Corsair Vengeance C70: celokovová herní skříň

Nejdříve přichází na řadu testovací konfigurace, která je založena na procesoru Phenom II X6, jenž dnes už sice není kvůli Bulldozerům a chystaným Piledriverům tak aktuální, ale zde jde především o jeho vysokou spotřebu reprezentovanou 120W TDP.

Testovací konfigurace:

Instalace komponent proběhla vcelku bez problémů. Základní deska má v této skříni kolem sebe dostatek místa a především to platí o prostoru nahoře, kde ji dělí od vrchního panelu dobrých 6,5 cm. S instalací samotných komponent tak není žádný problém; uživatel má dost prostoru k tomu, aby šroubovákem dosáhl na potřebná místa.

Co se týče kabeláže, pak zde je třeba Corsair pochválit za ony tři rychloupínací přepážky. Ty mají dvě nastavitelné polohy, aby se pod ně vešel i tlustý svazek vedoucí ke konektoru ATX a především je výhodou to, že je snadné celý systém překopat, což při použití klasických stahovacích pásků na jedno použití není dost dobře možné. Na druhou stranu tu je i jedna chybka. Spodní otvor pro protažení kabelů od napájecího zdroje je posunut příliš dopředu, a to vadí především kabelu pro dodatečné napájení procesoru (+12 V), který je nutné táhnout přes celou výšku základní desky. V našem případě sotva dosáhl na jeden konektor a druhý už zapojit nešlo. Corsair měl tedy otvor posunout blíže ke zdroji, udělat ještě jeden, nebo nabídnout v příslušenství prodlužovací kabel. Ovšem ani jedno z toho se nestalo.

Máme tu opět co do činění se skříní vybavenou řadou ventilátorových pozic, a to na všech stranách kromě pravé bočnice. Standardní výbava zahrnuje jeden zadní a dva přední 120mm a 1200RPM ventilátory, které jsou však umístěny ne hned za předním panelem, ale až za diskovými šachtami. Tento přístup Corsair bezesporu zvolil kvůli snaze zajistit lepší chlazení grafické karty či grafických karet. Uvidíme, zda to bude mít nějaký význam.

Nicméně další ventilátory můžeme nacpat do dna, stropu i levé bočnice a ve všech případech jde o dvojici 120mm či 140mm kusů. Nahoru se přitom vejde 240 mm i 280 mm dlouhý radiátor vodního chlazení a další 240mm můžeme po odstranění spodní diskové klece umístit i do spodní části skříně. Tam jsou k dispozici i vyjímatelné, nebo spíše svévolně vypadávající prachové filtry. Podobný filtr je také v předním panelu, takže jediné neodfiltrované místo pro přístup čerstvého vzduchu je jako obvykle bočnice.

Škoda jen, že Corsair pro ni v příslušenství nenabízí žádné záslepky. Hodily by se prostě jen čtverce plexiskla s otvory pro šrouby, ovšem takto uživatel nemá možnost, jak snadno a elegantně boční průduchy ucpat. Máme tu tedy další řešeto, které bude vhodné pro sestavy velmi náročné na chlazení, ale rozhodně nenabídne utlumení hluku vnitřních komponent. A další věc je, že zpracování roštů především vyfukujících ventilátorů připomíná low-endové skříně z doby před deseti lety, a to bych u novinky od firmy Corsair rozhodně nečekal.

Jako zátěžové testy se tu uplatní aplikace 3DMark Vantage, Prime95 a h2benchw. Teploty zase bude odečítat SpeedFan a RivaTuner, a to vše při teplotě okolního vzduchu kolem 23 °C. Nejprve byl využit pouze zadní ventilátor, od nějž se očekávalo, že naši sestavu dokáže celkem pohodlně uchladit, tedy když nepočítáme pevný disk, jenž zůstal stranou od hlavního proudění vzduchu. Ten totiž dovnitř půjde cestou nejnižšího odporu, a to je proděravěný strop skříně a také levá bočnice. Na své si tedy přijde nejvíce procesor a grafická karta.

Dále byla nasnadě otázka, co s teplotami provede spuštění dvou předních ventilátorů a pak už byla situace celkem jasná. Skříň se totiž svými možnostmi chlazení nijak nevymyká z toho, co jsme měli možnost vidět již několikrát. Vrchní pozice jsou v našem případě použitelné úplně stejně jako ta zadní a ještě by bylo třeba překopat systém proudění vzduchu skrz skříň včetně otočení chladiče procesoru. Spodní ventilátor by pak vnesl do proudu vzduchu od předních ventilátorů jen zmatek, a tak má u naší sestavy smysl využít pouze boční, který namíříme přímo na grafickou kartu a zpomalíme, aby nerezonoval a nedělal moc velký hluk. Využita k tomu byla Noctua NF-P12 na 900 RPM.

Nyní si uvedeme tabulky s výsledky, kde budou chybět pevné disky. Ty mají k dispozici právě přední 140mm ventilátor, který dokázal náš testovací model HDD zchladit o 5 °C, což je ještě dobrý výsledek. A zde jsou další výsledky:

Z celkových výsledků je patrné, že naši sestavu tato skříň pohodlně uchladí i s jedním ventilátorem a ještě aby ne, když dovnitř může volně proudit čerstvý vzduch skrz mnoho průduchů. Pokud ale budete potřebovat posílit chlazení karet nebo spíše nebudete chtít nechat pevné disky na holičkách, vyplatí se zapnout alespoň jeden přední ventilátor.

Přední 120mm pár dokáže citelně srazit teploty karet, což se pak jistě projeví především v případě, že jich máte v systému více. A jak se pak projeví zapojení bočního?

Ten už nepřinesl moc navíc, ale zato dokázal citelně rozezvučet bočnici, takže jeho využití nemá u takovéto skříně valný smysl. Ostatně jako obvykle.