Souboj levných dvoujader - skvělý výkon za pár korun

Jak jsme testovali

Všechny procesory jsou podrobeny standardním zátěžovým testům. Pro srovnání nové a předcházející generace procesorů Core 2 Duo jsem nakonec do testu zařadil i Intel Core 2 Duo E8500 na frekvenci 2,66 GHz (to odpovídá nejpomalejší variantě nových 45 nm procesorů) pro model Intel Core 2 Duo E8200 a E8190. Díky totožnému taktu je zde tedy přímé srovnání výkonu jádra Conroe a Wolfdale. Nejrychlejší procesory již ale patří mezi ty "dražší" a zařazeny jsou zejména pro srovnání výkonu s nejpomalějšími dvoujádry.

Všechny procesory mají defaultní frekvenci i takt FSB sběrnice. Takt pamětí je ve všech případech 800 MHz, při časování 4-4-4-12 2T (s vyjímkou AMD procesorů s jádrem Brisbane, díky interním děličkám a vzhledem k frekvenci procesoru).

Výkonnostní testy

Pojďme se nejdříve podívat na několik standardních testů výkonu. Quake 4 patří již mezi klasiku žánru a navíc podporuje SMP. Výborně se proto hodí i pro testy výkonu dvoujádrových procesorů. Výkon zde navíc ovlivňují všechny parametry systému (od IPC výkonu procesoru a velikost L2 cache, až po propustnost pamětí a jejich latence).
Převahu zde mají procesory Intel, zejména s 1333 MHz FSB a velkou L2 cache. Na druhou stranu, cena těchto procesorů je podstatně vyšší, oproti levnějším dvoujádrovým procesorům s menší L2 cache a pomalejší FSB. Za zmínku stojí jistě také mírný výkonnostní propad 65 nm verze Athlonu s jádrem Brisbane. Zvýšeny jsou zde latence L2 cache, které samozřejmě negativně ovlivňují výsledný výkon procesoru. V každém případě, kvůli podpoře SMP zde jednojádra poměrně propadají.

Další na řadě je benchmark ze hry F.E.A.R., kde ovšem není podpora multithreadingu a výhodu zde získávají opět procesory s nejvyšším taktem. Díky minimálním detailům a nízkému rozlišení hra doslova "letí", nicméně při praktickém rozlišení a na vyšší detaily se rozdíly smazávají. V případě použití výkonnější grafické karty by se ony pomyslné nůžky opět rozevřely, ačkoliv ani zdaleka v takové míře (jako s nízkým rozlišením a na nejnižší detaily).
Do testu jsem zařadil i nejnovější benchmark ze hry Crysis. Engine této hry, s doslova fantastickou grafikou, také spolkne nějaký výkon - i běžné rozlišení je bez nejvýkonnejších grafických karet stěží použitelné. Na nízké detaily nebyl problém hru rozhýbat i na 7900GT, ale graficky se pak vracíme do doby Far Cry.
Mezi další oblíbené testy lze jistě zařadit benchmarky 3DMark 2001 SE a 3DMark06. 3DMark 2001 SE zastupuje starší hry, a ačkoliv nepodporuje více jader, je silně závislý na celkovém výkonu systému - jak na hrubém výkonu procesoru a velikost L2 cache, až po propustnost pamětí a jejich latence.
3DMark06 více či méně úspěšně simuluje zatížení v novějších hrách a obsahuje již velice slušnou podporu pro vícejádové procesory. V dobrém světle se zde ukazuje i nové jádro Wolfdale s 6 MB L2 cache, oproti staršímu jádru Conroe. Pomalejší procesory s nižším taktem a FSB jsou v závěsu, nejpomalejší jednojádra výrazně ztrácejí.
Dále se pojďme podívat na PCMark05, který integruje řadu subtestů od šifrování, přes kompresi souborů, media encoding nebo multithreaded testy a běžné práce. PCMark05 je silně optimalizován pro Netburst architekturu a vícejádrové procesory. Jak vyplývá z testů, jednojádra zde také jasně propadají, stejně jako v benchmarku CPU u 3DMarku06 a dalších multithreaded benchmarků.
Mezi další testy byl zařazen Cinebench R10 založený na programu Cinema 4D od Maxonu. Podpora vícejádrových procesorů je samozřejmostí - škálování je někde na úrovni 1,9 až 1,91x pro všechny testované dvoujádrové procesory. AMD Athlony zde škálují nepatrně lépe, okolo 1,96x. Dalším testem je POV-Ray 3.7.
Dalším benchmarkem je encoding médií. Encoding videa byl otestován pomocí Windows Media Encoderu a převod wavu do MP3 pomocí multithreaded verze oblíbené utilitky Lame MT 3.97.
I zde dvoujádra jasně vedou a samotný takt, i přes zřejmý přínos, není dostatečný pro souboj s vícejádrovými procesory. Rozdíly díky povaze úlohy ovšem nejsou tak výrazné jako v případě například renderingu. Výborného škálování naopak dosahuje například benchmark Fritz...

Fritz je benchmark na otestování výkonu v šachu s podporou vícejádrových procesorů. Škálování je zde díky povaze úlohy na špičkové úrovni a dvoujádra zde mají vysokou převahu. Obvykle vyšší, než v případě například encodingu nebo softwaru pro rendering.
Poslední praktický benchmark je WinRAR ve verzi 3.71. Pěkně se zde ukazuje síla jádra Wolfdale a zlepšení architektury spolu s velkou L2 cache. Jednojádrové procesory i zde dostávají "na frak".
Jak se na testech výkonu ukazuje, dvoujádra (a v řadě případů i vícejádrové procesory) se z hlediska výkonu jasně vyplatí. Rozdíly výkonu a komfortu práce jsou poměrně zřejmé a nárůst spotřeby je v přijatelných mezích (podrobněji rozvedeno v části věnované spotřebě). V následující části článku se podíváme na výkon při přetaktování a také na vliv velikosti L2 cache a taktu FSB sběrnice na výkon.