EIZO S1910 podruhé

Pozorovací úhly

U obrazovek S-PVA jsou pozorovací úhly téměř tak dobré jako u S-IPS. Je sice pravda, že dochází k zežloutnutí obrazu, ale není to nic tragického, co by nešlo překousnout.



Při pohledu pod 45° dojde pouze k lehkému snížení jasu a kontrastu, ale nic tragického to také není.


Při pohledu z levé strany se již dost projevuje pokles kontrastu a jasu. I barvy jsou již výrazněji zažloutlé, ale ruku na srdce, kdo sleduje obraz pod tímto úhlem, že?






Stejně na tom jsou i vertikální úhly pohledu, inu VA technologie.

Barevné podání

Stejně jako u všech monitorů EIZO je i zde barevné podání to nejdůležitější. Pokud zobrazíme bílo-černý přechod, je hned dobře vidět, že čip zpracovává obraz opravdu perfektně. Nikde nedochází k žádnému proužkování a ani ke změně teploty barev v průběhu přechodu. Pokud si začnete ručně seřizovat barvy, nedochází k znatelnému snižování počtu barev (gammut), optická sonda by jistě něco odhalila, ale lidské oko je zkrátka nedokonalé a nic nerozezná. To je velice důležité, protože pokud dojde ke snížení gammutu, některé barvy zkrátka splynou s ostatními a celkově jsou barvy pastelové. Další obrovskou výhodou je to, že bílá barva je skutečně bílá a černá je černá.


Nezmenšené fotografie jsou k dispozici zde: velký výřez (3,6MB), malý výřez (0,5MB).


U duhového přechodu je opět vše naprosto v pořádku, všechny barvy jsou krásně jasné a přitom jsou zobrazeny velice věrně. Nějaké proužkování zde ani nepřipadá v úvahu.

Nezmenšené fotografie jsou k dispozici zde: velký výřez (3,7MB), malý výřez (0,5MB).


V praktickém testu se ukázala hloubka obrazu. Například v bitevní vřavě (fotka vlevo nahoře) jednotliví bojovníci doslova vystupují z monitoru a bojíte se, aby vás také nepraštili mečem po hlavě. Pokud jsem zde zkusil ručně regulovat barvy, došlo pouze u žluté květiny k lehké ztrátě detailů (obvykle se okvětní lístky zcela slijí). K tomuto jevu nedocházelo až u monitoru s 14-bit zpracováním barev, kde je gammut i při razantních barevných úpravách prakticky nedotčen. Celkově jsou barvy zcela úchvatné, ten, kdo neviděl, neuvěří. Na druhou stranu jsou zde panely, jako je NEC 1970NX (S-IPS), které poskytují také velmi dobré barevné podání. Avšak 10-bitovým zpracováním barev se pyšní pouze EIZO.

Nezmenšená fotografie je k dispozici zde (3,7MB).

Zobrazení šedé na černé a šedé na bílé

Rozlišení světle šedé barvy na bílé je naprosto ideální (254/255). U tmavých odstínů to je sice malinko horší (2/0), ale i tak je to perfektní výsledek. S-PVA technologie je v tomto ohledu ze všech nejlepší (S-IPS má špatné rozlišení tmavých odstínů).

Podsvícení

EIZO používá prakticky u všech LCD panelů systému přímé podsvícení (tzn. podsvětlovací trubice jsou různě rozmístěny za panelem. Běžně se však trubice dávají na kraj a odtud se světlo rozvádí pod celou plochu). Díky tomuto pokročilému systému podsvícení je rovnoměrnost jasu naprosto perfektní. V krajích je sice lehce obraz tmavší, ale s tím se bohužel u LCD musíme smířit.


Z grafů je patrné, že kvalita podsvícení je skutečně perfektní. Pokud si uděláme statistiku grafu, dojdeme ke krásnému číslu 97,6% (plocha kterou zabírá podsvícení s intenzitou 85 až 100%). Takto kvalitní podsvícení tu ještě nebylo (ani u S2110). Inu kdo umí ten umí.