32GB paměti RAM: 19 modulů v testu

AMD pomalu ale jistě chystá nový socket M2, který využije DDR2 paměti. Než se tak ale stane, budou zde s námi ještě pěknou chvíli klasické DDR paměti první generace, kterých využívají všechny stávající produkty AMD a starší čipové sady od Intelu. Dnes se nám do testu sešlo celkem 19 paměťových modulů (respektive dvojic), které se liší nejen cenou, ale také výkonem a možnostmi přetaktování.

I když je zde na úvod i menší popis časování a frekvencí ve spojtosti s paměťmi, musím vás zde odkázat na velmi dobrý článek o práci pamětí, který před nedávnem vyšel zde na SH. Čtěte ZDE.

Frekvence pamětí

Hned na úvod musím říct, že celý dnešní test se točí okolo pamětí pro AMD a v tomto směru se budu také vyjadřovat. U AMD na rozdíl od Intelu, kterému více svědčí zvyšování frekvence FSB, je časování poměrně důležité na výkon paměťového subsystému. Ale nyní zpět k frekvenci. Na trhu se v poslední době usídlily především paměti DDR400 a rychlejší jako DDR433, DDR466, DDR500 a další. Zatímco s DDR400 můžete bez problému pracovat, pokud se rozhodnete taktovat, je lepší sáhnout po rychlejších pamětech, které budou mít vyšší strop pro zvyšování systémové sběrnice.

Za označením „DDR a číslo“ je skryta efektivní rychlost pamětí – tedy například DDR400 paměti pracují efektivně na frekvenci 400 MHz, přestože jejich skutečná frekvence je 200MHz. Proto DDR, tedy Double Data Rate paměti, tj. s dvojnásobnou datovou propustností.



Pokud se podíváte na skutečnou rychlost pamětí, tak u DDR550 činí pouze 275MHz. Toto je nutné si uvědomit, jelikož při taktování je velmi pravděpodobné, že danou rychlost sběrnice překročíte a bude nutné použit děličku (nastavuje se v BIOSu).

Časování a nastavení pamětí

Dalším podstatným faktorem při výběru pamětí je i jejich časování. To spolu s rychlostí určuje výkon paměťového subsystému. Tedy laicky řečeno, časování pamětí značí jak rychle (respektive s jakým vnitřním zpožděním) budou paměti schopny reagovat na požadavky. Jedná se o několik nastavení, jež určují, jakých čekacích cyklů při čtení či zápisu se má použít, jaké mají být doby aktivací, vystavení, zotavení a další. Je jasné, že čím jsou tyto „čekací“ doby kratší, tím rychleji bude paměť požadované informace dodávat.

Zde jeden malý příklad, jak se uvádí časování pamětí: 2-2-2-5 T1. Za těmito čísly se skrývá CL-tRAS -tRCD-tRP a command rate.

Před dalším čtením byste měli znát tyto pojmy:
1. tRP - Čas potřebný ke změně vnitřní buňky. (RAS Precharge)
2. tRCD - Čas potřebný mezi RAS (Row Address Select) a CAS (Column Address Select) přístupy do paměti.
3. tAC - Objem času potřebný k "přípravě" pro další výstup dat při použití Burst mode.
4. tCAC - Column Access Time.
5. CL - známé také jako CL nebo CAS Latency (Column Acces Strobe Latency), tedy odezva - je to počet cyklů, které jsou potřebné k získání dat z paměťové buňky. Možné hodnoty jsou od 1 (v praxi skoro nepoužitelné), přes 2 a 2,5 (nejfrekventovanější nastavení) a konče hodnotou 3 (která se pro svoji „pomalost“ také normálně nepoužívá).
6. tCLK - Délka cyklu.
7. RAS - Row Address Select nebo Row Address Strobe.
8. RCT - Read Cycle Time
9. tRP (Precharge to Active)
10. tRCD (Active to CMD)
11. tRAS (Active to Precharge)

CL získáme ze vzorce CL >= tCAC / tCLK

Z nastavení časování je nejdůležitější první číslo CL, které má vliv na výkon paměťového subsystému největší dopad. Každá z pamětí má od výrobce určené optimální nastavení tohoto časování tak, aby bylo zajištěno, že v systému (z tohoto pohledu) stoprocentně poběží a nebudou s ní problémy. Výrobci tím navíc usnadňují život běžným (nezkušeným) uživatelům, kteří se tak nemusí o nic starat. Toto optimální nastavení je s dalšími hodnotami (jako velikost paměti, voltáž, rychlost, …) uloženo v SPD (Serial Presence Detect) čipu, přítomného na každém paměťovém modulu, ze kterého toto nastavení deska přečte. Pokud na paměti tento čip není, nebo je třeba poškozen a deska tak nedetekuje doporučená nastavení, tak poté automaticky nastaví nejkonzervativnější hodnoty.

Rád bych ještě zmínil, že nejnižší časování nemusí být vždy nejrychlejší. Můžeme se podívat třeba na hodnoty tRAS. Přestože většina dobrých paměťových modulů zvládne pracovat na tRAS 2, při testování se ukázalo, že se nejedná o nejrychlejší hodnotu. Záleží na procesoru a jeho integrovaném paměťovém řadiči, tedy jiné jádro budete mít, jiná hodnota tRAS bude nejlepší. Zde to platí pro Venice 3200+, který jsem měl v testech:


Tyto hodnoty byly naměřené na základní desce LANParty UT nF4 Ultra-D, se kterou probíhaly i další měření. Pokud by ale byla použita jiná čipová sada, třeba VIA nebo SiS, nejlepší výsledek by opět mohl být při jiným tRAS.

Chladit či nechladit

Moderní paměti mají velmi často různé pasivní chladiče alias „heatspreadery“. Díky tomu, že nám dorazily dva stejné paměťové moduly Kingmax DDR500, bylo možné otestovat přetaktování u pamětí s a bez chladiče. Na základní frekvenci ani s agresivním časováním není nikterak poznat, že by se jedny paměti hřály více či méně. Při testech přetaktování jsem také nenarazil na větší rozdíly ve výsledcích. Na druhou stranu u pamětí jako třeba Mushkin Red Line, které jsou dělané na práci při vysokých napětích a frekvencích, může tento pasiv hrát roli. Konkrétně Mushkiny Red Line se totiž poměrně dost hřejí.

Sečteno podtrženo - u normálních pamětí je důležitější dobré proudění vzduchu ve skříni a okolo modulů než použití pasivů. U nejvýkonnějších pamětí pak je potřeba dobré proudění i pasivy.

Paměti v testu

Jak jsem již napsal, v testu se sešlo opravdu hodně paměťových modulů. Co se týká značek, pak zde jsou paměti od: Apacer, A-Data, PQI, Kingmax, Kingston, Geil, TwinMOS, Corsair a Mushkin. Většina zmíněných výrobců do testu dodala více modulů.