Megatest 120GB disků: 1. část

Přiznám se, Western Digital byl můj první disk. Kupodivu pracuje bez problémů dodnes (to se ovšem nedá říct o WD, které jsem měl později). Jenže čas pokročil a již není možné mít disky s kapacitou menší než 700MB cédéčko.


Caviar modelového označení WD1200 je disk starý několik let. Tedy ne zcela přesně. Kdysi byl uveden v dobách 40GB hustoty záznamu na plotnu (tři plotny celkem). Jeho největší konkurence byl disk IBM Deskstar 120GXP a Barracudy IV a V. Z těchto konkurentů už se žádný alespoň rok nevyrábí. Proti novým generacím by zastarávající WD1200 neměl šanci. Asi očekáváte, v čem je ten vtip. Zhruba v tom, že současný WD1200 není ten samý jako WD1200 před několika lety. Disky se jmenují stejně, ale uvnitř je (nebo minimálně může být) úplně něco jiného. Stejně je to s různými velikostmi - nové disky největších kapacit mají nové technologie nepřístupné nižším kapacitám, takže jsou rychlejší. Ostatní výrobci vždy uvádějí novou řadu a nové technologie jdou i do nižších kapacit, u Western Digital tomu tak není. Snažil jsem se na stránkách Western Digital najít, jak jednotlivé mechaniky odlišit, jak odlišit různé typy motorů atd. Bohužel se mi nepodařilo dokument popisující změny najít.

K testu se sešly všechny tři typy disků - s 2MB cache pro paralelní ATA, s 8MB cache pro paralelní ATA a verze pro Serial ATA.


*platí pro první verze, nejnovější již mohou mít jinou mechaniku

Rozlišovacím znakem disků jsou poslední dvě písmena. Předposlední písmeno značí velikost bufferu - B znamená 2MB, J pak 8MB. Poslední písmeno je rozhranní - B je klasické paralelní ATA, D pak Serial ATA.

Speciálně jsem pro test vyžádal verze s motory s fluidními ložisky. Totiž věc se má tak, že WD až nyní přechází na spolehlivější a tišší motory s kapalinovými ložisky, dodnes firma používala motory s kuličkovými ložisky, které jsou známé velmi pronikavým pískáním ve vysokých tónech (na noc nic příjemného). Zároveň jsem vyžádal disky co nejnovějšího data výroby, abych se vyvaroval starších pomalejších mechanik. Jenže WD bohužel disky nerozlišuje, takže zaručit to nebo ono je problematické.

Že se disky mohou lišit, o tom svědčí kapacita - verze pro Serial ATA má o 31 MB nižší kapacitu. Mimo to firma udává pro SATA verzi v řadě ohledů jiné údaje - liší se například počet ploten, odolnost proti otřesům, interní rychlost. Vše ve prospěch nové mechaniky s 80GB plotnami.



Elektronika


Zespodu toho moc neuvidíte. Všechny čipy jsou obrácené směrem dovnitř. Abych zjistil, zda SATA verze je pouze zkonvertovaným diskem pro paralelní ATA, musel bych elektroniku odmontovat. A to se mi opravdu nechtělo, testy stejně ukážou, jak na tom disk opravdu je.


Hlučnost

Caviar WD1200BB - 2MB PATA:

Hlučnost jako u verze pro Serial ATA.

Caviar SE WD1200JB - 8MB PATA:

Wrrrm. Tenhle disk mi tak trochu připomínal cirkulárku. Chtěl jsem disky s motory s fluidními motory, evidentně přišlo něco jiného. Prý jednou chodí ty a jednou tyhle, nedá se to rozlišit. Takže... otáčení ploten je hluková katastrofa! Silný pískavý zvuk kuličkových ložisek skutečně k modernímu disku nepatří. Seekem je na tom WD průměrně, není nějak extra hlučný, ale ani tichý. Ale po pravdě - ani neslyšitelný seek by tento disk nezachránil od hodnocení nejhlučnější v testu.

Disk vibroval středně silně.

Caviar SE WD1200JD SATA:

Má tento disk motory s kapalinovými nebo kuličkovými ložisky? (pozn.: má mít kuličková ložiska). Pokud to první, je to špatné zvládnutí technologie, pokud to druhé, je to vcelku úspěch. Jinými slovy hlučnost otáčení ploten je někde mezi disky s fluidními motory a disky s kuličkovými - pískání je stále slyšet a je hlasité, ale jeho 8MB kolega je na tom mnohem, mnohem hůř. Seekem je na tom stejně jako verze JB. Je slyšet, ale subjektivně Maxtory a Barracuda 7200.7 SATA jsou v tomto kritériu výrazně hlučnější. Ticho si ale přesto představuji trochu jinak.