Samsung Galaxy S II: bez kompromisů

Surfujeme, mailujeme, voláme

Asi těžko bychom hledali činnost známou z běžných počítačů, kterou Galaxy S II nezvládne. Relativně velký displej v kombinaci s výkonným hardwarem je ideálním partnerem pro všechny pracovní i nepracovní činnosti.

Základní internetový prohlížeč se vzhledově prakticky neliší od toho standardního, avšak změny jsou prý hlavně uvnitř kódu, neboť by měl být připravený pro dvoujádrový procesor a akcelerovaný skrze přítomnou grafiku. Ať je to pravda či marketingový tah, nutno říci, že je odezva prohlížeče neskutečně rychlá.
Flash je v Androidu přítomný již nějaký ten pátek a ani Galaxy neměl sebemenší problém s načítáním složitějších webových stránek. Mám osobní a možná tak trochu zaujatý pocit, že je stále co ladit zejména v nárocích na výkon, ale to by bylo na delší diskuzi.
Při vkládání textu by mohla některé uživatele odradit absence hardwarových tlačítek a i já jsem nad přechodem z perfektní QWERTY klávesnice (Nokia E71) dlouho váhal. Po skoro týdnu testování mám však spíše pozitivní dojmy jak z klasické softwarové klávesnice, tak z nestandardní SWYPE nadstavby, která funguje až překvapivě dobře. Oproti tlačítkům chybí hmatová odezva, ale lze si na to zvyknout.

Kapitolou samo pro sebe je volání, kde jsou znovu hromady vylepšení. Začněme duálními mikrofony pro odrušení okolního hluku, následuje velmi dobrý interní i externí reproduktor, zhasnutí displeje po přiložení k uchu a hlavně ono hračičkovské: „Hey Galaxy call Petr“. Příchozí hovor pak jednoduše ztišíte otočením mobilu displejem ke stolu.
K pracovním úkonům patří v dnešní době i navigace, která nesmí v žádném moderním telefonu chybět. První z rodu Galaxy měl problémy s kvalitou příjmu a určením polohy, a tak jsem byl zvědavý, jak se s tím Samsung u druhé generace vypořádal. Výsledky nejsou nikterak oslnivé a v porovnání s ostatními telefony dostával SGS II často velmi nafrak. Například při měření na místě jsem dosáhl na maximální přesnost kolem 24-35 stop (7,3 - 10,6 m) a na stejné pozici se SE Xperia Arc ustálila na 3-4 (0,9 - 1,2 m) stopách. Podobné problémy sdílejí i další uživatelé, avšak kontrují to jiní, kteří se prý dostávají na přesné určení polohy kolem 2-3 metrů. Zdali je to vada části telefonů či chyba v software, ukáže až čas.

Fotíme, natáčíme

Dostat do mobilu lepší fotoaparát je v určitých aspektech fyziky tak trochu nadlidský úkon. Výrobci nás tak chlácholí navyšováním maximálního rozlišení fotografie a Galaxy S II přináší vysokých 8 MPx plus již zmíněný autofocus. V tmavých místech přijde vhod přisvětlovací dioda, avšak zázraky asi čekat nemůžeme.
První fotografie již tradičně začínám u tohoto sportovního automobilu. Výsledek není špatný, avšak pojďme trochu zvýšit naše požadavky na kvalitu. Optika fotoaparátu totiž zaostřila pouze na Subaru a další objekty jsou již poměrně neostré. Výraznější zádrhel však vidím na budovách v pozadí, které v podvečerním slunci tak trochu ztrácejí své obrysy.
Focení proti slunci dopadlo také poměrně dobře, ačkoliv jsem bez stínítka čekal mnohem horší výsledek. Galaxy se nenechal oslnit a vykreslil vcelku věrně fotografovanou scénu. Na druhou stranu i zde stačí malý zoom a již jsou vidět neostrosti. Zkrátka hloubka fotografických detailů tu bohužel není.
Po směru slunce focený park se zdá být naprosto nejzdařilejší venkovní fotografií. Vše je celkem hezky prokreslené, barvy nejsou nijak extrémně přepálené. Tedy pokud budete fotit venku s Galaxy či jiným podobným telefonem, tak platí neustále omílané pravidlo: "zásadně se sluncem v zádech".


Dobrý dojem z fotoaparátu kazí nafocený text, který v případě použití stolní lampy vypadá velmi použitelně a pro spolužáky je to ideální zdroj dat k vytvoření vlastní kopie.
Pokud však lampu vypneme a na scénu vyšleme blesk, nedočkáme se zrovna dobrého výsledku. Ve středu je viditelný světlejší kruh, písmo není tak ostré a bohužel přiblížení obrazu výsledek ještě zhorší.Na samý závěr přichází také test videa, ve kterém jako vždy testuji schopnost plynule ostřit na pohybující se objekty. Druhým faktorem je věrnost barev, tedy aby například světle červená barva na boku autobusu MHD nevypadala jako křiklavě červená rtěnka. Výsledek není špatný, ale je vidět, že si automatika neumí příliš poradit s přemírou světla a barvy poté vypadají velmi přeexponovaně.