>
>
>
>
>
>
>
Čtveřice monitorovacích panelů do 5.25" pozice
22.8.2005, Tomáš Svoboda, recenze
S rostoucím výkonem počítačů rostou i nároky na chlazení a úměrně s ním i hluk, který ho provází. Takhle bych mohl pokračovat do konce odstavce, mám ale za to, že jste již podobných úvodů četli spoustu. To však nemění nic na tom, že z regulace otáček větráků se stává úplně běžná věc. A právě v tomto směru toho monitorovací panely umí opravdu hodně, je však ospravedlnitelná jejich mnohdy velice vysoká cena?
Kapitoly článku:
- Čtveřice monitorovacích panelů do 5.25" pozice
- Thermaltake Hardcano 10
- CoolerMaster Aerogate 3
- Akasa Fan control pro
- Thermaltake Hardcano 12
V této kapitole najdete stručné vysvětlení základních pojmů. V samotné recenzi jsou pak zastoupeny: Thermaltake Hardcano 12 a Hardcano 10, CoolerMaster Aerogate 3 a Akasa Fan control pro - všechny pro 5,25" pozice.
Regulace otáček větráků
Používají se v zásadě dva způsoby. Tím prvním a jednodušším je odporová regulace – u panelů nejčastěji v kombinaci s otočnými potenciometry. Požadované napětí se získá tak, že se část z původních 12V přemění na odporu na teplo. Jde tedy o regulaci ztrátovou, jednak oproti nižším otáčkám nespotřebujete méně energie, současně si také do skříně přidáte další zdroj tepla . Nijak bych to ale nedramatizoval, v praxi to nemá v podstatě žádný vliv. Odporová regulace má ovšem i jednu výhodu, má otočné ovladače, se kterým se lépe a přesněji pracuje.
Další možností je pulzní regulace (PWM – pulse width modulation). V tomto případě se do větráku posílá plných 12V, ne však po celou dobu, ale v pulzech. Délka a frekvence napěťových pulzů pak vyvolá efekt nižšího napětí a větrák zpomalí. Při pulzní regulaci nedochází ke ztrátám a celkově jde o sofistikovanější řešení. Oproti odporové regulaci naopak platí, že ovládání není tak přímočaré, panely s PWM regulací obvykle mají tlačítka a pro každou změnu otáček se musíte poctivě “promačkat“.
Výrobci většinou uvádějí výstupní regulované napětí pro větrák v rozmezí 12 – 6V, to ale ještě nemusí znamenat skutečný rozsah otáček 100 – 50%. Záleží, co za větrák připojíte. Hodnoty uvedené v recenzi jsou průměrem praktické “regulovatelnosti“ tří různých větráků – standardního 80x80x25 mm, pomaloběžného 90x90x25 mm a vysokootáčkového 60x60x15 mm. Berte je spíš orientačně za účelem vzájemného srovnání. Při použití pomaloběžných větráků je efekt regulace vždy skoro stejný, nějaké desítky otáček tam nehrají roli. Za kladnou, ale nepříliš častou vlastnost, lze brát i možnost větrák úplně vypnout.
Sledování teploty
Druhá podstatná funkce monitorovacích panelů je pak sledování teplot pomocí teplotních čidel – termistorů. Samotný termistor obsahuje polovodič, který s rostoucí teplotou snižuje svůj odpor (s rostoucí naopak) a z toho lze odvodit změnu teploty. Rozměry čidla jsou velice malé, dovoluje proto bodové měření. Instalace spočívá v přilepení páskou k povrchu, konkrétní umístění už záleží samozřejmě na vás, jen v případě sledování teploty procesoru se nedoporučuje vkládat čidlo mezi povrch jádra a chladiče. Mohlo by dojít k horšímu kontaktu procesoru s chladičem, a tak snížení chladícího účinku. Čidlo můžete umístit třeba do žeber chladiče, nebo pod Socket, jde-li to. Brát v úvahu je třeba i to, že každé čidlo má při měření určitou malou toleranci, tedy ani dvě čidla zapojená v jednom panelu nemusí ukázat přesně to samé, rozdíly by ale neměly být větší než 2°C, což je pořád celkem zanedbatelná hodnota.
Se sledováním souvisí i funkce alarmu, kterou si lze nastavit na požadovanou teplotu. Po jejím překročení vás pak panel varuje – jednak nějakou formou výstrahy na displeji a současně i zvukově zabudovaným piezoreproduktorem. Většina panelů také varuje i v případě poklesu otáček větráku pod určitou minimální hodnotu (v případě selhání nebo zaseknutí větráku), což se vám asi v praxi bude hodit víc než alarm v prvním případě. Jesti ale alarm skutečně v době, kdy zákadní desky nebo samotné procesory běžně obsahují ochranu proti přehřátí, využijete, je věc jiná. Možná v prostředí serverů nebo pracovních stanic s nepřetržitým provozem, tam na to však bývá pamatováno už z principu.
Poznámka: V případě všech čtyř testovaných panelů je pamatováno i na uchování nastavených údajů do příštího restartu, nemusíte tedy otáčky a teploty pro alarm nastavovat pořad dokola.
Regulace otáček větráků
Používají se v zásadě dva způsoby. Tím prvním a jednodušším je odporová regulace – u panelů nejčastěji v kombinaci s otočnými potenciometry. Požadované napětí se získá tak, že se část z původních 12V přemění na odporu na teplo. Jde tedy o regulaci ztrátovou, jednak oproti nižším otáčkám nespotřebujete méně energie, současně si také do skříně přidáte další zdroj tepla . Nijak bych to ale nedramatizoval, v praxi to nemá v podstatě žádný vliv. Odporová regulace má ovšem i jednu výhodu, má otočné ovladače, se kterým se lépe a přesněji pracuje.
Další možností je pulzní regulace (PWM – pulse width modulation). V tomto případě se do větráku posílá plných 12V, ne však po celou dobu, ale v pulzech. Délka a frekvence napěťových pulzů pak vyvolá efekt nižšího napětí a větrák zpomalí. Při pulzní regulaci nedochází ke ztrátám a celkově jde o sofistikovanější řešení. Oproti odporové regulaci naopak platí, že ovládání není tak přímočaré, panely s PWM regulací obvykle mají tlačítka a pro každou změnu otáček se musíte poctivě “promačkat“.
Výrobci většinou uvádějí výstupní regulované napětí pro větrák v rozmezí 12 – 6V, to ale ještě nemusí znamenat skutečný rozsah otáček 100 – 50%. Záleží, co za větrák připojíte. Hodnoty uvedené v recenzi jsou průměrem praktické “regulovatelnosti“ tří různých větráků – standardního 80x80x25 mm, pomaloběžného 90x90x25 mm a vysokootáčkového 60x60x15 mm. Berte je spíš orientačně za účelem vzájemného srovnání. Při použití pomaloběžných větráků je efekt regulace vždy skoro stejný, nějaké desítky otáček tam nehrají roli. Za kladnou, ale nepříliš častou vlastnost, lze brát i možnost větrák úplně vypnout.
Sledování teploty
Druhá podstatná funkce monitorovacích panelů je pak sledování teplot pomocí teplotních čidel – termistorů. Samotný termistor obsahuje polovodič, který s rostoucí teplotou snižuje svůj odpor (s rostoucí naopak) a z toho lze odvodit změnu teploty. Rozměry čidla jsou velice malé, dovoluje proto bodové měření. Instalace spočívá v přilepení páskou k povrchu, konkrétní umístění už záleží samozřejmě na vás, jen v případě sledování teploty procesoru se nedoporučuje vkládat čidlo mezi povrch jádra a chladiče. Mohlo by dojít k horšímu kontaktu procesoru s chladičem, a tak snížení chladícího účinku. Čidlo můžete umístit třeba do žeber chladiče, nebo pod Socket, jde-li to. Brát v úvahu je třeba i to, že každé čidlo má při měření určitou malou toleranci, tedy ani dvě čidla zapojená v jednom panelu nemusí ukázat přesně to samé, rozdíly by ale neměly být větší než 2°C, což je pořád celkem zanedbatelná hodnota.
Se sledováním souvisí i funkce alarmu, kterou si lze nastavit na požadovanou teplotu. Po jejím překročení vás pak panel varuje – jednak nějakou formou výstrahy na displeji a současně i zvukově zabudovaným piezoreproduktorem. Většina panelů také varuje i v případě poklesu otáček větráku pod určitou minimální hodnotu (v případě selhání nebo zaseknutí větráku), což se vám asi v praxi bude hodit víc než alarm v prvním případě. Jesti ale alarm skutečně v době, kdy zákadní desky nebo samotné procesory běžně obsahují ochranu proti přehřátí, využijete, je věc jiná. Možná v prostředí serverů nebo pracovních stanic s nepřetržitým provozem, tam na to však bývá pamatováno už z principu.
Poznámka: V případě všech čtyř testovaných panelů je pamatováno i na uchování nastavených údajů do příštího restartu, nemusíte tedy otáčky a teploty pro alarm nastavovat pořad dokola.
