Star Citizen: mnohem více než vesmírný simulátor
2.9.2016, Jan Vítek, preview
Nedávno nás nadchlo video ukazující stále ještě alfaverzi hry Star Citizen, kterou si ve velice omezené podobě můžeme zahrát již dnes. Tato hra však slibuje věci, o nichž se nám dosud mohlo jen zdát, a tak se na ni dnes podíváme více zblízka.
Kapitoly článku:
Star Citizen je projekt založený na financích z crowdfundingu, přičemž lidé jej dohromady zásobili částkou kolem 120 milionů dolarů, za což by se dal natočit velkolepý hollywoodský trhák. Zde ale má být výsledkem vesmírný simulátor čistě pro PC (a možná Macy), který by měl konzolisty přinutit k přehodnocení svých priorit. Hra bude totiž tak komplexní, že aktuální konzole ji jednoduše nezvládnou a bude to chtít i slušně výkonné PC, abychom si ji opravdu užili.
Představte si do detailu vymodelovaný svět, v němž můžeme se svou postavou vstát od baru, dojet si do vesmírného doku, nasednout do své lodi, vyletět s ní do vesmíru, najít jump-point, skočit do jiného systému a tam přistát na jiné planetě. To vše stále ve stejném herním prostředí bez nahrávacích obrazovek, bez prostřihů a hlavně společně s dalšími hráči, kteří budou mít v rámci planet, lodí a celého vesmíru naprosto volný pohyb. Můžeme je tak kdekoliv vysadit, nebo naopak nabrat na palubu, aby se posadili do křesla druhého pilota nebo si doběhli sednout za dělovou věž a postarali se o ochranu našich zad.
Tato volnost a svoboda ve spojení s propracovaným světem slibuje skutečně nevšední zážitek, který nám doposud žádná hra nemohla poskytnout. Vedle toho vypadá Elite: Dangerous i s rozšířením Horizons jako tupá arkáda, ovšem do takového hodnocení se zatím pouštět nechci. I když nová videa z dosud nepřístupného obsahu vypadají úžasně, jak se můžete podívat (odkaz na celou prezentaci z Gamescomu):
Star Citizen budeme hrát takto...
... takto ...
... i takto.
V podstatě všechno vypadá velice dobře, ať jde o vymyšlený svět a jeho proporce, technickou stránku věci, herní systém míchající simulátor a FPS do jednoho zcela provázaného celku, do detailu propracované lodě, nastíněnou ekonomiku a celkové možnosti toho, co budeme moci ve světě Star Citizena dělat.
Začít můžeme u osoby Chrise Robertse, který si v 80. letech našel práci ve studiu Origin Systems, kde pod jeho vedením vzniklo známé akční RPG Times of Lore, na jehož základech pak vznikla legendární série Ultima. Pak už ale v roce 1990 přišel na řadu první díl Wing Commandera, který s dalšími díly představuje vůbec nejúspěšnější produkt Origin Systems.
Wing Commander
Roberts poté opustil Origin a založil si vlastní studio Digital Anvil, v němž zůstal věrný vesmírným hrám a přišel se známými tituly Starlancer a úspěšným Freelancer, který tak dlouho nepřicházel na trh, až byl obecně považován za tzv. vapourware. Doufejme, že Star Citizen nepůjde v těchto šlépějích, i když nemohu říci, že bych se vzhledem k naslibovaným věcem moc divil. Chris Roberts nakonec opustil i své vlastní studio a chtěl se věnovat produkování filmů, televizních show a her, nicméně nakonec se ke svým vesmírným hrám opět vrátil.
V roce 2011 založil se svým dlouhodobým obchodním partnerem Ortwinem Freyermuthem firmu Cloud Imperium Games a na stránkách fiktivní firmy Roberts Space Industries, která figuruje také v samotné hře, spustil o rok později crowdfundingovou kampaň. Cílem nebylo získat veškeré prostředky, ale dostatek na to, aby zaujal další investory, čili mezi 2 a 4 miliony dolarů. Nakonec to bylo i s kampaní na Kickstarteru přes 6 milionů a Roberts k tomu poznamenal, že pokud se vybere alespoň 23 milionů, nebude zapotřebí oslovit žádné další investory. Této mety bylo dosaženo už v říjnu roku 2013 a do letošního srpna přistálo na účtu RSI už více než 121 milionů dolarů, a to vše od široké veřejnosti. Lze tak říci, že to z hlediska financování dopadlo velice dobře, neboť Roberts se nemusí zodpovídat žádné firmě, která by chtěla do vývoje zasahovat.
Jako vůbec první hra financovaná tak obrovskými prostředky je Star Citizen vyvíjen bez velkého herního distributora, jako je EA a jiné molochy, které mají v poslední době tak moc oblíbené mikrotransakce, tzv. zero-day DLC, které se neštítí propašovat ani mezi AAA hry s plnou cenou. Alespoň to by si měli pohlídat Robertsovi investoři, čili my všichni. Je naprosto jasné, že kdyby se cítili podvedeni, reakce by byla drtivá. Vývojáři jsou ale velice sdílní, vstřícní, a tak si zatím od téměř všech drobných investorů vysloužili trpělivost i přes to, že se hře nevyhnula zdržení a v současné době není znám ani přibližný termín jejího dokončení.
Představte si do detailu vymodelovaný svět, v němž můžeme se svou postavou vstát od baru, dojet si do vesmírného doku, nasednout do své lodi, vyletět s ní do vesmíru, najít jump-point, skočit do jiného systému a tam přistát na jiné planetě. To vše stále ve stejném herním prostředí bez nahrávacích obrazovek, bez prostřihů a hlavně společně s dalšími hráči, kteří budou mít v rámci planet, lodí a celého vesmíru naprosto volný pohyb. Můžeme je tak kdekoliv vysadit, nebo naopak nabrat na palubu, aby se posadili do křesla druhého pilota nebo si doběhli sednout za dělovou věž a postarali se o ochranu našich zad.
Tato volnost a svoboda ve spojení s propracovaným světem slibuje skutečně nevšední zážitek, který nám doposud žádná hra nemohla poskytnout. Vedle toho vypadá Elite: Dangerous i s rozšířením Horizons jako tupá arkáda, ovšem do takového hodnocení se zatím pouštět nechci. I když nová videa z dosud nepřístupného obsahu vypadají úžasně, jak se můžete podívat (odkaz na celou prezentaci z Gamescomu):
Vůči tvůrcům Elite: Dangerous by bylo velice nefér porovnávat jejich hru s něčím, co se ještě z velké části nachází v úrovni slibů. Nicméně tyto sliby už dostávají čím dál více reálné obrysy a především jde o to, že jejich uskutečnění si pečlivě hlídá komunita přispěvovatelů, kteří mají díky poskytnutým financím značnou možnost ovlivnit vývoj Star Citizena. A také to tak funguje. Vývojáři jim opravdu naslouchají a řadu jejich nápadů už využili. I díky tomu vypadá celý projekt velice nadějně a my můžeme už vidět velký kus práce, který za ním stojí.
Star Citizen budeme hrát takto...
... takto ...
... i takto.
V podstatě všechno vypadá velice dobře, ať jde o vymyšlený svět a jeho proporce, technickou stránku věci, herní systém míchající simulátor a FPS do jednoho zcela provázaného celku, do detailu propracované lodě, nastíněnou ekonomiku a celkové možnosti toho, co budeme moci ve světě Star Citizena dělat.
Jak to začalo?
Začít můžeme u osoby Chrise Robertse, který si v 80. letech našel práci ve studiu Origin Systems, kde pod jeho vedením vzniklo známé akční RPG Times of Lore, na jehož základech pak vznikla legendární série Ultima. Pak už ale v roce 1990 přišel na řadu první díl Wing Commandera, který s dalšími díly představuje vůbec nejúspěšnější produkt Origin Systems.
Wing Commander
Roberts poté opustil Origin a založil si vlastní studio Digital Anvil, v němž zůstal věrný vesmírným hrám a přišel se známými tituly Starlancer a úspěšným Freelancer, který tak dlouho nepřicházel na trh, až byl obecně považován za tzv. vapourware. Doufejme, že Star Citizen nepůjde v těchto šlépějích, i když nemohu říci, že bych se vzhledem k naslibovaným věcem moc divil. Chris Roberts nakonec opustil i své vlastní studio a chtěl se věnovat produkování filmů, televizních show a her, nicméně nakonec se ke svým vesmírným hrám opět vrátil.
V roce 2011 založil se svým dlouhodobým obchodním partnerem Ortwinem Freyermuthem firmu Cloud Imperium Games a na stránkách fiktivní firmy Roberts Space Industries, která figuruje také v samotné hře, spustil o rok později crowdfundingovou kampaň. Cílem nebylo získat veškeré prostředky, ale dostatek na to, aby zaujal další investory, čili mezi 2 a 4 miliony dolarů. Nakonec to bylo i s kampaní na Kickstarteru přes 6 milionů a Roberts k tomu poznamenal, že pokud se vybere alespoň 23 milionů, nebude zapotřebí oslovit žádné další investory. Této mety bylo dosaženo už v říjnu roku 2013 a do letošního srpna přistálo na účtu RSI už více než 121 milionů dolarů, a to vše od široké veřejnosti. Lze tak říci, že to z hlediska financování dopadlo velice dobře, neboť Roberts se nemusí zodpovídat žádné firmě, která by chtěla do vývoje zasahovat.
Jako vůbec první hra financovaná tak obrovskými prostředky je Star Citizen vyvíjen bez velkého herního distributora, jako je EA a jiné molochy, které mají v poslední době tak moc oblíbené mikrotransakce, tzv. zero-day DLC, které se neštítí propašovat ani mezi AAA hry s plnou cenou. Alespoň to by si měli pohlídat Robertsovi investoři, čili my všichni. Je naprosto jasné, že kdyby se cítili podvedeni, reakce by byla drtivá. Vývojáři jsou ale velice sdílní, vstřícní, a tak si zatím od téměř všech drobných investorů vysloužili trpělivost i přes to, že se hře nevyhnula zdržení a v současné době není znám ani přibližný termín jejího dokončení.
