrhován s ohledem na televizní vysílání. Podporuje tedy prokládané řádkování. Je rovněž navržen s optimalizací pro vyšší datové toky a tedy i výslednou kvalitu (je přesnější). MPEG 2 má standardizované úrovně a profily. Hlavní profil v hlavní úrovni představuje vzorkování 4:2:0, rozlišení 720x480 bodů / 25 snímků za sekundu a datový tok 15 Mb/s. Hlavní profil na nízké úrovni se od něj odlišuje rozlišením 352x288 a datovým tokem 4 Mb/s. Tento formát je využíván například u SVCD (super video CD-480x576, proměnný datový tok až 2.6 Mb/s)
MPEG 4 Je v posledním roce u mnoha lidí velmi populárním formátem. Je to mladík. Jako standard byl přijat teprve v roce 1999. Od standardů MPEG 1/2 se trochu liší. Byl primárně určen pro síťový přenos videa, čemuž odpovídá předpokládané menší rozlišení, možnost přenosu ve více datových tocích a optimalizace na datový tok do 900 Kb/s. Použít lze opět různá nastavení. Nejznámějším kodekem MPEG4 je asi DivX, což je hacklý kodek Microsoftu, používaný loupežníky k převodu DVD disků. MPEG 4 je vhodný tam, kde je prvotní minimální výsledná velikost, při zachování přijatelné kvality. Používáte – li svou kartu s tunerem jako videorekordér a máte dostatečně výkonný procesor, lze tohoto formátu využít také. Pro další editaci videa to ale není dobrý vstup.
MPEG 7 tak to je něco, nač se teprve těšíme. Má podporovat interaktivní média, umožňovat vyhledávání. Ale ještě není, takže nic pro nás.
DV je stejně starý jako MPEG 2 a je v podstatě jeho obdobou. Je to formát navržený pro záznam videa na magnetický pásek, s optimalizací na možnost zpomaleného a zrychleného přehrávání. Používá pevný datový tok 25 Mb/s a kompresi 5:1 Do čtyřgigového souboru uložíme něco málo přes 18 minut záznamu. A to je něco pro nás. Po zpracování, lze výsledek našeho snažení uložit zpět na pásku digitální videokamery. Což je pro mne v momentální době nejlepší způsob archivace v domácích podmínkách.
MPEG 1 byl primárně navržen pro kompresi videa v rozlišení 352x288/25 snímků pro PAL (bývá též označováno jako SIF – source input format), nebo 352x240/30 snímků pro NTSC s optimalizací pro datový tok kolem 1.5 Mb/s. To ovšem nikomu nebrání v tom, používat jej i při jiných rozlišeních (dělitelných šestnácti) a počtech snímků za sekundu. MPEG 1 pracuje s neprokládanými snímky. Použijeme-li tedy prokládaný zdroj a jiné než poloviční rozlišení, musíme využít nějaký filtr pro odstranění prokládání – deinterlace. Jinak se setkáme s dříve zmiňovanými pruhy v obraze. Komprese MPEG 1 v nastavení 352x288bodů/25 snímků za sekundu s datovým tokem videa 1150 kbit/s a audia 224 kbit/s (44kHz, stereo) lze použít k výrobě VideoCD.
MPEG 2 Je v podstatě obdobou MPEG 1. Je mladší a byl navrhován s ohledem na televizní vysílání. Podporuje tedy prokládané řádkování. Je rovněž navržen s optimalizací pro vyšší datové toky a tedy i výslednou kvalitu (je přesnější). MPEG 2 má standardizované úrovně a profily. Hlavní profil v hlavní úrovni představuje vzorkování 4:2:0, rozlišení 720x480 bodů / 25 snímků za sekundu a datový tok 15 Mb/s. Hlavní profil na nízké úrovni se od něj odlišuje rozlišením 352x288 a datovým tokem 4 Mb/s. Tento formát je využíván například u SVCD (super video CD-480x576, proměnný datový tok až 2.6 Mb/s)
MPEG 4 Je v posledním roce u mnoha lidí velmi populárním formátem. Je to mladík. Jako standard byl přijat teprve v roce 1999. Od standardů MPEG 1/2 se trochu liší. Byl primárně určen pro síťový přenos videa, čemuž odpovídá předpokládané menší rozlišení, možnost přenosu ve více datových tocích a optimalizace na datový tok do 900 Kb/s. Použít lze opět různá nastavení. Nejznámějším kodekem MPEG4 je asi DivX, což je hacklý kodek Microsoftu, používaný loupežníky k převodu DVD disků. MPEG 4 je vhodný tam, kde je prvotní minimální výsledná velikost, při zachování přijatelné kvality. Používáte – li svou kartu s tunerem jako videorekordér a máte dostatečně výkonný procesor, lze tohoto formátu využít také. Pro další editaci videa to ale není dobrý vstup.
MPEG 7 tak to je něco, nač se teprve těšíme. Má podporovat interaktivní média, umožňovat vyhledávání. Ale ještě není, takže nic pro nás.
DV je stejně starý jako MPEG 2 a je v podstatě jeho obdobou. Je to formát navržený pro záznam videa na magnetický pásek, s optimalizací na možnost zpomaleného a zrychleného přehrávání. Používá pevný datový tok 25 Mb/s a kompresi 5:1 Do čtyřgigového souboru uložíme něco málo přes 18 minut záznamu. A to je něco pro nás. Po zpracování, lze výsledek našeho snažení uložit zpět na pásku digitální videokamery. Což je pro mne v momentální době nejlepší způsob archivace v domácích podmínkách.
