Protohvězda ukazuje, jak se rodí její druh masivních hvězd
2.9.2016, Jan Vítek, aktualita
Asi dvanáct tisíc světelných let od Země se právě rodí masivní hvězda, která se nyní nachází ve stavu protohvězdy. Dříve si přitom astronomové mysleli, že jde naopak o velice starou hvězdu, která je blízko svému zániku.
Jedná se konkrétně o hvězdu IRAS 19312+1950, kterou aktuálně studuje Martin Cordiner působící v NASA Goddard Space Flight Center a Catholic University of America. Právě on si nejdříve myslel, že jde o starou masivní hvězdu s červeným svitem, která se řadí do typu Asymptotic Giant Branch (AGB), což je právě oblast jeho zaměření. V češtině jde o termín Asymptotická větev obrů s až desetinásobnou hmotností Slunce, přičemž tyto hvězdy už mají svá nejlepší léta za sebou a před sebou jen svůj zánik. Cordiner ale nakonec odhalil, že to AGB v žádném případě není, že pozoruje protohvězdu, a tak se musel vrátit ke studiu.
IRAS 19312+1950 se nachází cca 12.000 světelných let od Země, a je tak dál než známé rodiště protohvězd v souhvězdí Orion, o jejichž objevení se zasloužil především Spitzerův vesmírný dalekohled. Je ale dostatečně blízko na to, abychom ji mohli studovat. Nachází se přímo v naší galaxii a oproti protohvězdám v Orionu má jednu velkou výhodu. Je totiž daleko od jiných objektů, které by mohly narušovat naše měření, a tak se může stát vzdálenou laboratoří, díky níž budou astronomové lépe zkoumat formování nových hvězd. Díky ní se tak mohou lépe dozvědět, jak se rodí velké hvězdy, jakým způsobem ovlivňují své okolí plné plynu, který přitahují k sobě a na druhou stranu jsou samy zdroje radiace a obecně energie.
Astronomové vedení Cordinerem ke své studii využívají Herschelovu vesmírnou observatoř, která vesmír studuje ve vzdáleném infračerveném spektru, a může tak detekovat i vodu nebo led kolem hvězdy. Vedle toho se přímo nabízel i zmíněný Spitzerův vesmírný dalekohled, jehož data jsou rovněž k dispozici.
A jak vlbec Cordiner zjistil, že nejde o starou hvězdu, ale protohvězdu? Jednak díky principu Dopplerova jevu, čímž se zjistilo, že z pólů hvězdy vystřelují proudy plynů rychlostí kolem 90 kilometrů za sekundu, což je jedna z charakteristik velice mladých protohvězd, které se stále krmí plynem ze svého okolního mračna. Staré hvězdy to sice umí také, ale rychlostí pouze do 30 kilometrů za sekundu. Vedle toho je IRAS 19312+1950 také výrazně jasnější, než se původně myslelo a mračno plynu kolem ní se má shlukovat, než aby se rozpínalo, což je právě také znak mladých hvězd.
Nyní chce Cordiner využít zařízení SOFIA, speciální teleskop NASA nesený na palubě boeingu. Tím chtějí pořídit další snímky ve vzdáleném infračerveném spektru a pak by rádi prozkoumali chemické složení hvězdy, pro což zase bude nejlepší Atacama Large Millimeter/Submillimeter Array v Chile, nebo Submillimeter Array na Hawaji. Díky tomu mohou zjistit, zda má tato hvězda horké jádro, kde se formují organické molekuly, což by už definitivně vyloučilo, že jde o starou hvězdu.
Zdroj: Astronomy
IRAS 19312+1950 se nachází cca 12.000 světelných let od Země, a je tak dál než známé rodiště protohvězd v souhvězdí Orion, o jejichž objevení se zasloužil především Spitzerův vesmírný dalekohled. Je ale dostatečně blízko na to, abychom ji mohli studovat. Nachází se přímo v naší galaxii a oproti protohvězdám v Orionu má jednu velkou výhodu. Je totiž daleko od jiných objektů, které by mohly narušovat naše měření, a tak se může stát vzdálenou laboratoří, díky níž budou astronomové lépe zkoumat formování nových hvězd. Díky ní se tak mohou lépe dozvědět, jak se rodí velké hvězdy, jakým způsobem ovlivňují své okolí plné plynu, který přitahují k sobě a na druhou stranu jsou samy zdroje radiace a obecně energie.
Astronomové vedení Cordinerem ke své studii využívají Herschelovu vesmírnou observatoř, která vesmír studuje ve vzdáleném infračerveném spektru, a může tak detekovat i vodu nebo led kolem hvězdy. Vedle toho se přímo nabízel i zmíněný Spitzerův vesmírný dalekohled, jehož data jsou rovněž k dispozici.
A jak vlbec Cordiner zjistil, že nejde o starou hvězdu, ale protohvězdu? Jednak díky principu Dopplerova jevu, čímž se zjistilo, že z pólů hvězdy vystřelují proudy plynů rychlostí kolem 90 kilometrů za sekundu, což je jedna z charakteristik velice mladých protohvězd, které se stále krmí plynem ze svého okolního mračna. Staré hvězdy to sice umí také, ale rychlostí pouze do 30 kilometrů za sekundu. Vedle toho je IRAS 19312+1950 také výrazně jasnější, než se původně myslelo a mračno plynu kolem ní se má shlukovat, než aby se rozpínalo, což je právě také znak mladých hvězd.
Nyní chce Cordiner využít zařízení SOFIA, speciální teleskop NASA nesený na palubě boeingu. Tím chtějí pořídit další snímky ve vzdáleném infračerveném spektru a pak by rádi prozkoumali chemické složení hvězdy, pro což zase bude nejlepší Atacama Large Millimeter/Submillimeter Array v Chile, nebo Submillimeter Array na Hawaji. Díky tomu mohou zjistit, zda má tato hvězda horké jádro, kde se formují organické molekuly, což by už definitivně vyloučilo, že jde o starou hvězdu.
Zdroj: Astronomy
