Lian Li PC-V1100B Plus: aluminiový high-end
5.1.2006, Jan Vítek, recenze
Lian Li je firma známá výrobou vysoce kvalitních a inovativních skříní, ovšem vysoká je i cena. Skříň V1100B není žádnou výjimkou a rovněž se hodí spíše pro movitější zákazníky, nebo opravdové nadšence. Cílem recenze je ukázat, zda je hodna vynaložených peněz.
Kapitoly článku:
Ted se už ale podíváme dovnitř, jaké útroby se tam skrývají. Nejdříve se tam ale musíme nějak dostat a u této skříně rozhodně ne tradičním způsobem. Nejdříve je třeba bočnici odšroubovat – u horního okraje ji přidržuje jen jeden šroubek s masivní hlavičkou, takže nám na to bohatě stačí vlastní prsty (pokud jsme ho tedy předtím neutáhli šroubovákem na krev). Následně stačí zatáhnout směrem od skříně a tím bočnici po celé délce uvolníme. Bočnice ovšem také nemá ‘pant‘ v klasické poloze u předního panelu, ale v dolní hraně, takže otevírání je všechno jen ne klasické.
Za povšimnutí také stojí způsob zamykání bočnice. Na obrázku je vidět něco na způsob petlice a stejným způsobem to také funguje. Asi jste zvědaví, jaký zámek výrobce přibalil. Musím vás ovšem zklamat, v balení není žádný, ale zato je v manuálu pěkná malůvka s navlečeným visacím zámkem. Ovšem osobně mi připadá představa takovéto skříně s ‘visáčem‘ spíše k smíchu.
Samotné bočnice tvoří velmi podstatnou část hmotnosti a není divu, neboť jsou vytvořeny z dvoumilimetrového hliníku a to je pořádný kus kovu. Ale ani zbytek se se svou tloušťkou půldruhého milimetru nedá zahanbit. Bočnice jsou navíc zevnitř polepeny černou izolační pěnovou hmotou o tloušťce 3mm k pohlcování nežádoucího hluku. Stejná hmota je i na horní straně a vepředu mezi mechanikovými šachtami, kde má za úkol i pohlcování vibrací mechanik. Co se týče hluku, tak proti tomu vám jakákoliv izolace pomůže jen málo, jde spíše o doplňkové opatření, než o jeden z hlavních způsobů snížení hladiny hluku. Platí, že s jeho eliminací se musí začít u jeho zdrojů, v tomto případě pevných disků a ventilátorů.
Teď se už ale dostáváme k útrobám PC-V1100B. Skříň je rozdělena do dvou oddělených sekcí. První, vespodu, začíná ventilátorem nabírajícím vzduch, který fouká přes šestici pozic pro pevné disky a končí místem pro napájecí zdroj. Pod plíšky na spodní straně se skrývá perforace, jejíž význam nedokážu přesně určit, ale nejspíše je tu kvůli tomu, aby i při vypnutém předním ventilátoru kolem disků proudil alespoň nějaký vzduch. Pevné disky se, jak je na první pohled jistě vidět, do šachet zasunují zboku, ale o tom až na další stránce.
Horní sekce je až na svoji otočenou orientaci klasická. O výfuk vzduchu se hlavně stará jeden 120mm ventilátor, stejný, jako je onen vepředu. Otáčí se rychlostí 1500RPM, ovšem další specifikace nejsou známy, protože je výrobce nikde neuvádí. Subjektivně ale mohu říci, že jde o kvalitní kousek se dvěma kuličkovými ložisky, která nevydávají příliš obtěžující zvuky, až na zvuk proudícího vzduchu, jemuž se nevyhne žádný 120mm ventilátor při 1500 otáčkách za minutu.
Zadní mřížka je na PC skříně trochu atypická – má velmi jemné perforování, ale to není ostré, nýbrž zakulacené. Co považuji za její zdaleka největší přednost, je možnost ji velmi snadno odstranit a buď nahradit kulatou mřížkou, nebo ještě lépe ničím – pokud si ovšem umíme dávat pozor na prsty.
Záslepky nejsou na svém místě přidržovány žádným rychloupínáním, ale pěkně pomocí šroubků s hrubým závitem a velkou hlavou, takže šroubováku zde není zapotřebí. Instalace distančních sloupků do hliníkového plechu je bezproblémová - závity jsou dobře protaženy a otvorů je také více než dost.
Mechaniky se do svých pozic montují klasickým způsobem pomocí šroubků rovnou na hliníkový plech. Na obrázku si můžete všimnout trochu světlejší vrstvy pěnové hmoty oddělující šachtu od přední části skříně.
V dolní části skříně je ještě (jak jinak) hliníkový modul pro instalaci 31/2“ zařízení. Přední záslepka je ale hlavně uzpůsobena pro disketové mechaniky a tak, pokud byste chtěli instalovat mechaniku jen malinko nestandardní, jako třeba ZIP, musíte buď záslepku vynechat a nebo si ji sami upravit. Pod zmíněnou pozicí je ještě k vidění kulatý PC speaker, což se v dnešních skříních už vidí málokdy.
Za povšimnutí také stojí způsob zamykání bočnice. Na obrázku je vidět něco na způsob petlice a stejným způsobem to také funguje. Asi jste zvědaví, jaký zámek výrobce přibalil. Musím vás ovšem zklamat, v balení není žádný, ale zato je v manuálu pěkná malůvka s navlečeným visacím zámkem. Ovšem osobně mi připadá představa takovéto skříně s ‘visáčem‘ spíše k smíchu.
Samotné bočnice tvoří velmi podstatnou část hmotnosti a není divu, neboť jsou vytvořeny z dvoumilimetrového hliníku a to je pořádný kus kovu. Ale ani zbytek se se svou tloušťkou půldruhého milimetru nedá zahanbit. Bočnice jsou navíc zevnitř polepeny černou izolační pěnovou hmotou o tloušťce 3mm k pohlcování nežádoucího hluku. Stejná hmota je i na horní straně a vepředu mezi mechanikovými šachtami, kde má za úkol i pohlcování vibrací mechanik. Co se týče hluku, tak proti tomu vám jakákoliv izolace pomůže jen málo, jde spíše o doplňkové opatření, než o jeden z hlavních způsobů snížení hladiny hluku. Platí, že s jeho eliminací se musí začít u jeho zdrojů, v tomto případě pevných disků a ventilátorů.
Teď se už ale dostáváme k útrobám PC-V1100B. Skříň je rozdělena do dvou oddělených sekcí. První, vespodu, začíná ventilátorem nabírajícím vzduch, který fouká přes šestici pozic pro pevné disky a končí místem pro napájecí zdroj. Pod plíšky na spodní straně se skrývá perforace, jejíž význam nedokážu přesně určit, ale nejspíše je tu kvůli tomu, aby i při vypnutém předním ventilátoru kolem disků proudil alespoň nějaký vzduch. Pevné disky se, jak je na první pohled jistě vidět, do šachet zasunují zboku, ale o tom až na další stránce.
Horní sekce je až na svoji otočenou orientaci klasická. O výfuk vzduchu se hlavně stará jeden 120mm ventilátor, stejný, jako je onen vepředu. Otáčí se rychlostí 1500RPM, ovšem další specifikace nejsou známy, protože je výrobce nikde neuvádí. Subjektivně ale mohu říci, že jde o kvalitní kousek se dvěma kuličkovými ložisky, která nevydávají příliš obtěžující zvuky, až na zvuk proudícího vzduchu, jemuž se nevyhne žádný 120mm ventilátor při 1500 otáčkách za minutu.
Zadní mřížka je na PC skříně trochu atypická – má velmi jemné perforování, ale to není ostré, nýbrž zakulacené. Co považuji za její zdaleka největší přednost, je možnost ji velmi snadno odstranit a buď nahradit kulatou mřížkou, nebo ještě lépe ničím – pokud si ovšem umíme dávat pozor na prsty.
Záslepky nejsou na svém místě přidržovány žádným rychloupínáním, ale pěkně pomocí šroubků s hrubým závitem a velkou hlavou, takže šroubováku zde není zapotřebí. Instalace distančních sloupků do hliníkového plechu je bezproblémová - závity jsou dobře protaženy a otvorů je také více než dost.
Mechaniky se do svých pozic montují klasickým způsobem pomocí šroubků rovnou na hliníkový plech. Na obrázku si můžete všimnout trochu světlejší vrstvy pěnové hmoty oddělující šachtu od přední části skříně.
V dolní části skříně je ještě (jak jinak) hliníkový modul pro instalaci 31/2“ zařízení. Přední záslepka je ale hlavně uzpůsobena pro disketové mechaniky a tak, pokud byste chtěli instalovat mechaniku jen malinko nestandardní, jako třeba ZIP, musíte buď záslepku vynechat a nebo si ji sami upravit. Pod zmíněnou pozicí je ještě k vidění kulatý PC speaker, což se v dnešních skříních už vidí málokdy.
