Sapphire Toxic X1900XTX ve vodnickém stylu

Podle vzezření chlazení bych tedy předpokládal, že teploty u tepelně velmi výkonného jádra se nebudou pohybovat v hodnotách, na jaké jsme u vodního chlazení zvyklí. Chladíme sice médiem, jež má neporovnatelně lepší vlastnosti odběru tepelné energie, než jaké má vzduch, ale v důsledku se stejně o finální odvod tepla stará ventilátor a měděný radiátor, jež svou velikostí vzduchové chladiče rozhodně nepřekonává.

Měření probíhalo na obvyklé sestavě:

• Základní deska: DFI LANParty-UT nF4 Ultra-D
• Procesor: Athlon 64 FX55@2.6GHz
• Chladič a ventilátor: Thermalright XP90C + Papst 3412 (92mm, 1600RPM)
• Operační paměť: V-Data 256MB DDR400
• Pevný disk: Western Digital WD800JB-00CRA1
• Napájecí zdroj: Coolermaster 450W - RS-450-ALCY

Zátěž tentokrát obstaral jediný test - zacyklovaný Nature z 3DMarku03, jenž jsem nechal vzhledem k předpokládané velké setrvačnosti chlazení, dané tepelnou kapacitou vody, opakovat 30x, což je záležitost na více než půl hodiny. Zaznamenávání teplot do grafu obstaral program Rivatuner v2.0 RC 15.8. Ten sice v této verzi nepodporuje čipy R580, ovšem můžete jej k tomu donutit přidáním (respektive upravením) následujícího řádku do souboru RivaTuner.cfg do sekce [GPU_1002]:


Poté se již po aktivování příslušných plug-inů rozběhne monitorování všeho, co karty s R580 nabízí a já jsem mohl přistoupit k testování karty při okolní teplotě 21°C. Karta nabízí dva režimy rychlosti otáčení ventilátoru, které jsem popsal na předchozí stránce, takže jsem samozřejmě využil oněch dvou. Nakonec jsem se ještě pokusil o maximální přetaktování jádra aplikací ATiTool a pamětí při nastavení ventilátoru na vyšší otáčky.


Než jsem začal testovat na ostro, podíval jsem se, jak se teplota začíná zvedat po pouhých pěti Nature testech. Potvrdilo se, že stoupá velmi pozvolna, tudíž delší doba zátěže je opravdu na místě. V provozu v operačním systému se sice ustálila na příjemných 43°C, ovšem po půlhodině zátěže vzrostla až na 91°C. To sice není pro čip grafické karty nebezpečná hodnota, ale také se příliš neliší od karet, které využívají klasického vzduchového chlazení. Například na známém serveru Anandtech, kde tuto kartu testovali společně s její obdobou od firmy Connect 3D využívající právě vzduchového chlazení, dosáhly obě karty shodných teplot v zátěži - 90°C. Dlužno ale říci, že chlazení Connect 3D vydávalo větší hluk a Toxic také nabízí o 25MHz vyšší takt jádra i pamětí.

U Toxicu ale vzniká otázka výdrže chlazení. Netuším, jakou teplotu snesou ony miniaturní vodní pumpy, dodávané firmou Thermaltake, ale jak je známo, obecně vodní pumpy nenesou teplo vůbec dobře a výsledkem je velmi zkrácená životnost. Jádro R580 by pomalu mohlo pracovat jako průtokový ohřívač, protože tak teplé médium jsem ještě nezažil.


Je jasné, že 500RPM navíc již mnoho zlepšení přinést nemůže a to se také projevilo v praxi snížením teploty o zanedbatelné 2°C v zátěži a 1°C v klidu. Mezi teplotami tak téměř není rozdíl, ale podstatný rozdíl je v hlučnosti. Dá se tedy říci, že za tak malé snížení teplot vyšší hluk (především aerodynamický) opravdu nestojí. Zbývalo tak ještě zjistit, jak moc lze jádro a paměti přetaktovat.

Sapphire Toxic s Radeonem X1900XTX je od výrobce již přetaktován a i při základních frekvencích udávaných výrobcem již musí být téměř na vrcholu svých sil, takže jsem nějaké výrazné zvýšení taktů ani nečekal. Programem ATiTool jsem zkoušel postupně zvyšovat frekvence, se kterými jsem se dostal ze základních 675/800MHz na 691/818MHz, tedy o 16 a 18MHz. To sice není moc, ale aspoň je vidět, že nějaká rezerva zde stále ještě je. Také teploty v zátěži se příliš nezměnily - naměřil jsem asi pouze o půl stupně více.

Zbývá již jen uvést, jak je na tom tato karta se spotřebou a po hlukové stránce. Na Anandtechu měli možnost porovnání dvou karet, přičemž Toxic vyšel hůře, když si systém v zátěži vzal 343W, zatímco Connect3D 'pouze' 334W (v klidu to bylo 159 a 153W). Hlučnost jsem si již mohl ověřit sám, ovšem pokud na Anandtechu píší, že Toxic byl znatelně tišší. Sám bych si ale na jeho provoz jen těžko zvykal, i kdybych jej provozoval na nižší otáčky. Hluk, který z něj vychází, je kvůli mnoha lopatkám malého ventilátoru poměrně vysoký a také čerpadlo se ozývá klokotáním, co při provozu nějak nechtělo ustat.

Závěrečné hodnocení

Sapphire Toxic X1900XTX využívá technologie vodního chlazení způsobem, jaký není zcela opodstatněný. Chladicím výkonem se bohužel téměř vůbec neliší od vzduchových řešení, za což evidentně může výměna tepelné energie mezi radiátorem a vzduchem. Radiátor totiž není dostatečně dimenzovaný natolik, aby stačil zchladit zahřáté médium na nižší teplotu. To ale neznamená, že je toto chlazení nepoužitelné. Oproti výrobci dodávaným vzduchovým chladičům má tak karta pouze dvě výhody v relativně nízkém hluku a o 25MHz vyšším taktům jádra a pamětí.



Na druhou stranu toto řešení bude jistě dražší i kdybyste si dokoupili místo původního chladiče nějaký lepší a také si nejsem jistý, jak si povede vodní pumpa vzhledem k tak vysokým teplotám média. Dostaneme zde tedy od výrobce již mírně přetaktovanou kartu se sestaveným jednoslotový vodním chlazením, co v podstatě řeší pouze transfer tepla mimo kartu, kde jej předává téměř stejně efektivně, jako ostatní vzduchové chladiče. Navíc se zde neřeší aktivní chlazení měniče napětí a paměťových modulů, o které se vzduchový chladič postará. Dle mě tedy nejde o krok dopředu, nýbrž stranou.