NVIDIA DLSS 2.0: dokáže nahradit ray tracingem ztracený výkon?

 

Wolfenstein: Youngblood úplně každému nesedl a když pomineme téma rasové vyváženosti a sociální spravedlnosti, které sem nepatří, jde i o to, že nám tvůrci v podstatě vnutili multiplayer i v kampani pro jednoho hráče. To může být zábava, pokud máte vždy po ruce někoho spolehlivého, ale pokud ne, musíte se potýkat buď s leckdy neobyčejně pitomou AI spolubojovnicí, anebo s náhodně vybraným hráčem, což může vyjít nastejno. Kdo si tak chce užít Youngblood stejně jako předchozí díly, čili v klidu a sám odrážet vlny útočících nacistů, má smůlu, což platí i pro ty, kteří rádi přímočarou akci a ne kooperativní střílečku s vnucenými RPG prvky. 

 

 

Bethesda to ostatně za Youngblood pěkně schytala od fanoušků této série, kteří by jistě rádi vyměnili podporu ray tracingu třeba za to, aby hra dostala zbraně, jež jsou s to nacistické soldaty pokosit a ne jen polechtat. Ostatně i tak jde o akční 3D střílečku, kde se na rozdíl od předchozích dvou titulů moc nezastavíme a těžko se budeme kochat odrazem hořící popelnice v kaluži. To zaprvé a zadruhé tu jde právě jen o odrazy, které může mít pod palcem ray tracing.

 

 

 

S vypnutým ray tracingem se odrazů objektů v kalužích či prostě na lesklém povrchu nedočkáme. Namísto zapáleného barelu a procházející spolubojovnice se tu ukázala krom šmouh pouze barevná skvrna znázorňující odražený plamen, respektive spíše pozici umístěného zdroje světla. 

 

Wolfenstein: Youngblood - Ray Tracing vypnutý

 

To je ostatně jedna z výhod ray tracingu, který nemusí počítat jen s bodovými světly, ale s celými plochami či objekty, které fungují jako zdroj světla. Proto tak můžeme ve hře narazit třeba na lampičky, jež bez ray tracingu vidíme odražené právě jen jako nesmyslnou šmouhu, jejíž tvar dané lampičce vůbec neodpovídá. S ray tracingem vidíme prostě odraz lampičky, ovšem v tomto případě to tak úplně není. 

 

Wolfenstein: Youngblood - Ray Tracing zapnutý

 

Animovaný oheň by totiž sám o sobě asi nestačil, a tak tu stále máme onen bodový zdroj světla jako v předchozí verzi, který visí někde nad plameny šlehajícími ze sudu. A právě jeho odraz je tu jaksi navíc a působí velice rušivě, neboť přebíjí odražené objekty, které naopak chceme vidět. 

 

Wolfenstein: Youngblood - Ray Tracing zapnutý

 

S ray tracingem se potkáme třeba i na německém výherním automatu, který už je jako pokrokový stroj vybaven displejem, i když tento displej vypadá spíše jen jako zrcadlo, protože se v něm naprosto jasně, dokonale a bez sebemenší deformace leskne vše v okolí, jako zde protilehlý dům. Právě to ukazuje sílu ray tracingu dostat do scény objekty, které přímo vůbec nevidíme jenomže toto je až moc sterilní případ. Kdyby byl odraz alespoň tmavý, jak by se v případě odrazu v displeji dalo předpokládat, ale s tím se snad herní firmy časem naučí pracovat, ostatně jde jen o nastavení parametrů materiálu. 

 

Wolfenstein: Youngblood - Ray Tracing zapnutý

 

Nakonec se podíváme ještě na jeden odraz, když ten na úvodních snímcích nebyl moc průkazný. Máme tu opět kaluž a za ní zátiší se sloupem a náklaďákem. Pozoruhodné na tom všem je, že některé části odrazu jsou ostré a jiné rozmazané. Například část tyče odraženého zpětného zrcátka je pěkně ostrá, ovšem hned vedle máme odraženou texturu s písmeny a číslem, která je rozmazaná, stejně jako textura masky chladiče. Odraz sloupu na vodní hladině také vypadá, jako by měl invertované barvy.

Dalo by se říci, že už zde opravdu hledáme každý detail ke kritizování, jenomže ray tracing v dnešních hrách k tomu přímo vybízí už jen tím, že sám oproti rasterizaci často nabídne jen málo patrný až neznatelný rozdíl a pokud by měl v něčem vynikat, pak to jsou právě dokonalé odrazy objektů, což Wolfenstein: Youngblood nenabízí. Na druhou stranu je to také hra, která běží velice svižně a ray tracing v ní celkově můžeme brát spíše jen do počtu jako věc, kterou zapneme až tehdy, kdy máme opravdu přebytek výkonu.