Cooler Master N400: levný elegán

Pohled dovnitř skříně

Počítačová skříň Cooler Master N400 se jako většina modelů otevírá tak, že se její bočnice vysunou směrem dozadu, čímž se uvolní jejich packy. Samotné bočnice se pak ani přes svůj tenký plech příliš nekroutí, což je jen dobře, ale skříň bez nich moc stabilní není a tomu se ani nelze divit, když tu nemáme posílené spoje (především vzadu na levé straně). Bude tedy třeba dávat pozor, aby nemusela snášet namáhání, třeba vlivem častého přenášení, jinak by se mohla deformovat, což na vnitřní komponenty nepůsobí zrovna pozitivně. Ovšem toto je problém snad všech levnějších skříní vyrobených z tenkého plechu.
Interiér této skříně nás ničím nepřekvapí, tedy snad až na dvě ventilátorové pozice umístěné vedle diskových pozic. Pro ně posloužil ten samý kus plechu, který bude držet i základní desku, čili motherboard tray. V tom nemáme příliš otvorů pro protažení kabelů od zdroje, a to z jednoho prostého důvodu. Základní deska bude sedět v jakési vypoulené vaničce, od níž je pak pravá bočnice vzdálena pár milimetrů. Přímo pod deskou tedy asi žádné kabely neprotáhneme, i když takový EPS by snad šel, ale bude se muset zmáčknout, takže bude zespoda tlačit na tray s deskou. Další možností je vést kabely okolo přes ventilátorové pozice, jejichž smysl je stejně diskutabilní.

Cooler Master to zde tedy ideálně vyřešeno nemá, ale výhodou zase je, že nad základní deskou budeme mít dostatek prostoru i pro vysoké chladiče (až 165 mm), ačkoliv samotná skříň má pouze 190 mm na šířku.
Z pohledu na otevřenou skříň zprava je vidět také spodní pozice ventilátoru, která má v sobě vsazenou jakousi plastovou konstrukci. Ta drží jen za své čtyři packy a obsahuje dvě 2,5" pozice určené především pro SSD. Ventilátory se přitom mají instalovat dovnitř mezi tray a diskovou šachtu, takže je jasné, že tu bude buď plastová konstrukce, nebo ventilátor, pro obojí se místo nenajde.
U levné skříně nás ani nepřekvapí, že má vylamovací záslepky u rozšiřovacích slotů, čili ty už pak můžete rovnou vyhodit, protože nazpět přišroubovat nebudou. Dále tu máme jeden nepodsvícení 120mm ventilátor, další vylamovací otvory pro případné hadičky vodn ího chlazení obklopené průduchy a nakonec pozici zdroje. Ten s zde může měkce sednout na čtyři spodní podložky a seshora ho bude jistit jedna packa vyražená z traye.
Přední šachta má velmi jednoduché zpracování. Nahoře se rozšiřuje až na plech, který je součástí traye základní desky a dole už bylo nutné pro vytvoření 3,5" pozic přidat další plech. Pro jedno externí 3,5" zařízení a dvě interní tu pak máme připraveny plastové zámky, stejně jako pro dvě 5,25" zařízení. Ostatních pět už pak budeme muset ručně přišroubovat, což mi tedy osobně vůbec nevadí, spíše naopak. Je lepší mít jistotu a disk spojit s šachtou pevně, aby se jednak nemohl uvolnit a také aby nedrnčel. Tím však samozřejmě nezabráníme šíření vibrací dále do kostry skříně, kde zase může drnčet či rezonovat něco jiného.

Až na samotné dno skříně by se pak mělo vejít ještě jedno SSD, pro něž jsou připraveny čtyři otvory.
Nakonec si ukážeme čelo skříně, které lze snadno obnažit tak, že přední panel chytneme zespoda a opatrně jej odtrheme. Objeví se přední ventilátor a pod ním jedna volná pozice, které u sebe nemají žádné přebytečné mřížky. Za nimi je v podstatě jen volný prostor, čili posléze disky a před nimi zase vzdušné čelo skříně s jemným prachovým filtrem spleteným z umělohmotných vláken. Ten budeme moci snadno vyčistit i pod proudem vody, neboť v panelu není žádná elektronika, a tedy k němu ani nevedeou žádné kabely. Za takovou přední část by se tedy nemusela stydět ani podstatně dražší skříň.

Příslušenství

Posledním tématem druhé kapitoly je jako obvykle příslušenství. Jednak t umáme manuál, na němž jsou nejdůležitější ilustrace, neboť popisky, byť je tu máme i v češtině, jsou kvůli své stručnosti v podstatě zbytečné.
Dále jsme dostali už jen sáček s tím nejdůležitějším - šroubky, distančními sloupky, PC Speakerem a několika plastovými pásky pro stáhnutí kabelů.