Průvodce vypalováním - Svět DVD 1. část
15.5.2007, Jan Dedek, článek
Kvapem se blíží doba, kdy v současnosti nejpoužívanější optické disky, tedy DVD, budou pomalu vytlačovány disky Blu-Ray a HD DVD. Ještě než se tak stane, provedeme si menší shrnutí, abychom věděli, jaké disky to vlastně chtějí disky vypalované modrofialovým laserem nahradit. V prvním dílu se podíváme na disky DVD, druhý díl bude zaměřen na disky Blu-Ray a HD DVD a závěrem si také předvedeme jejich vzájemné srovnání.
Kapitoly článku:
DVD-R
Členům DVD Fóra bylo jasné, že standard DVD-RAM nepokryje veškeré potřeby ukládání dat. Zejména v oblasti spotřební elektroniky byly jeho vlastnosti nedostatečné, a tak se v roce 1997 objevil první disk DVD-R s kapacitou 3,95 GB a mechanika DVD-R Pioneer DVR-S101 (která tehdy stála neuvěřitelných 400 000Kč).
Současná verze DVD-R (standard 2.0) umožňuje uložení až 4,7 GB dat a byla uvedena na scénu na sklonku roku 2000. Dnes běžná 16x rychlost zápisu disků DVD-R byla v roce 2005 překonána a s pomocí funkce OverSpeed na disky certifikované pro rychlost 16x lze zapisovat 18x při zachování kvality.
První disky DVD-R zapisované laserem o vlnové délce 635 nm jsou dnes označované jako "DVD-R for Authoring". Například disky lisované jako DVD-Video obsahují oblast s hlavičkou kódu CSS (Content Scrambling System – ochrana disku proti kopírování).
Ostatní běžně dostupné disky patří do skupiny DVD-R(G) "DVD-R for General" a jsou zapisovány laserem o vlnové délce 650 nm. U těchto disků je oblast pro hlavičku kódu CSS zablokovaná a lze na ně zapisovat data pouze v nezakódované formě.
Klady | Zápory |
| vysoká kompatibilita (DVD-R přečte 70% starších a více než 95% nových přístrojů DVD) | media DVD-R jsou méně vhodná pro zápis multissesion, některé mechaniky mají potíže se čtením takto vypálených medií, o stolních přístrojích ani nemluvě |
| média s rychlostí zápisu až 18x | v režimu kompatibility se vyžaduje, aby každá session byla nejméně 1GB velká |
| nízká cena | nelze nastavit Book Type |
DVD+R
Proti disku DVD-R stojí jeho "plusový" bratranec zastoupený DVD+RW Alliancí. Společnostem sdruženým v tomto uskupení, jako jsou Dell Computer, Hewlett-Packard / Compaq, Verbatim, Philips, Ricoh, Sony, Thomson či Yamaha, se nelíbily licenční podmínky stanovené DVD Fórem, proto se rozhodly jít svou vlastní cestou.
Protože standardy může stanovit pouze DVD Fórum, je zřejmé, že "plusová" média stojí tedy mimo standardy. DVD+RW Alliance se rozhodla jít svou vlastní cestou a má i svá vlastní loga, která jsou od log DVD Fóra odlišná, jak ukazuje následující obrázek, více informací najdete na www.DVDplusRW.org.
Plusový formát je přátelštější ke koncovým uživatelům ve všech ohledech. Pokud použijete stolní "DVD+" rekordér, můžete na médiu odstranit nepotřebné části nahrávky, typicky například reklamní bloky. Při nahrávání v počítači zase odpadá čas nutný k tzv. finalizaci, média není nutné uzavírat.
Klady | Zápory |
| zápis rychlostí až 18x |  |
| disky DVD+R se vyznačují vysokou kompatibilitou (a to nejen stolními přehrávači DVD), lze nastavit Book type | |
| bezproblémový zápis multisession | |
| nízká cena | |
| možnost nastavit Book Type | |
Konstrukce
Konstrukce DVD±R je stejná jako u klasického CD, liší se pouze tím, že místo jednoho polykarbonátového kotoučku o tloušťce 1,2 milimetru je složena z kotoučků dvou a tloušťce 0,6 milimetru. Od spodní strany disku až po ochrannou vrstvu je složení vrstev totožné. U DVD±R ale na ochranné vrstvě není vrstva pro potisk, ale je zde naneseno lepidlo, které k sobě pojí oba polykarbonátové kotoučky. Vrstva pro potisk u DVD je tedy až na druhé polykarbonátové vrstvě.
Jak už ze samotné konstrukce DVD±R vyplývá, data na něj vypálená jsou ve větším bezpečí, data jsou totiž uložena mezi dvěma polykarbonátovými kotoučky, kde není šance je běžným poškrábáním poškodit.
Pro záznamové vrstvy DVD±R se používají podobná barviva jako u CD, ale protože má laserový paprsek jinou délku, musí být barviva pro DVD mírně modifikovaná tak, aby byla schopna absorbovat světlo ze spektra laserového paprsku. U DVD se používají převážně azová barviva (kovová), spodní strana má modrofialový nádech. U odrazových vrstev se používají slitiny hliníku, stříbra a zlata.
