ESI Dr. DAC prime: všestranný audio pomocník
14.9.2011, Petr Štefek, recenze
Externí DAC je poslední dobou zbožím, které se začíná zabydlovat u běžných počítačů v domácnostech. Důvodem hovořícím pro koupi je samozřejmě kvalita reprodukce nesrovnatelně lepší než u běžných zvukových karet.
Kapitoly článku:
Když budeme hodnotit DAC, tak jednoduše nemůžeme hodnotit jen to, jak hraje, ale i jak se chová v případě, když se jej rozhodneme „krmit“ z různých zdrojů. U externího DAC je možností mnoho. U Dr. DAC prime máme možnost využít pro pro tyto účely USB, optický digitální vstup nebo koaxiální digitální vstup. Možností je mnoho a jak jsme si ověřili v testu, nehrají zdaleka všechny stejně.
Srovnávání zvukové kvality v této cenové kvalitě je ještě poměrně jednoduchou záležitostí, protože se zde nectnosti projevují daleko razantněji než u hifi komponentů s cenovkou v řádech desítek až stovek tisíc korun. V této kategorii je to už spíše preference toho či onoho „zvuku“, která rozhoduje. Takto těžké to naštěstí dnes mít nebudeme a vydáme se do vod daleko mělčích.
Záhadným způsobem se po internetu u uživatelů šíří dogma, že tím nejlepším způsobem, jak můžeme svůj externí převodník nakrmit, je USB rozhraní. Spousta věcí by k tomu mohla svádět, protože vynecháme mezičlánky v signálové cestě a ten rovnou posíláme do převodníku. Bohužel USB nikdy nebylo koncipováno jako rozhraní pro přenos kvalitního audia, a tak trpí určitými nectnostmi. Při přenosu digitálního audio signálu přes USB dochází k silnému nízkofrekvenčnímu rušení (jiter), který k perfektnímu zdroji signálu přeci jen nepatří.
V praxi se ukázalo, že USB je dobrým nouzovým zdrojem signálu, pokud nemáte slušnou zvukovou kartu, ale je patrné, že se zde dočkáme projevu jakéhosi zdrsnění zvuku zvláště na výškách a vyšších středech. Prostor dobré nahrávky je mírně komprimován a basy nejsou tak pevně prokreslené jako v případě optického výstupu ESI Prodigy HD2. USB jako zdroj vám v prvním momentu přijde jako velmi dobrá volba, ale pouze v případě, že jste neochutnali kvalitu optického digitální přenosu.
Abych zde byl úplně spravedlivý, tak rozdíl mezi tím, jak hraje jinak skvělá Audiotrak Prodigy HD2, je velký. Tak velký, až jsem něco podobného nečekal. Je to snad poprvé, co se pro mě stala oblíbená klasika poslouchatelná i na počítači. Do této doby jsem pro její poslech výhradně preferoval běžné hi-fi v podobě přehrávače NAD C565, který je své kategorii velmi dobrým přístrojem, přestože některými nectnostmi trpí. Nástroje jsou v případě dobré nahrávky (my jsme testovali na materiálech Deutsche Grammohone) velmi dobře lokalizovány a nahrávka má poměrně solidní prostor. Barvy nástrojů jsou přirozené a nelze zde ani v nejmenším mluvit o agresi, s jakou hraje běžná Audiotrak Prodigy HD2.
Rock a tvrdší odnože, které v našem případě zastupoval Dream Theater a Stratovarius, vynikají také způsobem, který je vlastní spíše samostatným hi-fi komponentám nad 10 tisíc korun. Zvuk má dynamiku a je zde minimum slévání při rychlých pasážích a dobrá kontrola zespodu, takže dobře vynikne hluboký zvuk „kopáku“ a dobře nahraná basová linka. Opět je zde rozdíl minimálně jedné třídy oproti interní zvukové kartě Prodigy HD2.
Přes USB se tedy nekoná žádná tragédie a jeho výsledky jsou lepší než v případě optického digitálního výstupu integrovaného kodeku na základní desce, což je opravdu s podivem, ale jak víme, není digitální výstup jako digitální výstup.
Pokud máte DAC připojený k dobrému zesilovači, tak na první poslech poznáte, že se něco děje. Zvuk jakoby pozbyl své efektnosti, usadil se a zjemnil. Významného posunu se dočkáme především v separovanosti jednotlivých nástrojů, a to zvlášť u mého oblíbeného Vivaldiho. Prostoru, který jde mírně i do hloubky (berme s rezervou). Prvních několik skladeb dává jasně najevo, že optika je to pravé ořechové. Konečně zde na v obrovském tělese orchestru slyším doprovodné čembalo nebo kytaru. Dobře ve srovnání s C565 dopadá i dynamika a rozdíly v hlasitosti.
Posun slyšíme na všech frontách a za pravdu nám zde dávají i mimořádně odhalující sluchátka AKG-701, která se stanou využitelnými až teprve po přechodu na optiku. Stále zde ovšem nedosáhneme jejich plného nasazení, neboť výkon sluchátkového zesilovače není nikterak předimenzovaným a méně citlivá sluchátka bude zřejmě mít problém rozehrát. Předpokládejme, že k Dr. DAC prime nebudou běžně kupována náročná sluchátka v kategorii AKG-701 a podobně.
V případě, že máme reproduktory k PC alespoň na úrovni AE Aego 2.1, které jsou v dané cenovce zřejmě tím nejlepším, tak je donutíte za pomocí externího DACu k neuvěřitelným výkonům. Pokud ovšem máte samostatný zesilovač a slušné monitory, tak za externí DAC budete děkovat přímo pánu bohu, neboť vaši sbírku hudby ve FLAC učiní konečně poslouchatelnou.
Pokud bych měl srovnat schopnosti Dr. DAC prime a C565 jako externího DACu, musím říci, že zde o malý chlup vítězí C565, která dokáže ukázat více prostoru a dynamiky a její zvuk je o něco vyrovnanější. Ovšem za cenu téměř příplatku téměř 10 000 Kč. To pro multifunkční DAC tedy nedopadá vůbec špatně.
V rámci digitálního optického výstupu jsem poněkud experimentoval, takže jsem nechal jako zdroj signálu také C565 a zvuk nabyl o chloupek většího rozlišení, ale tento pokus jsem učinil jen s ohledem na to, že jsem sám sebe chtěl přesvědčit o tom, že pracovat se v případě PC dá i na straně digitálního výstupu potažmo transportu signálu.
Srovnávání zvukové kvality v této cenové kvalitě je ještě poměrně jednoduchou záležitostí, protože se zde nectnosti projevují daleko razantněji než u hifi komponentů s cenovkou v řádech desítek až stovek tisíc korun. V této kategorii je to už spíše preference toho či onoho „zvuku“, která rozhoduje. Takto těžké to naštěstí dnes mít nebudeme a vydáme se do vod daleko mělčích.
Záznamy FLAC a CD
- Dream Theater Octavarium
- Stratovarius Polaris
- Four Seasons - Vivaldi - Pinnock
- Bach Concertos - Hilary Hahn
- Divné století - Jaromír Nohavica
- Nocturnes - Frederick Chopin - Zimmerman
- Terra - Mariza
USB – nehraje nejlépe ale stačí
Záhadným způsobem se po internetu u uživatelů šíří dogma, že tím nejlepším způsobem, jak můžeme svůj externí převodník nakrmit, je USB rozhraní. Spousta věcí by k tomu mohla svádět, protože vynecháme mezičlánky v signálové cestě a ten rovnou posíláme do převodníku. Bohužel USB nikdy nebylo koncipováno jako rozhraní pro přenos kvalitního audia, a tak trpí určitými nectnostmi. Při přenosu digitálního audio signálu přes USB dochází k silnému nízkofrekvenčnímu rušení (jiter), který k perfektnímu zdroji signálu přeci jen nepatří.
V praxi se ukázalo, že USB je dobrým nouzovým zdrojem signálu, pokud nemáte slušnou zvukovou kartu, ale je patrné, že se zde dočkáme projevu jakéhosi zdrsnění zvuku zvláště na výškách a vyšších středech. Prostor dobré nahrávky je mírně komprimován a basy nejsou tak pevně prokreslené jako v případě optického výstupu ESI Prodigy HD2. USB jako zdroj vám v prvním momentu přijde jako velmi dobrá volba, ale pouze v případě, že jste neochutnali kvalitu optického digitální přenosu.
Abych zde byl úplně spravedlivý, tak rozdíl mezi tím, jak hraje jinak skvělá Audiotrak Prodigy HD2, je velký. Tak velký, až jsem něco podobného nečekal. Je to snad poprvé, co se pro mě stala oblíbená klasika poslouchatelná i na počítači. Do této doby jsem pro její poslech výhradně preferoval běžné hi-fi v podobě přehrávače NAD C565, který je své kategorii velmi dobrým přístrojem, přestože některými nectnostmi trpí. Nástroje jsou v případě dobré nahrávky (my jsme testovali na materiálech Deutsche Grammohone) velmi dobře lokalizovány a nahrávka má poměrně solidní prostor. Barvy nástrojů jsou přirozené a nelze zde ani v nejmenším mluvit o agresi, s jakou hraje běžná Audiotrak Prodigy HD2.
Rock a tvrdší odnože, které v našem případě zastupoval Dream Theater a Stratovarius, vynikají také způsobem, který je vlastní spíše samostatným hi-fi komponentám nad 10 tisíc korun. Zvuk má dynamiku a je zde minimum slévání při rychlých pasážích a dobrá kontrola zespodu, takže dobře vynikne hluboký zvuk „kopáku“ a dobře nahraná basová linka. Opět je zde rozdíl minimálně jedné třídy oproti interní zvukové kartě Prodigy HD2.
Přes USB se tedy nekoná žádná tragédie a jeho výsledky jsou lepší než v případě optického digitálního výstupu integrovaného kodeku na základní desce, což je opravdu s podivem, ale jak víme, není digitální výstup jako digitální výstup.
Digitální optický (koaxiální) vstup - stále nejlepší
Pokud máte DAC připojený k dobrému zesilovači, tak na první poslech poznáte, že se něco děje. Zvuk jakoby pozbyl své efektnosti, usadil se a zjemnil. Významného posunu se dočkáme především v separovanosti jednotlivých nástrojů, a to zvlášť u mého oblíbeného Vivaldiho. Prostoru, který jde mírně i do hloubky (berme s rezervou). Prvních několik skladeb dává jasně najevo, že optika je to pravé ořechové. Konečně zde na v obrovském tělese orchestru slyším doprovodné čembalo nebo kytaru. Dobře ve srovnání s C565 dopadá i dynamika a rozdíly v hlasitosti.
Posun slyšíme na všech frontách a za pravdu nám zde dávají i mimořádně odhalující sluchátka AKG-701, která se stanou využitelnými až teprve po přechodu na optiku. Stále zde ovšem nedosáhneme jejich plného nasazení, neboť výkon sluchátkového zesilovače není nikterak předimenzovaným a méně citlivá sluchátka bude zřejmě mít problém rozehrát. Předpokládejme, že k Dr. DAC prime nebudou běžně kupována náročná sluchátka v kategorii AKG-701 a podobně.
V případě, že máme reproduktory k PC alespoň na úrovni AE Aego 2.1, které jsou v dané cenovce zřejmě tím nejlepším, tak je donutíte za pomocí externího DACu k neuvěřitelným výkonům. Pokud ovšem máte samostatný zesilovač a slušné monitory, tak za externí DAC budete děkovat přímo pánu bohu, neboť vaši sbírku hudby ve FLAC učiní konečně poslouchatelnou.
Pokud bych měl srovnat schopnosti Dr. DAC prime a C565 jako externího DACu, musím říci, že zde o malý chlup vítězí C565, která dokáže ukázat více prostoru a dynamiky a její zvuk je o něco vyrovnanější. Ovšem za cenu téměř příplatku téměř 10 000 Kč. To pro multifunkční DAC tedy nedopadá vůbec špatně.
V rámci digitálního optického výstupu jsem poněkud experimentoval, takže jsem nechal jako zdroj signálu také C565 a zvuk nabyl o chloupek většího rozlišení, ale tento pokus jsem učinil jen s ohledem na to, že jsem sám sebe chtěl přesvědčit o tom, že pracovat se v případě PC dá i na straně digitálního výstupu potažmo transportu signálu.
