ARM: ve stínu, ale stále silnější

Po uvedení nové architektury Intel Silvermont nebo alternativně AMD Jaguar se zdá, jakoby ARM stálo v pozadí zájmu a jeho místo v zařízeních další generace bylo ohroženo. To samozřejmě ve světle současného nadšení médií z nové architektury Intelu může takto na první pohled vypadat. Faktem ale je, že pozice architektury ARM je prozatím velmi pevná a konkurenčním architekturám se bude prosazovat horko těžko. Silvermont je ale první architekturou Intelu na 22nm, která má vůbec šanci ukousnout něco z koláče, který byl doposud vyhrazen pouze pro strávníky využívající licencované architektury ARM pro své SoC. Kromě jiného se Intel se Silvermontem hodlá prosadit na poli mobilních telefonů, což je teritorium, kam se doposud žádná architektura z dílen Intelu či AMD neodvažovala ani pohlédnout.

ARM ale neusíná a na další roky má nachystáno mnoho nového. Nicméně abychom mohli pochopit, jak uvažují vývojáři ARM, vysvětlíme si jejich obchodní model, který je do značné míry odlišný od toho, co známe ze světa výrobců CPU a GPU. Jde o zcela jiný princip, který dovoluje vývojářům soustředit se na to, co je jejich hlavním posláním.
AMD nebo Nvidia jsou vývojáři architektur, ale produkty své píle jim vyrábí specializované společnosti, jako jsou TSMC nebo Global Foundries. AMD mělo v minulosti své vlastní továrny, ale dlouhodobě se nevyplatilo vyrábět procesory vlastními silami. Všichni výrobci jsou dnes tlačeni s náklady na výrobu dolů, a tak logicky (jako v jiných odvětvích) přišly ke slovu specificky zaměřené společnosti na výrobu čipů, které se soustředí na zdokonalování výrobního procesu. Protože samotné společnosti už nemají nad výrobním procesem takovou kontrolu, často dochází k různým excesům, jako je nedostatečná výtěžnost. Vzpomeňme si např. na situaci, kdy TSMC nemělo zvládnutý 40nm nebo 28nm výrobní proces.

AMD a Nvidia své čipy sice nevyrábějí, ale řídí jejich prodej a jsou pro výrobce grafických karet nebo dalších zařízení zároveň dodavateli. ARM nemá taktéž své továrny a zároveň ještě své produkty neprodává, ale licencuje dalším společnostem, které si je nechávají vyrábět u zmiňovaných TSMC, Global Foundries a dalších specializovaných výrobců. V případě ARM se navíc nejedná o finální produkty, ale licencování se týká opravdu pouze výdobytků architektury (instrukční sety, grafika, procesory atd.). Licencovat ARM si tak mohou firmy s vlastními výrobními kapacitami nebo bez nich a zadat si výrobu u některého z výrobců jako TSMC.
Intel naproti tomu má jako jednička na trhu s procesorovými čipy zcela odlišný způsob produkce. Pod jednou střechou si architekturu navrhne a vyrobí, a pak následně prodává. Tento způsob si v dnešní době opravdu může dovolit pouze Intel díky velikosti své produkce a navíc vyloučením všech mezičlánků získává na svých prodejích obrovskou marži. To vše mu pak následně dovoluje mít luxus v podobě času, který může strávit vývojem a zkoušením různých cest k úspěchu (viz. raytracer nebo zmiňované mobilní architektury).

Svět desktopových počítačů nebo notebooků je zcela jinak postavený, než je tomu například u mobilních zařízení. U výkonných počítačů nebo notebooků se nám lehce může stát, že cena procesoru a základní desky může dosahovat až poloviny nákladů na materiál, respektive komponenty pro tato zařízení. V případě tabletů a mobilů je tomu naopak a náklad na integrovaný SoC (Systém on Chip) tvoří malou část celkových nákladů (3-5 %). Intel si myslí, že se tento trend bude obracet s rostoucími nároky na výkon zařízení, ale prozatím je situace taková.