Přehrávání Blu-ray na PC obecně
30.9.2008, Michal Koláček, článek
V rámci naší tematické přílohy Široko-modrý svět se dnes podíváme na možnosti přehrávání HD videa na počítači. Fenoménem dnešní doby je v tomto ohledu technologie Blu-ray, s kterou je spojena řada otázek. V článku se zaměříme obecně na problematiku hardwarového vybavení. V závěru nebude chybět ani část věnovaná HTPC.
High Definition video v PC
Hardwarová akcelerace High-Definition videa na počítači je možná například pomocí speciálních softwarových přehrávačů, které mohou a nemusí být placené. Kdo by se chtěl v případě Microsoftu a jeho operačního systému Windows spoléhat na jeho starší multimediální přehrávač Windows Media Player, zcela jistě narazí. Vhodnou alternativou mohou být jiné nástroje v podobě Media Player Classic, VLC media player, ASUS DVD Player, PowerDVD nebo WinDVD. Například Asus u svých notebooků či grafických karet většinou zmíněný přehrávač poskytuje v podobě příslušenství. Obecně se tyto softwarové produkty při přehrávání obrazu ve vysokém rozlišení na větších úhlopříčkách doporučují jako nutné. Druhou stranou mince je samozřejmě hardwarové vybavení.
HD, HDV a HDTV
Jak jistě mnozí z vás tuší, pod zkratkou HD se ukrývá spojení slov High Definition. Toto označení nese v dnešní době již většina multimediálních zařízení (LCD, videokamery, projektory atp.). Je spojeno především s kvalitou, a to zejména obrazu. Člověk neznalý věci může často zaměnit pojmy HD (High-Definition), HDV nebo HDTV. První uvedený označuje pouze fakt, že je video zaznamenáno ve vysokém rozlišení. Může mít i nekomprimovanou podobu a dosahovat až 1920x1080 obrazových bodů. V případě spojení High-Definition Video se jedná přímo o formát, jenž definuje parametry a záznam videa.
Každý je vhodný pro něco jiného. 720p se hodí především pro záznamy obsahující rychlé pohyby. Těmi mohou být například fotbalové či hokejové televizní přenosy atp.. Dalším uplatnění je distribuce HDV na Internetu. Standard 1080i nabízí více detailu při statických nebo málo pohyblivých scénách. Rozvoj a především rozšíření televizního vysílání HDTV, zvyšující se nároky na kapacitu médií, nejen to vedlo postupně k vytvoření nových formátů optických disků.
Toshiba nebo Sony?
Jde o dvě společnosti, které uvedly podobné technologie HD DVD a Blu-ray využívající modrého laseru, který pracuje na kratší vlnové délce než červený laser u dosavadních řešení v případě DVD, a tím umožňuje vyšší hustotu záznamu.
Optická média HD DVD byla vyvinuta společností Toshiba a podporována konsorciem DVD Forum. Jejich velikost je klasických 12 centimetrů v průměru a o kompatibilitě mechanik s předchozími formáty uvažovat bohužel nemůžeme kvůli jinému typu laseru. Princip je však podobný, rozdíl je ve vyšší rychlosti a kapacitě, která se pohybuje od základních 15 GB až po vícevrstvé a oboustranné disky s kapacitou až 60 GB. Podobně jako u CD je k dispozici i menší rozměr 8 cm, na který můžete uložit od 4,7 do 18,8 GB podle počtu vrstev a stran. Rychlost čtení je pak při rychlosti 1x 4,5 MB/s, vypálení jedné vrstvy trvá 56 minut.
Naproti tomu zde máme Blu-ray, který vyvíjela konkurence v podobě Sony. Její princip je velmi podobný. U těchto optických disků byl problém s jejich odolností, a bylo proto nutné je uchovávat a přenášet ve speciálním obalu označovaném jako cartridge. Se speciální ochrannou vrstvou přišla až společnost TDK, jež tento nedostatek odstranila.
Jejich kapacita je 25 GB a 50 GB podle toho, zda je médium oboustranné či nikoliv. Průměr je opět dvojí, a to klasických 12 cm nebo lze použít i menší 8cm disk, má samozřejmě menší kapacitu (7,8 nebo 15,6 GB). Rychlost čtení je stejná jako u HD DVD (4,5 MB/s), zápis na jednu vrstvu se prodloužil vzhledem k vyšší kapacitě na 90 minut.
Formát HD DVD se neuchytil a podlehl úspěšnějšímu Blu-ray. 19. února 2008 Toshiba oznámila ukončení výroby přehrávačů a médií tohoto typu. Pokud Vás soupeření těchto formátů zajímá více, doporučujeme dnešní článek Vývoj technologie disků na TV Freaku (zejména jeho 2. kapitolu Válka formátů).
Od médií vede úzká cestička k zařízením, které s nimi dokáží pracovat - v našem případě Blu-ray mechaniky. Dají se rozdělit jednak na BD-ROM (pro čtení) a BD-RE (pro čtení, přepis a zápis) a také na interní (rozhraní SATA) a externí (rozhraní USB 2.0). Mezi známé výrobce patří Asus, Lite-On, LG, Samsung, Sony NEC, Pioneer a Plextor.
Většina jich dokáže číst média typu Blu-ray a HD DVD, dokáží také zapisovat na média formátu BD, která se výborně hodí pro zálohování velkých objemů dat. "Samozřejmostí" je také možnost zápisu na běžná DVD a CD včetně profesionálních médií DVD-RAM, která mohou být určená pro důležité zálohy nebo časté přepisy. Plusem navíc může být přítomnost technologie LightScribe umožňující potisk speciálních médií přímo vypalovacím laserem.
Blu-ray na počítači
V současnosti je většina prodávaných počítačových sestav schopna bezproblémové práce s digitálním videem respektive s HDV. Výrobci PC součástek se stále předhánějí ve vývoji nových technologií a uvádějí na trh stále výkonnější komponenty. Typický souboj můžeme sledovat u společností NVIDIA / ATI například v případě grafických karet, INTEL / AMD na poli desktopových procesorů nebo OCZ / CORSAIR v oblasti high-endových paměťových modulů.
Samotný počítač se skládá v průměru z dvanácti různých komponent. Některé jsou z hlediska výkonu životně důležité (grafická karta nebo procesor) a jiné zcela nepodstatné (periferie jako myš nebo klávesnice). V případě, že jste člověk znalý a problematice hardware rozumíte, je nejlepší volbou si takový počítač seskládat vlastními silami. Druhou možností je nákup už hotové sestavy od nějakého renomovaného výrobce.
HD formáty mají určité nároky na výpočetní výkon a v tomhle ohledu se to týká především použitého CPU, GPU nebo speciálních základních desek s hardwarovou akcelerací formátu High-Definition. V neposlední řadě se to dotýká i LCD panelů respektive jejich použité výrobní technologie.
V případě CPU (Central Processing Unit) lze u desktopů vybírat ze dvou variant - Intel a AMD. Obě společnosti produkují procesory s dostatečným výkonem pro práci s formátem HD. Nejdou však striktně vymezit konkrétní modely, spíše se dá posoudit, který je jak pro konkrétní činnost vhodný. V nynější době jsou k dostání až čtyřjádrové procesory. Ty ocení zejména uživatelé, pro které je video na počítači v kvalitě HD denním chlebem.
Pro obyčejného smrtelníka postačují dvoujádrové modely s taktovací frekvencí kolem 2 GHz a rychlejší. Tím samozřejmě výčet parametrů nekončí, mohl bych uvést například šířku operandu (dnes 32 či 64 bitů), velikost paměti cache a pro odbornou veřejnost údaj týkající se jeho architektury a socketu. Vynikají dobrou stabilitou a ze stran výrobců dalších komponent jsou hojně podporovány. Napadá mě ještě zmínit zkratku TDP (Thermal Design Power), ale té se budu věnoval v části HTPC (Home Theater Personal Computer). Záleží tedy jen na vás, jaké značce dáte přednost.
V oblasti grafických karet figuruje celá řada výrobců a trh není "omezen" dvěma značkami jako u mikroprocesorů pro desktopy, pokud se neohlížíme stritkně jen na výrobce GPU čipů. Mezi ty nejznámější bychom mohli zařadit Asus, BFG, EVGA, Gainward, Gigabyte, HIS, MSI, Leadtek nebo Sapphire. V minulosti platilo, že cena odpovídá výkonu, a tak kdo chtěl kvalitu, musel si hodně připlatit. V dnešní době už je tento rozdíl díky novým technologiím a velké konkurenci podstatně nižší a moderní výkonná grafická karta se dá pořídit za částku kolem 5 000 Kč.
Ve spojitosti se standardem HD není důležitý výrobce jako parametry karty. Ohlídat bychom si při jejím pořízení měli především šířku paměťové sběrnice (128, 256, 512 bitů), použitý čip, typ sběrnice pro základní desku (AGP, PCI Express) a také náročnost karty na napájení. Opomenout nesmíme ani podporu DVI (Digital Visual Interface) či HDMI. High-Definition Multi-media Interface (digitální forma přenosu signálu obrazu) zajišťuje přenos nekomprimovaných dat (HD). Obraz v High-Definition je zhruba 2x až 5x podrobnější než obraz ve standardním rozlišení, a to umožňuje jeho pohodlné sledování na větších úhlopříčkách.
Od DVI či HDMI bych plynule přešel do oblasti výstupních zařízení počítače respektive k LCD (Liquid Crystal Display) panelům, protože klasické CRT (Cathode Ray Tube) monitory jsou minulostí. Mezi známé značky patří například Acer, BenQ, Fujitsu Siemens, Hewlett-Packard, LG Electronics, Philips, Samsung, Sony nebo ViewSonic. Zde se přímo nabízí napsat, že za kvalitu si připlatíme. Stěžejní je v tomto ohledu výrobní technologie (od "nejhorší" TN přes MVA/PVA až po "nejlepší" IPS, rozdíly mezi nimi naleznete podrobně popsané v tomto článku) a s ní spojené pozorovací úhly, odezva a barevné podání panelu. Ve spojitosti s HD rozlišením bychom pro ty náročnější uživatele mohli uvažovat monitory s nativním rozlišením 1920x1200 s úhlopříčkami až 24" (16:10). Výběrem LCD panelu jsme se zabývali v článku Výběr LCD monitoru aneb co je dobré vědět.
HTPC nebo-li Home Theater Personal Computer
Jedná se o takzvané all-in-one řešení, jež se dá považovat za multimediální centrum vaší domácnosti (podrobně jsme se konceptu HTPC věnovali v tomto článku). Dá se také říci, že jde o počítač primárně určený pro multimediální aplikace s výhodami PC v podobě připojení k síti Internet nebo velkého úložného prostoru pro vaše data. K ovládání poslouží bezdrátový ovladač či klávesnice.
Z hardwarového hlediska se u tohoto konceptu využívá standardních počítačových komponent s důrazem na nízkou hlučnost, malé rozměry, nízkou spotřebu a umístění naležato mezi ostatní elektronikou v obývacím pokoji.
V případě, že byste se pustili do sestavení HTPC vlastními silami, je vhodné použít procesory s co nejnižší spotřebou udávanou zkratkou TDP. Hranice kolem 45 wattů je dle mého názoru ideální. Neméně důležitým hlediskem je výběr základní desky. Než bych uvedl konkrétní model, tak raději napíši, že by měla být velmi dobře vybavená, a to zejména všemi potřebnými grafickými výstupy (HDMI, DVI, VGA), gigabitovou síťovou kartou a osmikanálovou zvukovou kartou. Jako příklad mohu uvést čipovou sadu AMD 780G s integrovanou výkonnou grafickou kartou a samozřejmě nízkou spotřebou.
V globálním měřítku je boom v oblasti High-Definition pozorovatelný už nějaký ten čas a běžný zákazník může být nadmíru spokojený. Díky velké konkurenci a množství výrobců má několik možností, a dnes už relativně i levných, jak si v pohodlí svého domova vychutnat své oblíbené filmy v té nejvyšší možné kvalitě. Obecně hon za kvalitou totiž nikdy nekončí!
Zdroje: Wikipedia
