NASA podpořila start-up pro výrobu fúzně poháněných raket

Pohon vesmírných lodí pomocí jádra není žádná novinka, ale dosud se uvažovalo především o sérii odpálených jaderných náloží, které by svými tlakovými vlnami uvedly loď do pohybu. Nyní jde ale o jadernou fúzi, která dosud nefunguje efektivně ani ve velkých pozemských reaktorech, ale pokud by se věc podařila, byly by v rozumné době dosažitelné i nejbližší hvězdy, a to samozřejmě nehledě na Slunce. 

 

 

Veškeré aktuálně používané raketové pohony pracují stejně, a sice reaktivním způsobem s využitím spalování raketového paliva a pak je tu také iontový pohon využívající elektrický proud k akceleraci iontů, což je v podstatě stejný princip, jen s využitím jiných prostředků. Iontové motory jsou velice efektivní a dokáží pracovat po dlouhou dobu, ale jsou také velice slabé. 

 

Jak je dobře známo, aktuální jaderné reaktory běžně využívané v elektrárnách pracují na principu jaderného štěpení, kdežto jaderná fúze pracuje přesně naopak, a sice slučováním jader, v jehož průběhu se část hmoty mění na energii. Přesně tak fungují i hvězdy, ovšem to také znamená, že musíme pro fúzi vytvořit vhodné podmínky, a to především s ohledem na teploty a tlak, aby šlo získat více energie, než se do reakce vloží.

Princeton Satellite Systems pracují na malém reaktoru využívajícím deuterium a helium-3, který by se dal použít v raketách, takže by měl mít průměr cca 1,5 metru a na délku by mohl mít maximálně 8 metrů. Výhoda je, že na rozdíl od velkých pozemských reaktorů v ceně mnoha miliard dolarů by malý fúzní reaktor mohl přijít jen na miliony. NASA tomuto nápadu věří natolik, že firmě věnovala už tři granty.

Cílem firmy je dosáhnout výkonu 1 kW na kilogram, čili pokud by měl reaktor v raketě vážit 10 tun, dosáhl by výkonu slušných 10 MW, ale jak se s tím kloubí pohon rakety? Jde o to, že se v reaktoru počítá s vytvořením plazmatu stlačeného pomocí magnetických polí a nízkofrekvenčních rádiových vln. Toto plazma přitom může být nasměrováno ven z trysky a ve výsledku získáme výkonný i efektivní motor.

 

NASA počítá s tím, že 1MW verze motoru by dostala sondu k Plutu za čtyři roky, přičemž sondě New Horizons to ve skutečnosti trvalo devět let. Mohlo by tak jít o vhodný pohon, který by naše sondy dostal i k nejbližším hvězdám a cílem firmy Princeton Satellite Systems přitom je vytvořit fungující prototyp již do roku 2019 či 2020.

 

Zdroj: Extremetech