Foxconn TH-02: skříň za "dvojku"
10.5.2006, Jan Vítek, recenze
Po testu Zalmanu TNN 500AF tu dnes máme skříň zcela z opačného konce segmentu trhu – Foxconn TH-02. Tento výrobek je tak přímým konkurentem těch nejdražších skříní od dobře známého Eurocase a bude jistě zajímavé posoudit, zda tyto skříně kvalitativně převyšuje, nebo naopak nikoliv.
Kapitoly článku:
- Foxconn TH-02: skříň za "dvojku"
- Pohled dovnitř skříně
- Instalace a teplotní testy
- Závěrečné zhodnocení
Instalace komponent do skříně Foxconn TH-02 rozhodně není tak úplně bezproblémová. První přijde na řadu základní deska. V duchu co největšího zjednodušení zde není nutné použít distanční sloupky, deska by se měla na odnímací tray pouze nasunout. Jenže potíže vznikly s tím, že otvory v základní desce nelícují s trny na trayi. Desku je nutné instalovat tím způsobem, že se nejprve nasune na šestici trnů v částí traye poblíže madla a druhou stranu desky je třeba následně zvrchu natlačit na sloupky, jež jsou zvrchu složené ze 4 částí trojúhelníkového půdorysu (tedy ty rozříznuté ve tvaru kříže) - ve spodní částí se sbíhají v jeden celek (přetažením desky přes jejich vršek se posléze ony 4 části roztáhnou a deska se tím upevní). Standardní šroubky považuji za lepší řešení.
Pokud byste nasazovali desku opačným způsobem, tak pohoříte
Podobně na tom je instalace pevných disků. Do plastového boxu se musí doslova nacpat a tudíž i jejich deinstalace je otázkou použití hrubé síly a to by jednou onen plastový box nemusel vydržet. Navíc je docela vtipné, že výrobce v manuálu doporučuje držák na disku sklopit, aby prý nevadil při instalaci dalších disků. Zajímalo by mě jakých, když máme prostředky k instalaci pouhých dvou disků a ty si těžko mohou navzájem vadit. Navíc si sklopením onoho držadla úspěšně zablokujeme konektory, takže o tom vůbec nemůže být řeč. Ono vlastně vůbec nemusíme onen držák použít, avšak je vhodný k manipulaci, protože disk na svém místě drží velice pevně a to hlavně kvůli tomu, že plastové packy v boxu, které disk přidržují na svém místě, nejdou dostatečně odklopit.
Za své zde také bere kvalita zpracování ve smyslu zaoblení hran, abychom se při instalaci nepořezali. Já jsem to zvládl hned dvakrát a to velmi známým způsobem, kdy na ránu přijdete až ve chvíli, kdy za sebou začnete zanechávat krvavé stopy.
Do útrob Foxconnu TH-02 jsem instaloval naši obvyklou sestavu:
Testy probíhaly pod taktovkou programů Prime95, 3DMark03 (test Nature) a PCMark04. Teploty jsem zaznamenával s pomocí programů Speedfan, RivaTuner a externího čidla digitálního teploměru, jež měřilo teplotu pevného disku. Okolní teplota se pohybovala na hodnotě 21°C. Konfigurace ventilace skříně byla jednoznačná. V dodávce je pouze jeden ventilátor, tudíž jsem sledoval teploty nejdříve se oním ventilátorem zapnutým a posléze vypnutým.
Pokud porovnám teploty například s nedávno testovou skříní Arctic Cooling Silentium T5, pak AC jednoznačně vychází lépe. Zatímco, pokud si dobře pamatuji, po stránce hluku se tyto skříně k sobě blíží, i když Silentium je na tom ještě o něco lépe, teploty ve Foxconnu jsou u procesoru o 3°C vyšší a u čipové sady a grafické karty dokonce o 5°C. Srovnání teplot nastane, až když je srovnáváme u Foxconnu se zapnutým ventilátorem a u Arctic Cooling s vypnutými ventilátory, kdy se o odvod vzduchu ze skříně stará pouze dvojice 80mm ventilátorů napájecího zdroje. Podstatně lépe na tom byl i konstrukčně podobně řešený Coolermaster Centurion 534, ovšem pouze co se týče procesoru a čipové sady; teplota grafické karty byla stejná. Zde se ovšem také musí zohlednit fakt, že 120mm ventilátor Centurionu se točil pouze na 1200RPM, což mu také hraje do karet. Na druhou stranu ale také musíme přiznat, že na lepších výsledcích Centurionu se podílel i redakční zdroj, jenž je chlazen rovněž 120mm ventilátorem a odvádí tak přímo teplý stoupající vzduch od procesoru.
Teploty při vypnutém zadním ventilátoru již stouply téměř neúnosně vysoko. O odvod vzduchu se staral pouze 80mm ventilátor ve zdroji a ten se slyšitelně roztočil na daleko vyšší otáčky a ze zdroje vanul velmi teplý vzduch. Teplota procesoru se tak zvýšila o další 4°C, čipová sada hřála o 6°C více a grafická karta dokonce o 7°C. Počínaje touto recenzí také začínám s měřením teploty pevného disku. Ten, zatěžován PCMarkem a jeho opakovaným testem „general HDD usage“, neboli obecné užívání pevného disku, svoji teplotu zvýšil z 35,5°C na 41,5°C, tedy o plných 5°C. Je tedy jasně vidět, jak je proudění vzduchu u pevného disku v plastovém boxu důležité.
Zmínku si také zaslouží instalovaný napájecí zdroj, respektive stabilita napětí na hlavních větvích +3,3, +5 a +12V. Dle Intelu by se mělo napětí na těchto větvích lišit od idealnich hodnot maximálně do +/- 5%. To jsem sledoval s pomocí digitálního multimetru, a to při klidovém provozu a v provozu v zátěži - test Nature z 3DMarku 03.
Jak je vidět z tabulky, hodnoty se liší zpravidla u +12V větve, u níž zaznamenáme celkem výrazný pokles v zátěžovém režimu, ovšem i tak nám do pětiprocentní hranice ještě hodně chybí. O něco se také zhoršila +5V a +3,3V větev, ale také nejde o nic dramatického, zde jsme se dostali zhruba pouze do poloviny limitu. Se zdrojem jsem tedy v tomto směru celkem spokojen.
Pokud byste nasazovali desku opačným způsobem, tak pohoříte
Podobně na tom je instalace pevných disků. Do plastového boxu se musí doslova nacpat a tudíž i jejich deinstalace je otázkou použití hrubé síly a to by jednou onen plastový box nemusel vydržet. Navíc je docela vtipné, že výrobce v manuálu doporučuje držák na disku sklopit, aby prý nevadil při instalaci dalších disků. Zajímalo by mě jakých, když máme prostředky k instalaci pouhých dvou disků a ty si těžko mohou navzájem vadit. Navíc si sklopením onoho držadla úspěšně zablokujeme konektory, takže o tom vůbec nemůže být řeč. Ono vlastně vůbec nemusíme onen držák použít, avšak je vhodný k manipulaci, protože disk na svém místě drží velice pevně a to hlavně kvůli tomu, že plastové packy v boxu, které disk přidržují na svém místě, nejdou dostatečně odklopit.
Za své zde také bere kvalita zpracování ve smyslu zaoblení hran, abychom se při instalaci nepořezali. Já jsem to zvládl hned dvakrát a to velmi známým způsobem, kdy na ránu přijdete až ve chvíli, kdy za sebou začnete zanechávat krvavé stopy.
Do útrob Foxconnu TH-02 jsem instaloval naši obvyklou sestavu:
- Základní deska: DFI LANParty-UT nF4 Ultra-D
- Procesor: Athlon 64 FX55@2.6GHz
- Chladič a ventilátor: Thermalright XP90C + Papst 3412 (92mm, 1600RPM)
- Operační paměť: V-Data 256MB DDR400
- Grafická karta: Club3D GF6600
- Pevný disk: Quantum Fireball LM 15GB 7200RPM
Testy probíhaly pod taktovkou programů Prime95, 3DMark03 (test Nature) a PCMark04. Teploty jsem zaznamenával s pomocí programů Speedfan, RivaTuner a externího čidla digitálního teploměru, jež měřilo teplotu pevného disku. Okolní teplota se pohybovala na hodnotě 21°C. Konfigurace ventilace skříně byla jednoznačná. V dodávce je pouze jeden ventilátor, tudíž jsem sledoval teploty nejdříve se oním ventilátorem zapnutým a posléze vypnutým.
1x 120mm @ 1500RPM | ||
 | IDLE | LOAD |
CPU | 33°C | 53°C |
Chipset | 36°C | 52°C |
GPU | 56°C | 80°C |
HDD | N/A | 35,5°C |
Pokud porovnám teploty například s nedávno testovou skříní Arctic Cooling Silentium T5, pak AC jednoznačně vychází lépe. Zatímco, pokud si dobře pamatuji, po stránce hluku se tyto skříně k sobě blíží, i když Silentium je na tom ještě o něco lépe, teploty ve Foxconnu jsou u procesoru o 3°C vyšší a u čipové sady a grafické karty dokonce o 5°C. Srovnání teplot nastane, až když je srovnáváme u Foxconnu se zapnutým ventilátorem a u Arctic Cooling s vypnutými ventilátory, kdy se o odvod vzduchu ze skříně stará pouze dvojice 80mm ventilátorů napájecího zdroje. Podstatně lépe na tom byl i konstrukčně podobně řešený Coolermaster Centurion 534, ovšem pouze co se týče procesoru a čipové sady; teplota grafické karty byla stejná. Zde se ovšem také musí zohlednit fakt, že 120mm ventilátor Centurionu se točil pouze na 1200RPM, což mu také hraje do karet. Na druhou stranu ale také musíme přiznat, že na lepších výsledcích Centurionu se podílel i redakční zdroj, jenž je chlazen rovněž 120mm ventilátorem a odvádí tak přímo teplý stoupající vzduch od procesoru.
0x 120mm | ||
| IDLE | LOAD |
CPU | 36°C | 57°C |
Chipset | 39°C | 58°C |
GPU | 60°C | 87°C |
HDD | N/A | 41,5°C |
Teploty při vypnutém zadním ventilátoru již stouply téměř neúnosně vysoko. O odvod vzduchu se staral pouze 80mm ventilátor ve zdroji a ten se slyšitelně roztočil na daleko vyšší otáčky a ze zdroje vanul velmi teplý vzduch. Teplota procesoru se tak zvýšila o další 4°C, čipová sada hřála o 6°C více a grafická karta dokonce o 7°C. Počínaje touto recenzí také začínám s měřením teploty pevného disku. Ten, zatěžován PCMarkem a jeho opakovaným testem „general HDD usage“, neboli obecné užívání pevného disku, svoji teplotu zvýšil z 35,5°C na 41,5°C, tedy o plných 5°C. Je tedy jasně vidět, jak je proudění vzduchu u pevného disku v plastovém boxu důležité.
Zmínku si také zaslouží instalovaný napájecí zdroj, respektive stabilita napětí na hlavních větvích +3,3, +5 a +12V. Dle Intelu by se mělo napětí na těchto větvích lišit od idealnich hodnot maximálně do +/- 5%. To jsem sledoval s pomocí digitálního multimetru, a to při klidovém provozu a v provozu v zátěži - test Nature z 3DMarku 03.
| IDLE | LOAD | ||
+12V | 11,84V | 98,6% | 11,65V | 97,1% |
+5V | 5,05V | 101,0% | 5,09V | 101,8% |
+3,3V | 3,39V | 102,7% | 3,38V | 102,4% |
Jak je vidět z tabulky, hodnoty se liší zpravidla u +12V větve, u níž zaznamenáme celkem výrazný pokles v zátěžovém režimu, ovšem i tak nám do pětiprocentní hranice ještě hodně chybí. O něco se také zhoršila +5V a +3,3V větev, ale také nejde o nic dramatického, zde jsme se dostali zhruba pouze do poloviny limitu. Se zdrojem jsem tedy v tomto směru celkem spokojen.
