Rover programu NASA Artemis přistane poblíž jižního pólu Měsíce

Hlavně tu jde o snadno přístupnou vodu, která má v případě měsíčních zásob asi největší význam, neboť může posloužit samotným astronautům pro jejich denní potřeby a její kyslík a vodík pak i jako raketové palivo vhodné pro starty z měsíční oběžné dráhy do hlubokého vesmíru. 

 

 

Podívat se můžeme třeba na kráter Shackleton poblíž jižního pólu, který má průměr 21 kilometrů a některé části jeho okraje zůstávají osvětleny po více než 90 procent celého roku, zatímco hned vedle nich jsou zase nízko položené oblasti, kam Slunce naopak nikdy nedosáhne. Kombinace téměř stále osvícených a nikdy neosvícených oblastí je přitom potenciálně velice vhodná pro postavení základny s relativně stabilním prostředím, vedle níž pak mohou být k dispozici značné zásoby vodního ledu.

 

 

Jde přitom, jednak o "mikrokapsle", čili dva až pět metrů hluboké stinné kapsy, ale i velké a staré krátery, na něž se VIPER zaměří spíš. 

 

NASA Volatiles Investigating Polar Exploration Rover (VIPER) bude coby součást programu Artemis vypuštěn v roce 2023 na raketě Falcon Heavy a na povrch Měsíce jej má dopravit modul Griffin od Astrobotic (iniciativa Commercial Lunar Payload Services). A bude to vůbec poprvé, co NASA blízce navštíví oblast jižního pólu, kde jsou právě místa, která se dají považovat za nejchladnější v celém Slunečním systému, a to právě díky neustálému stínu. 

 

 

NASA už přitom vybrala konkrétní místo přistání, a sice oblast západně od kráteru Nobile, kterou ukazuje tato fotografie. 

 

Daná oblast bude jednak dobře přístupná a bezpečná pro přistání a vedle toho samozřejmě obsahuje dost cílů k prozkoumání, čili i místa, kam Slunce nikdy nezasvítí, která se ovšem od jiných takových míst liší i svou nízkou teplotou, díky níž se v nich mohl postupem času ukládat led. 

 

 

VIPER tak bude v podstatě jezdit po této oblasti a nakukovat zblízka do kráterů. NASA přitom musela už dopředu pečlivě naplánovat jeho trasu, neboť rover bude spoléhat na energii ze svých bočních panelů, takže kdyby uvázl v permanentním stínu, mohlo by být brzy po něm. A právě i z tohoto ohledu byla oblast u kráteru Nobile shledána jako bezpečná a vhodná s ohledem na vědecké cíle. VIPER by měl v průběhu své mise najezdit 10 až 15 kilometrů a cestou využívat své senzory i vrták pro sběr vzorků, které bude sám analyzovat.