Laserová multifunkce: Canon i-Sensys MF-4690PL

Výměna toneru není u této multifunkce nijak složitá. Je potřeba otevřít plastovou výklopnou část, jež začíná pod ovládacím panelem. Následuje tenké kovové víko, které chrání vlastní kazetu typu FX10. Výrobce u ní uvádí informaci, že při 5% pokrytí zvládne potisknout až 2 000 stránek - to je příznivý údaj. Vyjmutí respektive vložení tiskové kazety popisuje také velmi dobře přiložený obrázkový návod nalepený na konstrukci zařízení. Daný postup není prakticky možné poplést. Celkový přístup je dobrý a manipulace s tonerem je jednoduchá.
V případě našeho modelu můžeme volit mimo originální startovací (1 280 Kč) také neoriginální toner. Jeho orientační cena včetně daně činí 860 Kč. Pro pořádek zopakujeme, že kapacita je pro oba stejná, a to 2 000 stránek. 5% pokrytí platí pro dodávaný typ kazety. Náhled na Canon FX-10 přinášíme na obrázku níže.
Veškeré orientační ceny spotřebního materiálu včetně DPH ještě jednou v přehledné tabulce. Rozdíl mezi oběma částkami dělá zhruba 400 Kč, což pro někoho může být znatelná úspora financí.

Z uvedených údajů můžeme vypočítat náklady na tisk jedné stránky dle námi používaného vzorečku (při započtení ceny papíru 0,17 Kč/strana): náklady na stránku = cena papíru + cena toneru / kapacita toneru. Výsledné náklady jsou 0,81 Kč/strana s originálním tonerem a 0,6 Kč/strana s neoriginálním. První údaj není nijak oslnivý a dá se považovat za špatný. Mnohem zajímavěji vypadá druhá vypočtená částka, jež je velmi dobrá. Jednotlivé časy zahřívání od zapnutí, přes tisk z dostupných režimů až po průběžnou rychlost tisku a kopírování, jsou k náhledu v tabulce pod textem.

Z testů rychlosti je zřejmé, že naměřené hodnoty nejsou nejlepší, ale ani nijak nehorší. Dá se napsat, že rychlostně multifunkce slabě zaostává za průměrem. Po zapnutí musíte zhruba 15 sekund počkat, než se zařízení zahřeje. Při tisku z pohotovostního režimu jsme dospěli k času necelých 7 sekund. Prodleva při startu z úsporného režimu činila 10,5 sekundy. Průběžná rychlost tisku a kopírování v praxi odpovídá papírovým předpokladům a slibům výrobce - zhruba 20 stránek za minutu. Celý komplet nepatří mezi nadměrně hlučné zařízení, vše je v normálu. V pohotovostním respektive úsporném režimu vykazuje nulový hluk.

Než se budeme věnovat testům kvality, musíme se zmínit o scaneru. Ten je v běžném provozu docela hlučný, a to zejména pokud si bere papír z horního automatického podavače (ADF). Celý proces připomíná chvílemi až vrčení slabého motorku. Když k tomu připočteme skutečnost, že se papír posouvá velmi pomalu, tak u nás tento podavač moc úspěchu nesklidil. Lepší volbou je využití skleněné plochy pod plastovým víkem - tedy klasické řešení.

Dále vás musíme upozornit, že barevné vyznění tak, jak je vidíte na monitoru, neodpovídá skutečnému výtisku na papíru - jednak je ovlivněno použitým skenerem (CanoScan 5600F), jednak také vaším CRT/LCD monitorem. Při zhodnocení provozu jsme u tiskárny využili režim "Photos" s maximálním nastavení kvality (odpovídá 600 dpi). Celkové vyznění výtisků bylo o něco méně syté, než jsme očekávali, ale tento rozdíl nebyl nijak dramatický. Zřejmě je na vině kvalita použitého toneru.

Drobného textu se tiskárna zhostila velmi dobře. Při zvětšení byl čitelný až do velikosti 1,5 bodu, a ten samý údaj platí pro text inverzní. Ovšem už od hodnoty 2 bodů byl o poznání hůře čitelný. Z celkového pohledu velmi kvalitní výsledek.
Pro srovnání nabízíme výstup(y) stejného snímku pomocí funkce kopírování. Normální text byl čitelný od velikosti 3,5 bodu. Naopak u inverzní varianty docházelo k vynechávání některých částí, a to už od velikosti 4,5 bodu. V následující části článku uvedeme vždy výstup tiskárny a pro porovnání výstup kopírky. Rozdíly v kvalitě jsou viditelné na první pohled.
Dále zde máme standardní text o velikosti 12 bodů. U něj můžete pozorovat jemné roztřepení po obvodu, které je poměrně znatelné. Vlastní prokreslení je rovnoměrné, za zmínku stojí menší sytost.
Tisk v odstínech šedi dobře dokumentuje následující detail - tiskárna používá pro vykreslení obvyklý bodový rastr. V rámci možností výstupu 600 dpi vypadají jednotlivé odstíny kompaktně.
Na řadě je čárová grafika, kde tiskárna odvedla standardní práci. Linky jsou čisté bez nějakých výpadků, ale trpí neduhem jako u standardního textu - rozpité okraje.
Přechod z bílé barvy do černé byl plynulý bez výrazných schodků. Opět ale můžeme pozorovat, že černá není úplně černá a její intenzita slabě převyšuje nějakých 90 %. Při zvětšení jsme spatřovali jemný rastr, jenž je vidět i při detailním pohledu zblízka. Je otázkou, jak moc by šel tento neduh vyladit v ovladačích.
Povědomí o kvalitě tištěných obrázků jste mohli získat už z předchozího lineárního přechodu barev. Samotné fotografie nepůsobí moc přirozeně a přítomný rastr vyvolává pocit proužkování či linkování, které není potlačeno. Zajímavé by bylo srovnání s použitím lesklého papíru s vyšší gramáží a ručním vyladěním některých souvisejících atributů v ovladačích. Kvůli nízké sytosti nemají fotografie potřebný kontrast.
Mřížka rastru a její hrubost není tak závratná a detail testovacího snímku nám potvrzuje dříve zmíněné - použitý toner by mohl být kvalitnější. Jednotlivé odstíny jsou tvořeny pravidelnou mřížkou s různě velkými body, ovšem výtisk není moc přirozený. Pokud bychom chtěli vylepšit výslednou kvalitu, nabízí se manuální úprava jasu, kontrastu a plynulosti šedé škály.
V další kapitole společně nahlédneme na ukázkové testy scaneru a v jejím závěru si celou multifunkci zhodnotíme.