Asus Radeon HD 4850: kvalita prověřená časem

Radeon HD 4850 přišel na trh jako druhá generace grafických karet s podporou DirectX 10.1, což znamenalo jistou konkurenční výhodu oproti Nvidii a jejím GeForce, které tvrdošíjně setrvávaly u DirectX 10. Tato výhoda byla ale v podstatě jen "papírová", protože hry s podporou DirectX 10.1 na trhu téměř nebyly a pokud ano, tak přínos byl mizivý. Ano, byly zde výjimky, které vyvracely toto pravidlo, ale mohli bychom je s přehledem spočítat na prstech jedné ruky. Hlavní síla Radeonu HD 4850 byla v jeho výkonu a ceně bez ohledu na technické vymoženosti čipu RV 770.

 

Dnes by se mohlo zdát, že Radeonům řady HD 4800 již odzvonilo, ale opak je pravdou, neboť se díky cenové politice AMD posunuly směrem dolů k low-endu, kde zdatně konkurují i novějším počinům AMD i Nvidie. Radeon HD 4850 byl vybaven čipem RV 770 se 160 Stream procesory s (5D) superskalární statickou strukturou, takže by se jejich počet dal přepočítat na rovných 800, což zdatně využívalo marketingové oddělení AMD.

Oproti dražšímu Radeonu HD 4870 byl model HD 4850 ochuzen jen v případě paměťové propustnosti. Disponoval sice 256-bitovou paměťovou sběrnicí, ale osazené paměťové čipy byly pouze GDDR3. Tyto čipy pracují efektivně na dvojnásobku základní frekvence, ale dražší čipy GDDR5 na čtyřnásobku (platí zjednodušeně, neboť v reálu je frekvence stále stejná, jen data mohou proudit čtyřnásobnou rychlostí, ale o tom až jindy).

Radeon HD 4850 mohl být vybaven 1 GB, nebo 512 MB paměti, což se velmi zásadně projevilo na výsledné ceně. Dnes se nám do testu dostala karta osazená "pouze" 512 MB paměti, což většinou s přehledem stačí na rozlišení do 1920x1200 i s vyhlazováním. V tabulce můžete porovnat specifikace jednotlivých typů karet.