Starší videosnímky také bereme
21.3.2001, Emil Pavelka, zpráva
Často mohou být některé záběry i dosti letité. Je pěkné mít zachycenu svatbu svých rodičů, nebo vlastní první kroky. Pak ovšem můžeme narazit na to, že záznam je uložen na celuloidu s nějakými podivnými okénky.
Často mohou být některé záběry i dosti letité. Je pěkné mít zachycenu svatbu svých rodičů, nebo vlastní první kroky. Pak ovšem můžeme narazit na to, že záznam je uložen na celuloidu s nějakými podivnými okénky.
Není třeba smutnit. Hned ze začátku si pogratulujeme, že jsme se narodili v zemi kde vládne PAL s 25 celými snímky za sekundu. Klasický filmový pás nám totiž na jednu sekundu nabízí 24 okének se snímky. To je velmi blízko, takže pro nás příznivé (PAL je tedy vhodný i v případě, že byste chtěli to co natočíte a sestříháte převést na klasický filmový pás). Abychom se ale nesmáli zase až moc, musíme se smířit s tím, že poměr stran zde není 4:3 jako u televize, ale 3:2. Budeme tedy muset obraz ořezat, nebo zdeformovat (roztáhnout). To je na uvážení každého jednotlivce.
Je jasné, že abychom mohli takto uchovaný záznam dále zpracovávat na počítači, budeme jej nejprve muset přetočit na videokameru. K tomu budeme potřebovat promítačku, antistatickou utěrku na film, lepidlo ;-), čtvrtku bílého papíru, tmu a kameru. Bílý papír použijeme jako promítací plochu, protože perličkové promítací plátno na nás sice při promítaní působí nejlepším dojem, ale výsledný obraz dělá zrnitým. Menší formát je potom vhodný proto, že promítačka stojí blízko plochy na níž promítáme, čímž se minimalizují světelné ztráty a usnadňuje zatemnění. Při výběru velikosti promítací plochy jsme ovšem limitováni tím, že čím blíže k této ploše bude promítačka umístěna, tím problematičtější bude najít vhodný úhel snímání pro záznamovou kameru, tak aby obraz nebyl lichoběžníkovitě zkreslen. A4 se mi jeví jako solidní kompromis. Další, co se objevuje při malých vzdálenostech je přesvětlení středu, ale tu si lze lehce pomoci filtrem (i vlastní výroby). Bílou čtvrtku je ještě možno černě orámovat, dobře zatemníme, spustíme promítačku bez filmového pásu, nastavíme si vyvážení bílé a můžeme založit film a natáčet.
Ten kdo by chtěl docílit ještě lepších výsledků a má dost materiálu k přetočení, si potom může pořídit zařízení, která se k tomuto účelu dají zakoupit, nebo si zhotovit přípravek na následujícím principu.
Promítá se na matnici malé velikosti (opálové sklo), tak vlastně obraz poprvé otočíme (sledovaná strana je ta opačná, než na kterou se promítá), podruhé jej otočí zrcadlo a potom ho sejme kamera v pravém úhlu k promítačce. Dobré je mít to vše v krabici, na niž se bude kamera nasazovat. A máte krásně zatměno. Při připevnění zároveň na promítačku i kameru musíte vyřešit odstranění přenosu vibrací.
Snímat je samozřejmě vhodné co nejlepší kamerou a pokud to umožňuje, v režimu ručního a nikoli automatického nastavení. V našem případě, pro usnadnění dalšího postupu při zpracování a eliminaci ztrát kvality, kamerou digitální.
Není třeba smutnit. Hned ze začátku si pogratulujeme, že jsme se narodili v zemi kde vládne PAL s 25 celými snímky za sekundu. Klasický filmový pás nám totiž na jednu sekundu nabízí 24 okének se snímky. To je velmi blízko, takže pro nás příznivé (PAL je tedy vhodný i v případě, že byste chtěli to co natočíte a sestříháte převést na klasický filmový pás). Abychom se ale nesmáli zase až moc, musíme se smířit s tím, že poměr stran zde není 4:3 jako u televize, ale 3:2. Budeme tedy muset obraz ořezat, nebo zdeformovat (roztáhnout). To je na uvážení každého jednotlivce.
Je jasné, že abychom mohli takto uchovaný záznam dále zpracovávat na počítači, budeme jej nejprve muset přetočit na videokameru. K tomu budeme potřebovat promítačku, antistatickou utěrku na film, lepidlo ;-), čtvrtku bílého papíru, tmu a kameru. Bílý papír použijeme jako promítací plochu, protože perličkové promítací plátno na nás sice při promítaní působí nejlepším dojem, ale výsledný obraz dělá zrnitým. Menší formát je potom vhodný proto, že promítačka stojí blízko plochy na níž promítáme, čímž se minimalizují světelné ztráty a usnadňuje zatemnění. Při výběru velikosti promítací plochy jsme ovšem limitováni tím, že čím blíže k této ploše bude promítačka umístěna, tím problematičtější bude najít vhodný úhel snímání pro záznamovou kameru, tak aby obraz nebyl lichoběžníkovitě zkreslen. A4 se mi jeví jako solidní kompromis. Další, co se objevuje při malých vzdálenostech je přesvětlení středu, ale tu si lze lehce pomoci filtrem (i vlastní výroby). Bílou čtvrtku je ještě možno černě orámovat, dobře zatemníme, spustíme promítačku bez filmového pásu, nastavíme si vyvážení bílé a můžeme založit film a natáčet.
Ten kdo by chtěl docílit ještě lepších výsledků a má dost materiálu k přetočení, si potom může pořídit zařízení, která se k tomuto účelu dají zakoupit, nebo si zhotovit přípravek na následujícím principu.
Promítá se na matnici malé velikosti (opálové sklo), tak vlastně obraz poprvé otočíme (sledovaná strana je ta opačná, než na kterou se promítá), podruhé jej otočí zrcadlo a potom ho sejme kamera v pravém úhlu k promítačce. Dobré je mít to vše v krabici, na niž se bude kamera nasazovat. A máte krásně zatměno. Při připevnění zároveň na promítačku i kameru musíte vyřešit odstranění přenosu vibrací.
Snímat je samozřejmě vhodné co nejlepší kamerou a pokud to umožňuje, v režimu ručního a nikoli automatického nastavení. V našem případě, pro usnadnění dalšího postupu při zpracování a eliminaci ztrát kvality, kamerou digitální.
