NASA pracuje na meziplanetárním Internetu

Meziplanetární Internet by ostatně mohl posloužit pro veškerou komunikaci používanou různými agenturami či soukromými společnostmi. Aktuálně má NASA pro komunikaci se vzdálenými zařízeními k dispozici vlastní DSN, čili Deep Space Network, kterou tvoří mnoho pozemských a vesmírných komunikačních stanic, takže má s takovým úkolem své bohaté zkušenosti. Na nich zkusí stavět dva týmy, které patří do Science Mission Directorate a Human Exploration and Operations, které rozhodně nebudou pro své účely adaptovat prosté Wi-Fi. 

 

 tým NASA PACE: Nga Cao, Steve Feng, Wei Lu, Chris Zincke a Zoran Kahric

 

Dokonce se už ví, které vesmírné zařízení NASA tento meziplanetární Internet využije. Bude to PACE, anebo Plankton, Aerosol, Cloud, ocean Ecosystem Mission. Jak už název napovídá, bude to satelit létající kolem Země, který bude zkoumat vše možné, a to třeba velké bouře, cykly uhlíku nebo růst řas. Startovat bude v roce 2022, takže do té doby by vše mělo být připraveno, i když o "meziplanetárním" Internetu se zatím nebude moci mluvit. 

 

Využije se tedy síťová technologie DTN, jejíž testování započalo už na konci 90. let. Jde o zkratku pro Delay/Disruption Tolerant Networking, díky níž můžeme zjistit, že tato technologie bude mimořádně odolná vůči datovému zpoždění nebo přerušení komunikace, což je vzhledem k vesmírným vzdálenostem tak nějak samozřejmé. Čili DTN má zajistit, že datový packet dorazí za všech okolností, i když bude nutné dlouho čekat na opětovné zprovoznění linek, a nic se tak neztratí. 

 

NASA přitom už v roce 2009 hodlala rozšířit Internet až k Marsu, ovšem z toho nakonec kvůli okleštění jejích financí sešlo a daný Mars Telecommunications Orbiter nikdy nestartoval. Nabídnout měl komunikaci jak pomocí rádiových vln, tak pomocí laserových paprsků a co se týče jeho propustnosti, ta měla činit za den cca 2 GB dat. 

 

Samotná technologie DTN byla testována už v roce 1998, a to americkou agenturou DARPA, která ji zařadila do své iniciativy Next Generation Internet, v jejímž rámci také financovala malý tým v pasadenské JPL (Jet Propulsion Laboratory, NASA). Cílem bylo právě vytvořit speciální páteřní síť pro komunikaci se zařízeními v hlubokém vesmíru, a to pod taktovkou jednoho z internetových průkopníku, Vintona Cerfa. 

 

Poté se DTN využila pro komunikaci se sondou Deep Impact, která byla vyslána v ústrety kometě Hartley 2 a narazila do ní rychlostí, která vytvořila energii ekvivalentní k explozi 4,8 tuny TNT. Později se také DTN uplatnila při ovládání autíčka z Mezinárodní vesmírné stanice na pozemské základně v Antarktidě, takže se nedá říci, že by šlo o nevyzkoušenou technologii. 

 

DTN je tak v záměru NASA velice důležitá, protože představuje způsob, jakým budou posílána data v budoucnosti. Jde ale také jen o jednu součást iniciativy Decade of Light, která má započít s vybudováním internetu ve Sluneční soustavě a ostatně její součástí je také zmíněná Deep Space Network, ale i Near Earth Network či Space Network.

 

Zdroj: Astronomy