NZXT Source 210 Elite: moderní základ

Pohled dovnitř skříně

Bočnice jsou na svůj tenký plech vyrobeny dobře, tudíž se nekroutí, ovšem s tím se u nových skříní už často nesetkávám. Vysunout je nebyl žádný problém a spíše bych ocenil, kdyby to trošku "skřípalo". Pak bočnice lépe sedí a nejsou náchylné na to, aby vlivem šířících se vibraci drnčely. Po otevření skříně nás uvítá interiér, na němž asi nejvíce zaujme disková šachta. Ta je zde totiž zpracovaná tak, jak ji měly všechny skříně před dlouhou dobou, ovšem dodnes je to znak levných modelů. Připravit se tedy můžete na to, že pevné disky se budou navzájem omezovat s kartami, ovšem na druhou stranu se budou i lépe chladit, neboť budou lépe vystaveny proudícímu vzduchu od předních ventilátorů, a přeci jen tu máme osm pozic, takže bude z čeho vybírat.
Tray základní desky má vše, na co jsme zvyklí, tedy velký otvor pod chladičem procesoru, menší otvory pro kabely, které sice nejsou opatřeny gumovými krytkami, ale to zase tolik nevadí a pak se nezapomnělo ani na malé úchyty, za něž můžeme upoutat kabelové svazky. Takto odstrojená skříň jinak není příliš pevná, ovšem to není snad žádná jiná z 0,6mm SECC podobné konstrukce. Po nasazení bočnic je to již daleko lepší.
Rozmístění otvorů pro protažení kabelů je klasické, čili máme tu jeden spodní hned u zdroje, pak dva vedle základní desky a nakonec dva nahoře. Ty jsou sice zablokovány vrchním ventilátorem, takže konektory skrz ně takto nedostanete. Stačí však ventilátor na chvíli odšroubovat, nebo kabel prostě protáhnout skrz velký otvor, jenž končí téměř u kraje samotné desky, takže to není problém. Jen je samozřejmě třeba si tento kabel připravit ještě přes umístěním samotné desky.
V zadní části skříně máme jeden 120mm ventilátor s klasickým tvarem lopatek i rámu. Záslepky vyrobené z proděravělého plechu drží na místě díky klasickým šroubkům. Jiné skříně zde nabízí velké přítlačné šroubky, abychom je mohli zajistit i ručně, ovšem firma NZXT šetřila i na tomto, stejně jako šetřila při zpracování pozice napájecího zdroje. Ten bude sedět na holém plechu, takže pod sebou nebude mít ani jednoduchou měkkou podložku, i když seshora jej bude jistit vyražená packa. Nicméně nějaké nalepovací podložky si případně můžete za pár korun pořídit sami.
Přední část nám připomene, jak bývaly zpracovány staré skříně, když jsme se ještě nemuseli vypořádávat s dlouhými grafickými kartami. Ovšem i tak mi vysouvání disku z této klasické šachty často připadalo jako dostávání ježka z klece. Zde tomu nebude jinak, neboť celý disk musíme dostat před zvolené místo šachty, a to v takové poloze, aby jej bylo možné hladce zasunout. Ocitne se tak téměř celý nad základní deskou, kde mohou vadit karty, kabely a jiné věci. To bude ostatně více patrné na fotografii v další kapitole.

O zajištění disků i mechanik se postarají plastové zámky. Stačí tak disk či mechaniku umístit tak, aby se v otvorech šachty objevily závity a pak stačí přiložit plastový zámek a zajistit jej. Z druhé strany tak nebude disk ani mechaniku držet nic, ovšem nic nám nebrání zámky prostě vyházet a disky upevnit pomocí šroubků.
Podívat se ještě můžeme pod přední plastový panel. Ten lze jedním prudkým trhnutím odpojit od skříně, ovšem v průběhu životnosti skříně nebudete mít téměř žádný důvod to dělat. Prachový filtr pro případné vyčištění tu není žádný a záslepky v mechanikových pozicích také nejsou. Přední ventilátory se instalují zevnitř, ovšem zajistit je musíme už zepředu. Při odpojování panelu si musíte dávat pozor na to, abyste si nepoškodili vrchní plošný spoj s audio a USB konektory, k němuž vedou kabely pevně připoutané k trayi.

Příslušenství

Velmi skromné příslušenství se nachází jednoduchý manuál, jehož služby v podstatně nepotřebujeme. Jinak je tomu ale s dodávanými šroubky, distančními sloupky a pak nás výrobce obdařil také dvěma záslepkami pro otvory v zadní části skříně a dokonce i celými dvěma plastovými páskami pro upevnění kabelů. Jde sice o levnou skříň, ale pár pásek navíc by firmu NZXT snad nezruinovalo.