Thermaltake + Asus = HTPC

Černý kryt skříně ve tvaru U přidržují čtyři zadní šroubky, po jejichž uvolnění kryt jednoduše posuneme dozadu a odklopíme. Následně lze také snadno vycvaknout přední panel, k němuž jsou napevno přidělány pouze kabely vedoucí k tlačítkům a diodám, protože přední I/O porty zůstávají součástí šasi.

To je zpracováno celkem jednoduše a můžeme si je představit jako základnu, k níž jsou přidělána dvě různě zpracovaná čela a ta propojují již složitěji tvarované plechy sloužící coby šachty pro 5,25palcové a externí 3,5palcové zařízení. Napájecí zdroj pak drží za další čtyři šroubky a pak je ještě zaklesnut za jednu vzpěru pomocí plastového háčku.

Celkově mi přišlo zpracování vnitřku jako podprůměrné, o čemž se lze snadno přesvědčit především při instalaci komponent. Nabízené šachty nejsou zrovna přesně vytvarovány, aby odpovídaly velikostem instalovaných zařízení, takže očekávejte, že se bude skříň uvnitř trošku deformovat. Uvítal bych také na kritických místech masivnější přepážky a vůbec silnější spojení jednotlivých částí s pomocí rohových vzpěr. Pak by nemuseli uživatelé řešit to, co jsem později řešil já.

Co se týče vyřešení rozložení komponent a využití dostupného prostoru, pak v tomto ohledu byla skříň dobře připravena, což ostatně ukáže další část této kapitoly.

Nyní tedy přichází na řadu zkušenosti s instalací komponent dovnitř skříně, kde rozhodně musí uživatel přemýšlet, protože místa zde skutečně není nazbyt a zlobit se budete především s kabely a jejich umístěním. Existují zde také jistá omezení, takže vzhledem ke zdroji nesmí být prvky na základní desce vyšší než 5 cm, což tedy platí především pro chladiče v zadní části u I/O portů. Testovaná Asus AT3N7A-I s tím neměla problém, ale u desek pro desktopové procesory byste už mohli snadno narazit. S délkou mechaniky snad problém nebude, protože pro ni je místa dost, ale samozřejmě je lepší, když se použije nějaká zkrácená verze, který nebude zabírat příliš z drahocenného vnitřního prostoru.

Použitý hardware:

Před instalací základní desky je vhodné nejdříve odmontovat napájecí zdroj, ale v žádném případě to není nutné. Získáte tak ale lepší pohodlí při umísťování štítku konektorů a šroubků. Distanční sloupky se montovat nemusí, protože tray je k tomu uzpůsoben sám o sobě. Pak přichází na řadu zapojení konektorů do základní desky a zde již musíme přemýšlet, kam vměstnáme jejich přebytečné centimetry. Jako stvořené je k tomu volné místo pod šachtami, nebo pak vedle nich. Pokud však plánujeme do skříně nemontovat žádné podobné externí zařízení, můžete kabely uložit v podstatě kam chcete.

Dále přicházejí na řadu další komponenty a snad určitě to bude pevný disk. Jeho místo by mohlo být vepředu pod mechanikou, jenomže tam pro něj jednak není dost prostoru vzhledem k napájecímu ATX konektoru a pak i přes to, že otvory pro šroubky jsou označeny písmeny HDD, tak se k montáži disku využít dost dobře nedají.

Proto si připravíme dvě černé ližiny, našroubujeme je z boku na disk, ten zasuneme do drážek vedle napájecího zdroje a zajistíme seshora dvěma řeznými šroubky. Není to však zrovna profesionální způsob montáže, protože disk má dole značnou vůli, takže se hýbe a zrovna u něj to může znamenat nepříjemné šíření vibrací za doprovodu drnčivých zvuků.

To jsme také zde zaznamenali a ne zrovna v malé míře a mohlo za to právě volné uchycení pevného disku. Pokud tedy pro vás hlučnost není nezajímavým pojmem a nehodláte využít u svého HTPC optickou mechaniku, pak bych doporučoval pevný disk uzavřít do nějakého 5,25palcového tlumicího boxu, pro nějž se místo uvnitř jistě najde, nebo využít alespoň disk s nízkými otáčkami (například zelená série Western Digital). Jinak se budete s největší pravděpodobností potýkat s drnčivými zvuky, které dokáží být velmi nepříjemné.

Napájecí zdroj sám o sobě byl tou nejméně hlučnou komponentou v tomto počítači, takže je tím posledním, co by sneslo úpravy. Naopak malý ventilátorek na chladiči desky Asus AT3N7A-I by zasloužil co nejdříve vyhodit, protože jeho cca 6000 otáček a neuvěřitelně vrčící ložiska nám moc jiných možností nedávají. Jak se tedy zachovat v takovém případě? Nejschůdnějším řešením je instalace nízkého (15 mm), ale podstatně většího ventilátoru na nižších otáčkách. Deska je jinak na ventilátory dobře připravena, protože nabízí celkem 3 třípinové konektory.

Vhodnějším, ale náročnějším řešením by pak byl tunel vedoucí od pasivu základní desky k ventilátoru zdroje, jenž stejně musí zbytkové teplo tvořené čipovou sadou a procesorem nakonec odvést. Takto by byl vzduch nucen pouze efektivněji proudit přes žebra chladiče a malý uřvaný ventilátorek by pozbyl smyslu.

Vaše HTPC by pak mohlo být konečně tiché, což se o našem testovacím kousku říci nedá a může za to především rezonující pevný disk kvůli špatnému uložení a ventilátor základní desky. Pokud se totiž skříň rozdrnčí, stačí na ni obvykle jen položit ruku nebo na ni zatlačit, aby se zvuk ztratil, ovšem ten se po chvíli zase objeví. To hovoří za vše.