Samsung Galaxy Tab 10.1: koupit nebo počkat?

Vzhled dnes testovaného tabletu se stal velmi často diskutovaným tématem jak mezi zastánci obou značek, tak následně mezi právníky a soudci. Pravdou je, že GTab v určitých aspektech až nápadně připomíná iPad, na druhou stranu je otázkou, zda se v oblasti vzhledu dá nějak výrazněji odlišit.

Přední stranu jako vždy okupuje z největší části displej, který je po obvodu lemován zhruba 2cm tlustým okrajem bez dotykové vrstvy. Ten dobře poslouží jako odkladiště prstů a v případě jeho nepřítomnosti (čímž by se Samsung od iPadu vzhledově výrazně odlišil) by se však GTab nedal prakticky udržet v ruce.

Zadní strana přístroje je provedena z plastu a na trh je dodávána ve dvou barevných provedeních, tedy klasické bílé a černé. Obarvení zadní části tabletu mi přijde takt trochu zbytečné, neboť tuto plochu přístroje nevidíte prakticky nikdy. Nicméně pokud by Samsung obarvoval okolí displeje, dostal by se možná ještě do větších potíží v soudním řízení s lidmi z Cupertina.

Otevřenost operačního systému Android doslova vybízí k tvorbě neotřelých zařízení s řadou konektorů, viz např. Asus Transformer. Samsung však u svého GTabu takto neexperimentoval a nabídl jen to nejzákladnější. Ve zkratce lze říci, že mu chybí to samé co iPadu.

Pracovní plocha tabletu nabídne především displej, který však není doplněn byť jen jedinou klávesou. Ryze dotykové ovládání začíná být u mobilních zařízení velkým trendem, takže se na to pomalu připravte u naprosté většiny budoucích novinek. Než opustíme tuto část popisu, musíme se ještě zastavit u kamery v horní části displeje, ta nabízí celkem 2 MPx rozlišení, což by mělo na videohovory stačit. Nedaleko kamery se nachází i senzor intenzity okolního osvětlení, který automaticky reguluje podsvícení displeje.

Nyní se dostáváme na hranu, respektive obvod přístroje, kam Samsung rozmístil veškeré konektory. Ve spodní části začneme náš popis dokovacím konektorem, skrze který můžete tablet synchronizovat s počítačem, nabíjet (pouze ze zásuvky) či připojit klávesnici. Přítomnost vlastního konektoru s sebou však přináší nutnost nosit s sebou další kabel. Apple v tomto směru také vybočuje ze standardu MicroUSB, ale alespoň má tento konektor na všech zařízeních stejný. Součástí spodní hrany GTabu je i mikrofon, který je není na první pohled úplně viditelný, nalezneme jej napravo od dokovacího konektoru.

Pravý i levý bok tabletu jsou naprosto shodně uspořádané a nabízí ve své horní části reproduktor, který pak dohromady vytvoří stereo soustavu. Pozičně jsou reproduktory umístěné poměrně šikovně, neboť si je při držení nezakrýváte dlaněmi a v případě, že GTab položíte na záda, zase nehrají směrem do stolu či peřiny.

Na popis nejzajímavější bude však až horní hrana přístroje, kam výrobce umístil tlačítko pro vypínání, následované dvojtlačítkem pro regulaci hlasitosti. Obě klávesy jsou situovány spíše v levé části. Na druhé straně pak zapojíte sluchátka se standardním 3,5mm jackem a v případě, že jste si zakoupili 3G verzi tabletu, následuje ještě zdířka pro SIM kartu. Ano, je to pro SIM a nikoliv pro MicroSIM.

Poslední částí k popisu jsou záda přístroje, která z valné většiny nabídnou jen lesklejší plast bílé barvy. Lehce nad středem usadil Samsung své logo a ke spodní hraně pak ve stručnosti vypsal několik informací o tomto modelu. Nás však mnohem více bude zajímat horní část, kde je umístěna kamera s rozlišením 3 MPx doplněná o přisvětlovací diodu.

Jak jsem již zmínil v úvodu, tablety s Androidem to rozhodně neměly a nemají lehké, neboť tak trochu pořád dohání konkurenční iOS. První fáze s Androidem 2.2 rozhodně nevyšla dle očekávání a Google mezitím připravil verzi 3.x Honeycomb, kterou prozatím nalezneme na většině současně prodávaných tabletů od renomovaných výrobců. Na cestě je už verze 4.0, avšak té do uvedení stále zbývá ještě několik týdnů a právě proto se nabízí otázka, zda ještě chvíli počkat, nebo už je Android na tabletech použitelný i dnes.

Honeycomb se od svého sourozence Froyo určeného pro mobilní telefony poměrně liší a viditelné je to již na první pohled, kvůli totálně překopanému grafickému rozhraní, které navíc Samsung ještě pozměnil, aby co nejvíce připomínalo jeho rozhraní Touch Wiz. Základním prvkem je tak soustava ploch s lehce prostorovým efektem. Kromě ikon programů si zde samozřejmě můžete přidávat různé widgety. Změn v uživatelském prostředí je však ještě celá řada a cílem bylo samozřejmě co nejintuitivnější ovládání.

Úprav se však trojkový Android dočkal i pod „povrchem“ a zde byl cíl také naprosto jasný. Tedy vyždímat z hardware co nejvíce výkonu a akcelerovat vše od uživatelského rozhraní až po internetový prohlížeč. Lepší rozložení zátěže na hardware a zejména optimalizace programů by měly zaručit onen pocit naprosté plynulosti, který se dostavuje u systému iOS. Jediným drobným zaváháním ze strany Samsungu je využití verze Androidu 3.1 z května minulého roku, přičemž mezitím vyšly hned 3 další aktualizace. To je docela nevýhoda právě oproti iPadu, který aktualizace dostává plošně a pro všechna zařízení najednou.

Pojďme zpět k dnes testovanému GTabu, který je prakticky od vybalení z krabice radost používat. Mám bohatou zkušenost s prvními tablety s Androidem a sluší se říci, že je zde opravdu vidět velký vývojový skok. Rozhraní včetně úprav od Samsungu je konečně upravené na rozměry tabletu a nikoliv telefonu, přestože o něco jemnější textury by mi nevadily. Oproti iPadu máte také velkou svobodu v úpravách, takže si můžete celé rozhraní vyladit k obrazu svému.

Toto slovíčko dnes patří ke každému mobilnímu zařízení s přístupem na internet a nabývá na intenzitě, pokud pro práci či zábavu využíváte střídavě několik zařízení. Pak je zapotřebí nějaká centrála, která se stará o jednotlivé přesuny pořízených fotografií, dokumentů, kontaktů či jiných souborů. Jako např. v mém případě screenshotů, které potřebuji dostat do počítače, oříznout a následně vložit do recenze.

Android používám denně díky mobilnímu telefonu, takže již nějaké ty triky mám, ale stále mi tu chybí nějaká centrální správa, protože řešit každý přenos odděleně je pěkná otrava. Ani v případě tabletového Honeycombu se zásadní změna nekoná a znovu musíte roztříštěně přesouvat každý typ dat zvlášť.

Výrobci hardwaru se k této situaci staví každý po svém a připravují aplikace, jež by měly sjednotit správu všech mobilních zařízení skrze váš počítač. U Samsungu se tento program pro Windows jmenuje Kies a kdo s ním měl tu čest, mi jistě potvrdí, že se o úplnou trefu do černého nejedná. Samotná aplikace je totiž dost náladová a prakticky po každé aktualizaci se na fórech houfně řeší, že se nám zase smazaly ovladače k tabletům a telefonům, takže nemůžeme synchronizovat.

Pokud se již prokoušete problematickým spojováním, čeká vás poměrně strohé a jednoduché rozhraní, v kterém můžete tablet kompletně ovládat. Nejprve za vás Kies zkontrolují aktuální firmware a následně můžete upravovat kontakty, přetahovat hudbu, fotografie či videa. V tomto ohledu funguje aplikace od Samsungu již podstatně lépe, i když např. u kontaktů bych ocenil o něco bohatší možnosti úprav.

Samsung Kies tedy celkově nejsou ani úplně tragické, zároveň však potřebují ještě hodně posunout ve vývoji. Líbí se mi možnost bezdrátové synchronizace skrze Wi-Fi, jež odstraňuje onu absenci bezešvého přesunu dat, který základnímu Androidu tak trochu chybí. Na druhou stranu nebyl by to zase Samsung, když tuto funkci podmiňuje manuálním spuštěním zástupce na straně tabletu. Proč neběží na pozadí 24/7 ?