Audiolab Q-DAC: ořezaný M-DAC v akci

Testovací sestava

Srovnávání zvukové kvality v této cenové hladině je ještě poměrně jednoduché, protože se zde nectnosti projevují daleko razantněji než u HiFi komponentů s cenovkou v řádech desítek až stovek tisíc korun. V takové kategorii je to už spíše preference toho či onoho „zvuku“, která rozhoduje. Tak těžké to naštěstí mít nebudeme a vydáme se do vod daleko mělčích.

V našem snažení nám poslouží integrovaný zesilovač Luxman L-507u (XLR/RCA). Jako reproduktory posloužily regálové reproduktory Contrast Model One AS3 Refrence, jako referenční CD přehrávač pro srovnání posloužil Luxman D-05 (má také digitální optický a koaxiální vstup). Kabeláž v tomto případě obstaraly Crystal Cable Piccolo pro reproduktory a Neyton Frankfurt XLR plus Crystal Cable Piccolo RCA. Zvukový materiál představují hudební soubory FLAC z originálních disků (SACD/CD) a také HDtracks.com, takže je zde zaručena maximální možná kvalita. V následujícím výčtu najdete jména záznamů, jež v testech používáme. USB kabel obstaral Furutech s modelem GT-2. Filtraci obstaral Isotek Aquarius EVO3 a Isotek Syncro DC.


Záznamy FLAC:

• Dream Theater Octavarium (16/44)
• Alfred Brendel - Beethoven - Favourite Piano Sonatas (16/44)
• Stratovarius Polaris (16/44)
• Avishai Cohen - Aurora (16/44)
• Giuliano Carmignola – Late Vivaldi Concertos (16/44)
• Dire Straits - Brothers In Arms (24/96-24/192)
• Eagles - Hotel California (24/96-24/192)
• Diana Krall - Quiet Nights (24/96)
• Journey - Escape (24/88)
• Four Seasons - Vivaldi - Pinnock (16/44)
• Bach Concertos - Hilary Hahn (16/44)
• Manu Katché - Neighborhood
• Joss Stone - The Soul Sessions vol.2 (24/96)
• Divné století - Jaromír Nohavica (16/44)
• Kind of Blue – Miles Davis (24/88)
• Santana - Abraxas (24/88)
• Weather Report - Mysterious Traveler (24/88)

Analogový výstup (RCA/XLR)

Na test jsem si Q-DAC půjčoval s velkým očekáváním, protože s předchozím převodníkem M-DAC jsem měl jen ty nejlepší zkušenosti. Pro účely testu jsem také dostal zapůjčený k přímému porovnání M-DAC. Pro testovací účely jsem využil pro kritickou část poslechu pouze připojení RCA, aby to bylo fér vůči Q-DACu, který symetrické výstupy nemá. V první fázi jsem si testovací skladby přehrál na integrované zvukového kartě základní desky. Přechod na M-DAC byl provázen zlepšením po všech stránkách. Zpřehlednila a prohloubila se zvuková scéna a přibylo rozlišení v celém přenášeném spektru zvuku.

Zvuk je rychlý dynamický s dobrým rozlišením, ale ani přes veškerou snahu jsem si nemohl pomoci od myšlenky, že M-DAC, jak si jej pamatuji, hrál lépe. A skutečně, prostá rychlá výměna Q-DAC za M-DAC znamenala výrazný krok kupředu téměř ve všech směrech. Mírné vylepšení rozlišení basů, středů a také výšek se vzhledem k ceně dalo očekávat. M-DAC ale vnesl do reprodukce něco, co bychom mohli označit jako spojitost reprodukce. Hudba začala plynout a člověk se mohl zaposlouchat do částí svých oblíbených skladeb, aniž by byl nucen hned vzápětí zvažovat kvalitu reprodukce.
Pokud jsem na M-DACu jasně slyšel mírné zlepšení zvuku v případě využití záznamů v hi-res FLAC, tak u Q-DACu byl tento přínos neoddiskutovatelně menší. To by mohl mít na svědomí levnější použitý převodník ES9016. Pokud chcete skutečně profitovat z vaší sbírky hi-res hudby, jednoznačně doporučuji sáhnout spíše po M-DACu (ten ale nemá podporu 24/192). V čem je ale M-DAC o míle dále, jsou tranzienty jednotlivých nástrojů (např. Manu Katché – Neighborhood) a pocit prostoru v nahrávce s reálnějším dozníváním (žádné cink bum a konec).

Rozlišení výšek je u Q-DACu poměrně průměrné na danou kategorii. Hned ze startu bych si dokázal vzpomenout na dva převodníky v dané cenové relaci, které si s výškami poradí lépe. Řekl jsem si tedy, že ve spojení s testovací aparaturou možná kladu na Q-DAC nároky, které jsou trochu mimo jeho poslání a cenovku, za kterou je k mání. Propojil jsem tedy Q-DAC s obyčejným Blu-ray přehrávačem a multimediálním centrem Sencor HD 9000. Následně pak amplifikaci představoval zesilovač NAD C356 a relativně levné sloupky Tannoy DC6T.

Problém byl rázem vyřešen. Sestava jako taková nemá tak transparentní zvuk jako moje domácí reference. Rázem se nebylo téměř čeho chytit. M-DAC byl sice opět lepší, ale rozdíly mezi převodníky se do značné míry začaly smazávat. Stejně jako v předchozím případě i v tomto bych dal přednost M-DACu i za cenu relativně velkého doplatku, ale rozdíl již nebyl tak bolestný.
V případě reprodukce hudby přes nesymetrické výstupy obou převodníků zde máme poměrně jasný výsledek. Pokud bych tento výsledek měl nějak kvantifikovat, tak Q-DAC nabídne svému uživateli 75 % toho, co M-DAC, a to za danou cenu není málo. Kvalitativní rozdíl v reprodukci je ovšem snadno rozpoznatelný a dražší převodník má jasně navrch.

Na závěr jsem zkusil využít toho, že Q-DAC umí pře USB obsloužit i hudbu ve formátu 24-bit/192 kHz. Přehrál jsem tedy několik různých žánrů ve formátu 24/96 na M-DACu a ty samé testovací skladby pak na Q-DACu v rozlišení 192/24. Výsledek byl opět poměrně jasný. M-DAC i přes využití hudby v nižším rozlišení dokázal docílit toho, že reprodukce byla stejně citelně lepší než u levnějšího převodníku přehrávajícího materiál o vyšším rozlišení.

Jasně se ukazuje, že nemá smysl se zaklínat materiálem o vysokém rozlišení a spoléhat na to, že jde o samospásnou věc. Je to podobné jako u SACD, kdy dokáže špičkový CD přehrávač snadno přehrát levnější SACD přehrávač, ač by se to díky přítomnosti DSD (1-bit 2,8 MHz) mohlo zdát nelogické. Špatně nahranou desku (dílo může dokončit a většinou také dokončí mastering poplatný době) nezachrání ani vysoké rozlišení nahrávek. Naopak skvěle nahraný materiál s adekvátní pozorností mistra zvuku je radost poslouchat třeba i v obyčejném formátu Red Book (CD 44/16).

Porovnání kvality zvuku USB vs. koaxiální a optický vstup

Jak je už v mých malých testech obvyklé, zaměřuji se i na to, jestli dané převodníky vykazují odlišnosti v kvalitě reprodukce přes různé vstupy. V tomto případě je skutečně velkým benefitem, pokud Q-DACu předřadíte samostatný USB konvertor a výsledný zvuk je pak podstatně lepší, než při využití integrovaného USB. Jak je vidět, implementace kvalitního USB kontroléru stále není pro vývojáře úplnou prioritou. V tomto případě jsou sice rozdíly minimální, ale s podobnými potížemi se potýkají i mnohem dražší převodníky.
Pro takto levný DAC není důvod doporučovat dedikovaný USB/SPDIF konvertor, ale pokud jej už máte, rozhodně z něj budete těžit. HiFace EVO předvedl jasný skok kupředu, a to nejen v případě Q-DACu, ale i u jiných podstatně dražších strojů. V diskuzi se často vyskytují názory, že pokud lze zaznamenat rozdíly mezi jednotlivými vstupy, je zařízení špatně navrženo. To samozřejmě není nepravda. Každé zařízení a zvláště pak ta levnější se potýkají s relativně velkým omezením co do součástkové základny a celkového rozpočtu na vývoj a testy. Každé zařízení v této kategorii je tedy více či méně povedený kompromis.

Sluchátkový výstup

Sluchátkový výstup Q-DACu je dostačující pro běžná sluchátka okolo 2 000 Kč, ale pokud vlastníte nějaká pokročilejší s dražší konstrukcí, tak nepočítejte s tím, že byste byli spokojeni. Kvalitativně je sluchátkový výstup Q-DACu podobný těm, které najdeme u CD přehrávačů okolo 10 000 Kč. Pokud to myslíte s poslechem přes sluchátka vážně, raději se poohlédněte po dedikovaném sluchátkovém zesilovači.