Test herních notebooků: MSI GX720

Design

Tento notebook v zavřeném stavu zaujme především svým víkem z broušené slitiny, která mu dodává nejen zajímavý vzhled a studený pocit z dotyku ale také dobrou pevnost pro ochranu displeje. Uprostřed pak máme stříbrně vyvedené logo firmy. Takto GX720 ještě ani nevypadá tolik divoce, ale leccos již naznačují červené postranní plasty.
Pokud se na notebook podíváme zezdola, pak tady již narazíme pouze na plasty. Ty jsou vcelku pevné, ale i tak sem tam povrzávají. To však není nic hrozného, s čímž bychom se nesetkali i jinde. Na pravé straně je malý podlouhlý panel a za ním byl ukryt pevný disk, takže ten si můžeme snadno vyměnit sami. Ostatní komponenty jsou za panelem, jenž zakrývá větší část notebooku, ale ten je již před otevřením chráněn samolepkou varující před ztrátou záruky. Ne tedy že by bylo třeba ihned něco měnit, ale aspoň bychom měli dostat možnost si vyčistit pasivy, které se u notebooků rády zanášejí.

Od výrobce jsme však obdrželi upozornění, že v České i Slovenské republice je záruka uznávána i při porušení této pečeti.
Design by se dal pořád označit za střízlivý, ale již jej i zde narušují stříbrné prvky, kvůli nimž se notebook o píď přiblížil k výrobkům z tržnice. Jedná se o dva z celkem čtyř reproduktorů a vespod také můžeme vidět malý kulatý subwoofer. Jeho přínos je zatím otázkou.
Klouby displeje mi osobně připadají na takovou úhlopříčku poměrně malé, ale samozřejmě záleží spíše na jejich zpracování a použitém materiálu. Uvnitř budou jistě kovové, ale na povrchu je zakrývají plastové krytky. Dobré však je, že panel se díky nim může otevřít až do úhlu 180 stupňů. V zavřené poloze displej přidržuje pouze vůle kloubků, a žádné západky zde tedy nenajdeme.
Po otevření se objeví lesklý LCD displej s dalším logem MSI pod sebou a okem kamery i snímačem mikrofonu nad sebou. Pak se dá základna rozdělit na tři hlavní části - horní, klávesnici a spodní. Horní část má ve svém stříbrném děrovaném poli umístěnu řadu dotykových tlačítek s modrým podsvícením. Jednak jsou to vpravo multimediální tlačítka pro přesun mezi skladbami, play/pause a stop. Uprostřed pak máme dva módy - Eco a Turbo, o nichž se více dozvíme později a nakonec si můžeme pozapínat rozhraní WiFi, Bluetooth a také ovládat funkci pojmenovanou jako P1.
Nastupuje klávesnice. Ta má na levé straně od sebe rovněž modře podsvícené tlačítko Power. Zde je nutno říci, že více zapnutých modrých diod již v přítmí dost odvádí pozornost a vadí očím, tedy alespoň těm mým. Raději bych ocenil měkké zelené světlo, nebo aspoň sníženou svítivost oněch modrých diod.

Klávesnice samotná by byla v pořádku až na jeden problém. Výrobce jako by při jejím návrhu nejdříve udělal numerickou část, jež si velikostí nezadá s desktopovými klávesnicemi a pak začal zleva pracovat na hlavním bloku kláves (povšimněte si zvýrazněných WASD). Jenomže pak už narazil na numerický blok, což odnesl především Enter a pravý Shift. Ale i ostatní klávesy napravo byly dost zmenšeny, takže práce s nimi rozhodně není pohodlná. Další viditelný problém jsou popisky funkčních kláves. Ty jsou červené a v příšeří téměř vůbec nejsou vidět, což by ani nevadilo, kdyby však byly bloky F kláves rozděleny do skupin po čtyřech, jako je tomu u normálních klávesnic.
Nakonec je zde poměrně velký touchpad. Ten je asi milimetr zapuštěn pod ostatní kovový povrch, avšak jeho dvě tlačítka výrobce položil na stejnou úroveň, protože ony jsou v podstatě přímo fyzickou součástí okolního kovu. V červené hraně pak máme sedm stavových ukazatelů (Wi-Fi, Bluetooth, disk, baterie, atp.) a ty mají samozřejmě také pod sebou modré LED.
Pokračujeme v krasojízdě a zaměříme se na postranní porty. Předesílám, že na přední straně není nic, pouze tmavá ploška vypadající jako IrDA port, ale ten ve specifikacích není. Levá strana má v sobě zabudouvanou především optickou mechaniku, a to vepředu. Poté následují ostatní porty - dva po sobě jdoucí USB 2.0, poté Ethernetový port RJ45, telefonní RJ11 a nakonec otvor pro zámek Kensington.
Pravá nabízí vepředu jeden slot pro ExpressCard a pod ním čtečku karet 4 v 1. MSI místem neplýtvalo, a tak hned pod ExpressCard zařadilo další USB 2.0. Zde může vzniknout problém s kolizí, stejně jako u hned sousedícího eSATA portu, což je ale současně také další USB 2.0. Pak již následuje miniport rozhraní IEEE1394 FireWire, čtyři audio porty a jeden z výdechů chlazení.
A nakonec je tu zadní strana. Většinu z ní zabírá část baterie a nezanedbatelnou část si vezme také druhý výdech chlazení. Zbytek jsou obrazové výstupy VGA a HDMI, no a nakonec samozřejmě také napájecí konektor.

LCD panel

Nyni nás bude zajímat kvalita LCD panelu. Nebudu provádět žádné sáhodlouhé testy pomocí optické sondy, protože to neděláme ani u normálních testů jednotlivých notebooků. Zajímat nás tak budou spíše pozorovací úhly a rozepíšu se také o svém subjektivním dojmu z hraní některé vhodné FPS (First Person Shooter) hry a sledování filmu, protože zde jde o multimediální/herní notebooky.
Barvy tohoto displeje jsou jasné a z přímého pohledu jsou přechody plynulé a jemné. Při pohledu zespodu barvy klasicky ztrácí své rozlišení a kontrast klesá.
Pohled ze strany obraz trochu ztmaví a barvy ztratí svůj jas. Takové problémy mají i ostatní LCD u zbylých testovaných notebooků a postřehnout nějaké rozdíly v tomto ohledu je těžké.
Filmy odhalí, že displej nemá příliš velké problémy s invertováním tmavých odstínů při pohledu zespoda. Barvy v obrazu ztrácí na síle rovnoměrně, a tak se nesetkáme s nepříjemným invertováním černé barvy už při mírném vychýlení pohledu. Hry jsou podány také uspokojivě a v tomto ohledu můžeme zařadit displej k ostatním. Setkáme se tedy s mírným rozdvojováním hran.

Horší je již podsvícení. Ve spodní části znatelně prosvítají trubice a v horní části je zase velmi znát nerovnoměrnost.

Webkamera

Tento notebook má také v základní výbavě integrovanou webkameru s více než dostatečným rozlišením 2 Megapixely. Ta je uložena v horním okraji LCD, jak už to běžně bývá a napravo od ní máme zdířku, vedle níž je piktogram mikrofonu, abychom bezpečně věděli, kam máme směrovat hlas při komunikaci s prarodiči.
Snímání kamery, jak se můžeme ze zachycené fotografie přesvědčit, je na dobré úrovni. Dva megapixely jsou na běžné použití až příliš, takže je příliš nevyužijete.