Navigace Mio C720b: dva v jednom
13.8.2008, Jaroslav Salcer, recenze
Kdo pamatuje počátky kapesních počítačů, si jistě vzpomene, že firma Mio se nejdříve objevila v oblasti PDA. Jejich přístroje nikdy nepatřily do Hi-Endu, ale zato překypovaly vybaveností. Netrvalo dlouho a Mio rozšířilo svou nabídku mobilní techniky o přenosné satelitní navigace.
Kapitoly článku:
- Navigace Mio C720b: dva v jednom
- Displej, ovládací prvky
- Navigace
- Handsfree, media, fotoaparát a závěr
Najdeme zde standardní a velmi kvalitní displej s matným povrchem. Preferuji matný povrch, protože se na něj mnohem méně chytají otisky prstů a nemá téměř žádné rušivé odlesky. Rozlišení displeje 480 x 272 pixelů je také naprosto běžné u přenosných navigací této kategorie. Barvy jsou přirozené a bílá je doopravdy bílá i při náklonech do všech směrů. Intenzita podsvícení je dostatečné a řekl bych, že jej dokonce ani není nutné nastavovat za slunečného dne naplno. Možná to je vhodně zvoleným barevným prostředím, které je navrženo originálně přímo firmou Mio.
Čitelnost displeje při různých úhlech pohledu je také předpisová. Nejsou zde žádné tendence měnit barevné odstíny při naklápění přístroje. Je to také kupodivu můj první testovaný přístroj, u kterého nepíská displej.
Matný displej bez nežádoucích odlesků
Barevné prostředí je dobře viditelné i za slunečného počasí
Rámeček kolem displeje má na levé straně dvě malinkaté LED diody. Ta horní slouží jako indikátor nabíjení. Při nabíjení nebliká, ale trvale svítí barvou, která se blíží spíše červené než oranžové. Po nabití LED dioda zezelená. Zde chválím decentní svit diody, který vás nebude v autě rušit ani při nočním navigování.
Spodní LED dioda je modrá a indikuje zapnutý Bluetooth. Její svit je také příjemný a nijak neoslňuje. Mio nemá senzor pro automatické nastavení podsvícení. To nijak nevadí, protože snahou většiny senzorů, které řídí intenzitu podsvícení, je během dne nastavit právě maximální intenzitu. O nic zde tedy nepřicházíme.
Zadní strana je poněkud pestřejší, než jsme zvyklí u přenosných navigací. Kromě přípojky pro externí anténu, která je vzorně krytá gumovou záslepkou, zde máme ještě reproduktor a čočku fotoaparátu. Ten obsahuje 2megapixelový snímač, což není na dnešní dobu nijak mnoho, ale na běžné pracovní použití to plně postačí. Příjemné je i pidizrcátko pro pořízení autoportrétu. Někomu možná bude chybět přisvětlovací dioda, ale musíme si uvědomit, že testujeme přenosnou navigaci, kde je zmíněný fotoaparát již určitým nadstandardem.
Pohled na zadní stranu
Horní strana přístroje obsahuje dvě tlačítka. Jak jsem již zmiňoval, to napravo slouží pro zapnutí fotoaparátu a funguje jen tehdy, je-li přístroj zapnutý. Menší zapuštěné tlačítko slouží k zapnutí přístroje.
Samotné zapnutí přístroje je docela rychlé, ale jen tehdy, pokud nedojde k úplnému vybití baterie. V takovém případě Mio bootuje od základu a počkáte si přibližně 20 sekund, než se objeví základní menu.
Tlačítka pro zapnutí přístroje a fotoaparátu
Pravá strana je prostá všech ovládacích prvků. Na levé straně nalezneme slot pro SD/MMC karty, kde bohužel SDHC karty nejsou podporovány. Pro samotnou navigaci plně vystačíme se 2GB SD kartou, ale máme zde fotoaparát, takže pokud by někdo chtěl v Miu skladovat svá fotoalba, jistě by přivítal možnost vložit SD kartu a větší kapacitě.
Vedle slotu se nachází 2,5mm konektor pro připojení sluchátek. Musím říct, že u navigace těchto rozměrů bych očekával standardní 3,5mm velikost. V opačném případě mohl výrobce alespoň nějaká obyčejná sluchátka přibalit. Takhle nezbyde zákazníkovi nic jiného, než shánět nová, nebo si jít koupit redukci, protože osobně jsem také nikdy nevlastnil sluchátka s 2,5mm jackem.
2,5mm jack a slot na karty SD/MMC
Zbývá nám spodní strana. Mini USB konektor se stal běžným pro všechna mobilní zařízení a nemá cenu se o něm dále rozepisovat. Konektory, jak jsem již psal v minulé kapitole, slouží pro připojení aktivního držáku s RDS-TCM příjmačem, který lze dokoupit jako příslušenství.
Mini USB konektor a kontakty pravděpodobně pro aktivní držák do auta
Po připojení k počítači pomocí USB kabelu Mio, ač zapnuté, znovu nabootuje a poté je rozpoznáno jako velkokapacitní USB zařízení. Nemusíte se tedy nijak snažit a asi po 15 sekundách je zařízení rozpoznáno a připraveno k použití. Pohodlně můžete sypat muziku, fotky či videa do paměti Mia pomocí průzkumníku nebo jiného manažeru. Po odpojení USB kabelu Mio opět nabootuje a teprve potom zobrazí základní menu.
Čitelnost displeje při různých úhlech pohledu je také předpisová. Nejsou zde žádné tendence měnit barevné odstíny při naklápění přístroje. Je to také kupodivu můj první testovaný přístroj, u kterého nepíská displej.
Matný displej bez nežádoucích odlesků
Barevné prostředí je dobře viditelné i za slunečného počasí
Ovládací prvky
Rámeček kolem displeje má na levé straně dvě malinkaté LED diody. Ta horní slouží jako indikátor nabíjení. Při nabíjení nebliká, ale trvale svítí barvou, která se blíží spíše červené než oranžové. Po nabití LED dioda zezelená. Zde chválím decentní svit diody, který vás nebude v autě rušit ani při nočním navigování.
Spodní LED dioda je modrá a indikuje zapnutý Bluetooth. Její svit je také příjemný a nijak neoslňuje. Mio nemá senzor pro automatické nastavení podsvícení. To nijak nevadí, protože snahou většiny senzorů, které řídí intenzitu podsvícení, je během dne nastavit právě maximální intenzitu. O nic zde tedy nepřicházíme.
Zadní strana je poněkud pestřejší, než jsme zvyklí u přenosných navigací. Kromě přípojky pro externí anténu, která je vzorně krytá gumovou záslepkou, zde máme ještě reproduktor a čočku fotoaparátu. Ten obsahuje 2megapixelový snímač, což není na dnešní dobu nijak mnoho, ale na běžné pracovní použití to plně postačí. Příjemné je i pidizrcátko pro pořízení autoportrétu. Někomu možná bude chybět přisvětlovací dioda, ale musíme si uvědomit, že testujeme přenosnou navigaci, kde je zmíněný fotoaparát již určitým nadstandardem.
Pohled na zadní stranu
Horní strana přístroje obsahuje dvě tlačítka. Jak jsem již zmiňoval, to napravo slouží pro zapnutí fotoaparátu a funguje jen tehdy, je-li přístroj zapnutý. Menší zapuštěné tlačítko slouží k zapnutí přístroje.
Samotné zapnutí přístroje je docela rychlé, ale jen tehdy, pokud nedojde k úplnému vybití baterie. V takovém případě Mio bootuje od základu a počkáte si přibližně 20 sekund, než se objeví základní menu.
Tlačítka pro zapnutí přístroje a fotoaparátu
Pravá strana je prostá všech ovládacích prvků. Na levé straně nalezneme slot pro SD/MMC karty, kde bohužel SDHC karty nejsou podporovány. Pro samotnou navigaci plně vystačíme se 2GB SD kartou, ale máme zde fotoaparát, takže pokud by někdo chtěl v Miu skladovat svá fotoalba, jistě by přivítal možnost vložit SD kartu a větší kapacitě.
Vedle slotu se nachází 2,5mm konektor pro připojení sluchátek. Musím říct, že u navigace těchto rozměrů bych očekával standardní 3,5mm velikost. V opačném případě mohl výrobce alespoň nějaká obyčejná sluchátka přibalit. Takhle nezbyde zákazníkovi nic jiného, než shánět nová, nebo si jít koupit redukci, protože osobně jsem také nikdy nevlastnil sluchátka s 2,5mm jackem.
2,5mm jack a slot na karty SD/MMC
Zbývá nám spodní strana. Mini USB konektor se stal běžným pro všechna mobilní zařízení a nemá cenu se o něm dále rozepisovat. Konektory, jak jsem již psal v minulé kapitole, slouží pro připojení aktivního držáku s RDS-TCM příjmačem, který lze dokoupit jako příslušenství.
Mini USB konektor a kontakty pravděpodobně pro aktivní držák do auta
USB Mass Storage
Po připojení k počítači pomocí USB kabelu Mio, ač zapnuté, znovu nabootuje a poté je rozpoznáno jako velkokapacitní USB zařízení. Nemusíte se tedy nijak snažit a asi po 15 sekundách je zařízení rozpoznáno a připraveno k použití. Pohodlně můžete sypat muziku, fotky či videa do paměti Mia pomocí průzkumníku nebo jiného manažeru. Po odpojení USB kabelu Mio opět nabootuje a teprve potom zobrazí základní menu.