Point of View ProTab2 XXL: levný a přesto použitelný?

Tablety se kromě vysokých prodejů starají také o plnění kapes právníku, jež za výrobce neustále řeší spory ohledně vzhledových podobností. V případě modelu ProTab2 XXL se však výrobce příliš obávat nemusí. Vzhled sice disponuje jistými prvky, které vídáme i u konkurence, celkově je však vzhled poměrně dost odlišný.

Příkladem budiž pracovní plocha, kterou dnes často vídáme pokrytou společnou vrstvou skla, avšak v případě ProTab2 XXL je zde viditelné rozdělení obrazovky a zbytku tabletu. Toto řešení přináší jisté úskalí v podobě drážky, která se vyskytuje na rozhraní těchto dvou ploch a prakticky od počátku pohlcuje jakoukoliv prachovou nečistotu, která byť jen prochází okolo.

Moderním materiálem se stává hliník, který však něco stojí, a proto se s ním setkáváme jen u dražších modelů. V případě dnes testovaného tabletu se muselo sáhnout po osvědčeném plastu. Jeho jedinou nevýhodou, tedy kromě absence pocitu hliníkové „exkluzivity“, je výrazně nižší tuhost, takže při zatížení jednotlivých ploch dochází k citelnému prohnutí a místy je slyšet i nějaké to vrznutí.

Když dorazil první iPad s jediným dokovacím konektorem, všichni si jistě ťukali na hlavu. Bohužel jeho prodejní úspěchy nutí ostatní výrobce jít podobným směrem a i v tak otevřeném systému jako Android se u velkých výrobců pomalu vytrácí většina konektorů a tím pádem i možností rozšíření.

O to větší překvapení nás čeká dnes, avšak pojďme se nejdříve podívat na pracovní plochu tabletu. Tu z většiny okupuje displej s úhlopříčkou 10“, avšak tentokrát se k tomu přidávají i relativně tlusté okraje okolo. Jejich tloušťka se pohybuje v rozmezí 2 až 2,5 cm, což je už na můj vkus poněkud hodně, zbytečně se vám totiž vzdalují prsty od středu obrazovky.

Abych nezapomněl, tak se kromě displeje vyskytuje v této části tabletu i kamera a tlačítko pro návrat na domovskou obrazovku. Obojí nalezneme ve spodní části blízko konektorů.

Jak už jsem řekl před pár řádky, jsou moderní tablety ve znamení úbytku rozhraní a s větším propojením na cloud, bezdrátovým nabíjením či úsporným Bluetooth je možné, že brzy zmizí prakticky jakýkoliv konektor. V tomto světle vypadá ProTab2 XXL jako z jiného světa. Jeho spodní hrana je totiž doslova poseta konektory.

Jako první narazíme na plnohodnotné USB 2.0, následuje čtečka MicroSD karet, dále zde máme MiniUSB, mikrofon, zdířku pro napájení, MiniHDMI a na závěr výstup pro sluchátka. Na tablet neskutečně bohatá nabídka konektorů má také další výhodu, a to že s sebou nemusíte neustále tahat hromady redukcí. V tomto směru je ProTab2 XXL výrazně použitelnější než iPad nebo Galaxy Tab.

Tablet je alespoň dle uspořádání všech prvků a tlačítek míněn pro použití v „landscape“ režimu a tím pádem je celkem logické, že spodní hrana neobsahuje žádný vstup či výstup, který by zbytečně překážel při používání.

V podobném duchu je provedena i kratší hrana přístroje, která bude „dole“ při použití tabletu na výšku. Zde mi však chybí tlačítko pro návrat na domovskou obrazovku, které výrobce trochu nelogicky umístil vedle kamery (avšak pozor, toto tlačítko je v systému definováno spíše jako funkce zpět). Ergonomie tohoto modelu tedy mohla být místy vymyšlena trochu lépe.

Poslední hrana, kterou jsme si prozatím nepopsali, obsahuje velmi důležité tlačítko pro zapnutí tabletu. Vedle něj nalezneme ještě 2klávesu, která však primárně neslouží pro regulaci hlasitosti, což je trochu nezvyk. Klávesou blíže té pro vypnutí tabletu se vrátíte na domovskou obrazovku, zatímco druhá poslouží pro vyvolání menu, jehož prostřednictvím se můžete rychle přesunout např. do nastavení. Zvuk ale jde pomocí této klávesy ovládat delším podržením levé či pravé části. Za sebe mohu říci, že je toto řešení nepohodlné, neboť úrovní hlasitosti vždy "ustřelíte" o několik stupňů dále.

V rychlosti se podíváme také na záda přístroje, kde prakticky vždy hodnotím kameru. V případě tohoto tabletu však žádný snímací čip nehledejte. Jedinou technologickou zajímavostí tak zůstává reproduktor.

Velmi oceňuji, že tablet dorazil rovnou s poslední verzí operačního systému Android 4.0 (Ice Cream Sandwich). Ten byl sice již ohlášen na podzim minulého roku, ale v řadě (většině) zařízení dodnes není. A to je velká škoda, neboť už po několika minutách hraní si v novém prostředí cítím slušný pokrok a skoro uvažuji nad tím, že Android konečně dospěl.

Jsem už zvyklý, že tablety s Androidem jsou od výrobců prakticky překopané od základů a grafické nadstavby často zasahují hluboko do původního systému. V dobách minulých to dávalo smysl, s příchodem ICS však takto zásadní přetvoření celého prostředí už není nutné. Bude to znít možná trochu ironicky, ale právě nízká cena dnes testovaného tabletu zřejmě zapříčinila, že se žádný TouchWiz či Sense nekoná.

Aktualizace: Zhruba v den dokončení recenze dorazila novější verze firmwaru, takže je článek doplněn o porovnání starší a novější verze. Změn je poměrně dost, a to jak po grafické stránce, tak pro stránce výkonu zařízení. Za co však výrobce pokárám hned v úvodu, je velmi složitý update, kdy tablet přepínáte do speciálního režimu, připojíte k PC, poté instalujete nepodepsaný ovladač a následně skrze speciální program nahrajete nejnovější firmware. Toto řešení mi přijde vedle OTA (over-the-air) aktualizace jako z doby kamenné.

Zpočátku můžete být trochu zaskočeni prakticky prázdnými plochami, ale je-li Android v něčem dobrý, pak právě ve schopnosti být upraven dle požadavků uživatele, a to takřka do posledního pixelu. Takže hned po registraci Google účtu doporučuji návštěvu obchodu Play Store a stažení všech aplikací a widgetů.

Nový „zmrzlinový“ Android je prý výrazně méně náročný na hardware a ožívají na něm i starší modely. Po zkušenostech s první generací levných tabletů mohu říci, že současný ProTab2 XXL je opravdu výrazně svižnější na podobném hardware (1x Cortex A8 a 512 MB RAM). Nicméně na vedle položený Galaxy S II se starším Androidem 2.3.5 nemá ani náhodou.

Tím si i částečně můžeme odpovědět na honbu za jádry, kterou vyvolali někteří výrobci. Je pravdou, že např. nové Windows Phone si vystačí s jedním jádrem, ale Androidu pro svižný pohyb v celém prostředí zkrátka základní výbava nepostačuje a pro opravdu plynulé rolování v prohlížeči a procházení nabídek je potřeba nějaké to jadérko navíc.

Vinu můžeme zcela jistě hodit na programátory a umýt si nad celou situací ruce. Bohužel v realitě stejně není moc kam utéct, a proto je také na výrobcích hardwaru, aby své modely přizpůsobili situacím, kdy bude potřeba nějaký ten hrubý výkon navíc. Čtyřjádrové modely asi nebudou potřeba, ale 2jádro rozhodně není úplným nesmyslem.