Parker Solar Probe se prodírá vesmírným prachem, který ji postupně okusuje

NASA Parker Solar Probe se na své výstřední orbitě kolem Slunce pohybuje ve vysokých rychlostech, které pochopitelně narůstají zvláště v přísluní. Aktuálně se sonda přitom chystá na další nejtěsnější průlet kolem Slunce na neustále "utahované" dráze, přičemž ten nastane už 21. listopadu, čili tuto neděli. 

 

 

Jde tak o již 10. z celkem 24 plánovaných průletů a tentokrát se sonda dostane již na vzdálenost 8,5 milionů kilometrů od povrchu naší hvězdy a cestovat bude přitom rychlostí 163 km/s. Je tak jasné, že pokud se v takové rychlosti prodírá v prostředí s vysokou koncentrací prachu, může to na ní nechat pozorovatelné následky, přičemž Nour Raouafi z Johns Hopkins Applied Physics Laboratory (APL) uvádí, že koncentrace prachu je vyšší, než se předpokládalo a NASA už dokázala potvrdit na 250 srážek a očekává, že blíže ke Slunci bude koncentrace ještě vyšší. 

 

Parker Solar Probe přitom není vybavena žádným detektorem vesmírného prachu, ale sledovat může právě dopady četných srážek, které tvoří malá oblaka plazmy. A toto plazma je detekovatelné pomocí různých senzorů na palubním přístroji FIELDS, které je určeno k měření elektrických a magnetických polí poblíž Slunce. Díky tomu je tak možné si vytvořit představu o struktuře a chování celého prachového mračna, které se nachází ve vnitřní části naší soustavy. 

 

 

Vedle toho je tu ale také aparát WISPR pořizující snímky ve viditelném spektru, který odhalil i malé částečky materiálu, které byly dopadem prachových částic odlomeny ze struktur sondy. Vědci tak opět jednou dostali unikátní příležitost prozkoumat to, k čemuž samotná sonda ani nebyla určena, čili její nové zaměření vyplynulo až reality dané prostředím, v němž se pohybuje. 

 

Sondě samotné by nemělo ze strany vesmírného prachu hrozit žádné nebezpečí, neboť i když je jej nakonec více, než se předpokládalo, rozhodně se s ním počítalo, a tak jsou její jednotlivé části navrženy tak, aby četné srážky přežily. Do toho spadá také využití záložních systémů anebo třeba i schopnost orientovat se v prostoru nejen pomocí fotoaparátů sledujících polohu vybraných hvězd, neboť právě tyto přístroje jsou občas ovlivněny nárazy prachových částic. Ke sledování polohy se ale využívají také gyroskopy či akcelerometry v IMU a senzory na tzv. solar-limb této sondy.

 

 

Redundantní systémy se ostatně mohou ještě hodit, neboť během příštích plánovaných průletů kolem Slunce se Parker Solar Probe bude pohybovat ještě rychleji a ještě blíže. Nakonec se dostane na vzdálenost jen 6,2 milionů kilometrů, a to při rychlosti kolem 192 km/s.

 

Zdroj: NASA