PC slaví 25 let - jaký byl PC 5150?
14.8.2006, Jan Vítek, článek
Možná jste si již všimli, že v sobotu tomu bylo přesně čtvrt století, kdy byl představen první IBM PC. Ten nastartoval éru, v které se počítače postupně rozrůstaly do domácností a dnes se dá říci, že jsou již běžným úkazem, podobně jako televize.
Kapitoly článku:
- PC slaví 25 let - jaký byl PC 5150?
- IBM Personal Computer
- Softwarová výbava a závěr
O nástup PC se postaraly především dvě společnosti – IBM a Intel. Vznik IBM, nebo-li International Business Machines Corporation, se datuje už do roku 1888 (v té době se o ještě o název IBM nejednalo), avšak rozmach přichází až v roce 1911, kdy spojením tří firem vznikla společnost CTR (Computing Tabulating Recording), zabývající se výrobou psacích strojů, vah, počítacích strojů a jiných zařízení. Počátkem 1924 se CTR přejmenovalo na IBM.
V té době probíhal intenzivní výzkum v oblasti počítačů využívajících děrných štítků a právě na ně se IBM po nějaké době výhradně zaměřilo a ukončilo své ostatní aktivity. Během II. světové války IBM prospělo válečnému snažení USA, jednak poskytnutím strojů s děrnými štítky k provádění kalkulací ve prospěch Manhattanského projektu (výzkum vedoucí k výrobě první atomové bomby), ale také postavením počítače Harvard Mark I, jenž byl vymyšlen Howardem Aikenem. Tento reléový počítač byl vyroben s pomocí 765.000 součástek pospojovaných 800km vodičů. Mark I byl schopen uložit 72 čísel o 23 místech a provádět základní výpočty. Sčítání a odečítání mu zabralo třetinu sekundy, násobení šest sekund a dělení přes patnáct sekund. K zadávání údajů byl využit právě systém děrných štítků.
Počítač Harvard Mark I v muzeu
Za Mark I následovaly další verze II, III a IV, avšak na těch se již IBM nepodílelo, protože Aiken se na konferenci při představení Mark I o přínosu IBM nezmínil, což se firmy přirozeně dotklo. IBM pokračovalo již samo s vývojem počítače SSEC (1948) založeného na tisících elektronkách a relátkách a tento systém dovoloval počítači provádět početní operace asi 100x rychleji, než dovedla první verze počítače Harvard Mark. I nadále IBM spolupracovalo s armádou Spojených států, především s USAF, pro které vyvíjel systém SAGE pro sledování leteckého provozu. Touto spoluprácí se společnost dostala až k institutu MIT (Massachusetts Institute of Technology), kde probíhaly rozhodující výzkumy v oblasti informačních technologií, jako digitální přenos dat, technologie sítí, atd. IBM si tedy budoucnost dobře pojistilo.
Společnost Intel nezískala své jméno zkráceninou slova intelligence, což by referovalo spíše k Military Intelligence, ale spojením slov Integrated Electronics. Založena byla v roce 1968 a první výrobky této firmy spadaly do oblasti paměťových modulů s náhodným přístupem (RAM) a působení Intelu se v této oblasti rychle rozvinulo, až se firma v průběhu sedmdesátých let stala čelním výrobcem pamětí DRAM (Dynamic RAM), SRAM (Static RAM) a ROM (Read Only Memory) modulů.
Zhruba ve stejnou dobu, v roce 1971, přišel další zlomový okamžik, kdy hlavní inženýři Intelu představili první mikroprocesor. Pod tímto názvem rozumíme elektronické zařízení, založené na tranzistorech uspořádaných do integrovaného obvodu. Dnes se předpona mikro už většinou vypouští, a tak používáme již jen procesor, neboli CPU (Central Processing Unit). Toto rovnítko ale není zcela správné, protože CPU je spíše podskupina (mikro)procesorů. Mikroprocesor dostal název Intel 4004 a byl určen pro japonskou firmu Busicom a její kalkulačky.
Polská verze procesoru 8080
V roce 1973 se objevil osmibitový procesor 8080, jenž je považován za první všeobecně využitelný procesor. Jeho pracovní frekvence byla 2MHz, využíval šestnáctibitovou adresovou sběrnici, osmibitovou datovou sběrnici a až 64kB paměti. Po dvou letech Intel představil jednočipovou implementaci procesoru 8080, kterou pojmenoval 8085. Výhoda tohoto procesoru spočívala v jednodušším návrhu (původní 8080 byl složen z 3 až 5 čipů), a tak i nižší ceně. Pětka v názvu ale nepochází z oněch pěti čipů procesoru 8080, ale z faktu, že 8085 potřeboval pouze +5V napájení a ne +5V, -5V a +12V.
V té době probíhal intenzivní výzkum v oblasti počítačů využívajících děrných štítků a právě na ně se IBM po nějaké době výhradně zaměřilo a ukončilo své ostatní aktivity. Během II. světové války IBM prospělo válečnému snažení USA, jednak poskytnutím strojů s děrnými štítky k provádění kalkulací ve prospěch Manhattanského projektu (výzkum vedoucí k výrobě první atomové bomby), ale také postavením počítače Harvard Mark I, jenž byl vymyšlen Howardem Aikenem. Tento reléový počítač byl vyroben s pomocí 765.000 součástek pospojovaných 800km vodičů. Mark I byl schopen uložit 72 čísel o 23 místech a provádět základní výpočty. Sčítání a odečítání mu zabralo třetinu sekundy, násobení šest sekund a dělení přes patnáct sekund. K zadávání údajů byl využit právě systém děrných štítků.
Počítač Harvard Mark I v muzeu
Za Mark I následovaly další verze II, III a IV, avšak na těch se již IBM nepodílelo, protože Aiken se na konferenci při představení Mark I o přínosu IBM nezmínil, což se firmy přirozeně dotklo. IBM pokračovalo již samo s vývojem počítače SSEC (1948) založeného na tisících elektronkách a relátkách a tento systém dovoloval počítači provádět početní operace asi 100x rychleji, než dovedla první verze počítače Harvard Mark. I nadále IBM spolupracovalo s armádou Spojených států, především s USAF, pro které vyvíjel systém SAGE pro sledování leteckého provozu. Touto spoluprácí se společnost dostala až k institutu MIT (Massachusetts Institute of Technology), kde probíhaly rozhodující výzkumy v oblasti informačních technologií, jako digitální přenos dat, technologie sítí, atd. IBM si tedy budoucnost dobře pojistilo.
Intel
Společnost Intel nezískala své jméno zkráceninou slova intelligence, což by referovalo spíše k Military Intelligence, ale spojením slov Integrated Electronics. Založena byla v roce 1968 a první výrobky této firmy spadaly do oblasti paměťových modulů s náhodným přístupem (RAM) a působení Intelu se v této oblasti rychle rozvinulo, až se firma v průběhu sedmdesátých let stala čelním výrobcem pamětí DRAM (Dynamic RAM), SRAM (Static RAM) a ROM (Read Only Memory) modulů.
Zhruba ve stejnou dobu, v roce 1971, přišel další zlomový okamžik, kdy hlavní inženýři Intelu představili první mikroprocesor. Pod tímto názvem rozumíme elektronické zařízení, založené na tranzistorech uspořádaných do integrovaného obvodu. Dnes se předpona mikro už většinou vypouští, a tak používáme již jen procesor, neboli CPU (Central Processing Unit). Toto rovnítko ale není zcela správné, protože CPU je spíše podskupina (mikro)procesorů. Mikroprocesor dostal název Intel 4004 a byl určen pro japonskou firmu Busicom a její kalkulačky.
Polská verze procesoru 8080
V roce 1973 se objevil osmibitový procesor 8080, jenž je považován za první všeobecně využitelný procesor. Jeho pracovní frekvence byla 2MHz, využíval šestnáctibitovou adresovou sběrnici, osmibitovou datovou sběrnici a až 64kB paměti. Po dvou letech Intel představil jednočipovou implementaci procesoru 8080, kterou pojmenoval 8085. Výhoda tohoto procesoru spočívala v jednodušším návrhu (původní 8080 byl složen z 3 až 5 čipů), a tak i nižší ceně. Pětka v názvu ale nepochází z oněch pěti čipů procesoru 8080, ale z faktu, že 8085 potřeboval pouze +5V napájení a ne +5V, -5V a +12V.
